RECENZE > UKÁZKY > Vlastislav Toman je bezesporu silnou i kontroverzní osobností. Dvaatřicet let dokázal v pozici šéfredaktora kočírovat oblíbený dětský časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, aby byl nejen poutavý a zábavný pro čtenáře, ale aby také lehce projel přes výmoly minulé doby. Aby časopis dojel v pořádku, nejenže musel Toman ony výmoly a překážky objet anebo zpomalit, ale musel držet redakční otěže pevně v rukou.

Tady se objevila i druhá strana mince, vyznačující se jeho schopností vybalancovat hranici ještě možných ústupků a servilnosti. Taktizování v pozici šéfredaktora muselo nutně provázet i taktizování ve výběru vlastních scénářů vhodných pro „své“ Ábíčko. Proto některé jeho práce lze přiřadit k tomu lepšímu, co tady vzniklo, a jiné lze ocejchovat jako ústupky době. Výbor Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana nabízí bezesporu to lepší, co vytvořil.

Tomanova Zlatá kniha navazuje titulem i grafickou úpravou na předcházející publikaci nakladatelství XYZ Zlatá kniha komiksů – Václav Šorel (2011). Rozměrově je totožná s Velkými knihami komiksů ABC, což je přinejmenším sympatické a k mnohému čtenáři vstřícné při řazení do knihovny.

Po prvním prolistování knížky zapůsobí dva téměř protichůdné faktory. Výrazná až barvotisková obálka, která pokračuje kvalitní polygrafií, a uvnitř bohužel nízkogramážový křídový papír, na jehož listech prosvítá tisk z druhé strany. Nejmarkantněji je to vidět na textové části nebo listech potištěných jen z jedné strany, u komiksových stran je prosvit zanedbatelný. Tenký papír nesporně jednu velkou výhodu má, a tou je výsledná tloušťka knížky – počtem stran totožná Velká kniha komiksů ABC 1 je o šest milimetrů tlustější.

Zlatá kniha komiksů obsahuje ze dvou třetin tématiku cyklu Žlutá planeta. Nejedná se jen o soubor šesti kreslených seriálů (Příhody Malého boha, Příchod bohů, Kruanova dobrodružství, Kruanova cesta, Kruan a bohyně, Kruan a služebníci Zla), ale i o dvě původní Tomanovy povídky To a Příchod bohů, které vyšly s ilustracemi Zdeňka Buriana v měsíčníku Pionýr (č.4,5/1963, č.5,6/1963-64). O něco později byly tyto příběhy vřazeny do Tomanovy sbírky Příchod bohů (SNDK 1966).

V úvodním slově Toman prohlašuje: „Právě celá šestidílná série o Malém bohovi a Kruanovi vychází poprvé společně v této knize!“ Jakoby pomíjel, že cyklus je tvořen nikoli šesti, ale sedmi seriály. Tím, který byl záměrně vynechán, je Kruan a pozemšťané (ABC 1998-99), protože autor scénář za deset let přepracoval a přejmenoval podle čtrnácté části původního seriálu na Kruan a služebníci Zla. Proč se tak stalo? Nabízí se vysvětlení, že důvodem byla slabá úroveň výtvarného zpracování tehdy mladého výtvarníka Filipa Škody. (Ten v poslední době kreslí karikaturní stripy, se kterými se prosadil v Belgii – více psalo Komiksárium zde).

Vlastislav Toman k tomu podotýká (str. 120): „V redakci ABC návrh přijali pro rok 1988, avšak trvali na konkursu pro ilustrátora. Tím se stal tehdy mladý a nadějný Filip Škoda, který realizaci pojal velice netradičně. Vyšlo jen 18 pokračování – pak bylo vydávání z rozhodnutí redakce zastaveno.“ Asi si v redakci uvědomili, že výtvarný projev mladého kreslíře není opravdu adekvátní a raději otiskování seriálu ukončili.

Díky oběma otisknutým povídkám se čtenářům dostává do rukou původní předloha, a tak si je mohou s komiksy vzájemně porovnat. Jejich obsah posloužil jen jako výchozí syžet k ději, který Toman v Malém bohovi obohatil o další dějové prvky a linie (žena-hrdinka, čtyřrucí opoidní ušatci, nepřátelský kmen, vizuální vstupy bohů s radami). Náplň této povídky vystačila na devět pokračování Příhod Malého boha z celkových čtyřiadvaceti. V druhém seriálu začíná děj tam, kde povídka skončila, tedy příchodem bohů. Žlutá planeta s kmenem Gron-c-chů, náčelníkem Ru, ženou Kan a jejich synem Kruanem, Malým bohem i samotnými bohy-lidmi z planety Země se tak stala dějištěm příhod, které držely v napětí mnohé generace čtenářů ABC, a vyžádala si další pokračování.

Z Kobíkových kreseb lze vyčíst, že na vrcholu tvůrčích sil byl právě v letech, kdy vznikala základní trilogie Žluté planety (1973-76) a u následných dvou seriálů Kruanova cesta (1988-89) a zejména Kruan a bohyně (1995-97) je už patrná Kobíkova únava až vyčerpání. Nejistá linka, zjednodušený styl, hodně polocelků a málo polodetailů i detailů. Ostatně, jeho zdravotní problémy, při nichž kreslil poslední seriál, přiznává i Toman (str.120). Nic to ovšem nemění na faktu, že František Kobík vtisknul tomuto cyklu vizuální podobu a zasloužil se měrou nemalou o jeho zařazení mezi domácí kultovní komiksy.

Zcela jinak vyznívá vizuální pojetí komiksu Kruan a služebníci Zla (2009-10), kdy jej Michal Kocián kresebně přenesl do 21. století. Nestejná políčka, vzájemné přesahy, atmosféra či situace podchycené barvou, výrazné onomatopoie, dynamický styl kresby patří sice v zahraničí ke komiksovým standardům, ale na české scéně jsou i ještě dnes ojedinělé. Tento poslední příběh prozatím uzavírá Tomanovo retro sci-fi ze Žluté planety.

Samotný autor se případnému komiksovému pokračování nebrání, jak například avizoval v rozhovoru pro web časopisu XB-1. Příznivci Kruanových dobrodružství se tak mohou těšit na filmové zpracování, které by mělo být hotovo už letos. „Kdyby to tak vyšlo, byl by to báječný dárek k mým 85. narozeninám!“ říká tamtéž Toman.

Pětašedesát stran knížky patří mýtu Ztraceného světa, který prvně literárně zpracoval skotský prozaik Artur Conan Doyle, jinak taktéž otec Sherlocka Holmese. Seriál Výprava do Ztraceného světa (1969-70) je komiksovou adaptací jeho románu, kde Vlastislav Toman rozšířil skupinu hlavních protagonistů o Jessii, dceru profesora Challengera. Kreslení se ujal Jiří Veškrna, který o rok předtím v ABC tvořil Dobrodružství Johna Cartera. K tématice přeživších pravěkých tvorů na stolových horách Jižní Ameriky se vrátil Toman o několik let později, ale už se svým námětem. Druhá výprava (1979-80) navazovala volně na předchozí výpravu. Profesor Challenger a spol. musí bránit tento unikátní biotop před hrozbou turismu, přesto dochází k jeho zničení aktivací bahenní sopky. Kresby Františka Kobíka jsou výborné a patří do jeho vrcholného období. Námětově za tímto dílem zůstává Třetí výprava, která se sice podle Tomanových slov rodila už jako komiksový scénář, ale nakonec byla upravena do podoby povídky (Pevnost č.9/2007).

Obě verze pak obsahovala knížka Třetí výprava (Triton 2008). Její převedení do komiksu Jiřím Petráčkem je ale celkem zbytečné, protože je příběhově chudá a plochá. Téměř nic se tam neděje a většinou jde o přežvýkání starých faktů. Tady vidím na Tomanově straně promarněnou šanci uchopit příběh třetí výpravy epičtěji a nápaditěji. Vždyť tajemné kouzlo Kurupiry v amazonské džungli trvá a stolových hor, kde by se pravěký život mohl uchovat, je v Guayanské vysočině taky dost. Na Petráčkově standardně dobré kresbě je vidět, že bohužel odbývá pozadí a taky zvolil zcela nevhodný typ písma pro onomatopoie. Diskutabilním se jeví vložení některých fragmentů fotografií (kamera, fotoaparát), kreseb (hlava kašpárka) a ústřižků (logo Druhé výpravy, hlavy hlavních hrdinů), a nakonec i podoba reportéra, kterému dal Petráček tvář Tomana.

Na závěrečných téměř třiceti stranách najde čtenář tři kreslené seriály, které mají ukázat Tomanovu tvorbu pro jiná periodika než ABC. Nejstarší jsou černobílé Prázdniny s Marťany adresované dětským čtenářům měsíčníku Teplická revue (1971). Rozsahem nejmenším dílkem je Šroťák s kresbami Petra W. Willerta (2004), doposud nevydaný, protože byl primárně určen pro zaniklý komiksový fanzin Bedeman. Posledním je Planeta Xindlu (2012), který psal Toman pro časopis XB-1 a o výtvarnou podobu se postaral Karel Jerie. Všechny tři komiksy jsou sci-fi, což spolu s ostatními v této knize jen potvrzuje Tomanovu fascinaci a inspiraci tímto žánrem.

Redakční práce a koncepce celé knihy vyústily v co možná nejmaximálnější servis informací, týkající se uveřejněných komiksů. Součástí je předmluva i několik průvodních slov Vlastislava Tomana, jenž přibližuje své názory na komiks a vzpomíná na okolnosti vzniku jednotlivých děl. Výborným počinem jsou také medailony všech kreslířů. To je obzvlášť přínosné, protože mimo Kobíka, Petráčka a Jerieho jsou zbývající tři (Veškrna, Kocián a Willert) i v očích komiksové veřejnosti téměř neznámí. Standardním doplňkem u takového typu publikací jsou autorské seznamy, což je v závěru splněno přehledem vydaných komiksů Vlastislava Tomana v tištěné a elektronické podobě.

Naopak chybí uvedení autora a zdroj ilustrace na straně 9, kde je to Zdeněk Burian (Pionýr č.4/1963), na dvoustraně 24-25, kde je to Jaroslav Lukavský (Příchod bohů, SNDK 1966) a na straně 44, kde je to František Kobík (obálka ABC speciál 85). V úvodní části každého seriálu chybí jména jejich tvůrců, byť jsou v tiráži i v Přehledu vydaných komiksů V. Tomana (str. 333-335). Vadí mně, že v přehledu vydaných komiksů V. Tomana jsou tři kapitoly uvedeny jako Literatura pro děti. Snad nemusím vysvětlovat, že literatura a kreslený seriál (komiks) jsou dvě zcela odlišné kategorie umění a tudíž literatura nezastřešuje kreslený seriál. Jako názvy kapitol zcela postačily jejich podtituly.

Vlastislav Toman je i přes svůj vysoký věk neustále činorodý, za což mu patří přinejmenším obdiv. Dokazuje to nejen svou tvorbou, ale i svým přístupem k novým elektronickým médiím, která využívá k popularizaci své tvorby i přiblížení se mladé generaci. Navíc se teď jako komiksový scenárista konečně dočkal i reprezentativní publikace. Závěrem nutno podotknout, že se nakladatelství XYZ podařilo vydat knihu k malému jubileu, a to k 40. výročí zrodu komiksu Příhody Malého boha na stránkách ABC.

Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana
scénář Vlastislav Toman; kresba různí
Albatros XYZ, 2013, 344 stran, 599 korun
záznam v ComicsDB