RECENZE > Některé děje lze komiksem vyjádřit jen docela těžko. Třeba: „Nejprve děla rozcupovala šest tisíc mužů na každé straně; potom muškety připravily tento nejkrásnější svět asi o deset tisíc lumpů, kteří tu otravovali vzduch, načež bodáky byly postačitelným důvodem k smrti dalších několika tisíců…“ Desetitisícové zástupy mrtvých se vymykají nejen lidské představivosti, ale i možnostem kresby.

Ovšem tady nejde pouze o astronomické výčty lidského utrpení. Přes dvě stě padesát let starý Voltairův filozoficko-satirický spis Candide se převedení do komiksové řeči vzpírá i z dalších důvodů. Alespoň na první pohled.

Cesta mladého naivky za poznáním, jak to na světě chodí, a také za srdcem šlechtické dcerky Kunigundy, z jejíhož vestfálského zámku byl pro drobný milostný prohřešek vykopnut (doslova), se totiž odvíjí tryskem tak závratným, že by po dechu lapal i filmový agent Bourne. Po tratolištích sedmiletou válkou decimované Evropy se tu hopsá s lehkostí lučního koníka, těla se zohavují ve velkém a napříč oceány se cestuje přeskokem z odstavce na odstavec.

To celé korunuje Voltairův styl, úsečný a cynický, současně ale vtipný, přiznaně vypjatý a v tom všem vlastně velmi lidský. Kritizující nejen Leibnizovo učené blouznění o tom, že žijeme v nejlepším možném světě ze všech, ale i dobové pořádky a mocenské autority, ať státní, či církevní.

Nepřekvapí, že původně anonymně vydané dílo vyvolalo okamžitě ve Francii skandál a prohibiční nálady, jež se brzy rozlily za hranice (ve Spojených státech byl mimochodem Candide na černé listině ještě ve 20. století). Nepřekvapí ani to, že jen v roce 1759 se kniha dočkala dvou desítek vydání a desetitisíců prodaných výtisků, čímž se z ní stal bestseller. Barokní bestseller.

Náladový požitek

Karel Jerie, jenž se Candidem nechal inspirovat při práci na své stejnojmenné „Barokní-SteamPunk-SpaceOpeře“, našel klíč v grotesknosti Voltairova spisu. Epickou šíři a dějové těkání však nahradil monumentalitou výjevů, z nichž některé se svou davovou stafáží baroknímu malířství docela hezky blíží. Jen místo andělíčků tu poletují letci na pterodaktylech a místní bestiář vyplňují předpotopní kyborgové či armádní velitelé se zvířecí fyziognomií. Tam, kde v druhém plánu komiksových scén nacházíme nejrůznější vizuální vtípky a parodie, lze zahlédnout vliv Káji Saudka; v mnohém je však autor dokonale svůj.

Jerie se nevěnuje pouze komiksu, ale i volné malířské tvorbě a právě v Candidovi se setkáváme s řadou motivů, jež známe z jeho výtvarných pláten. Jezdci na prehistorických ještěrech či urputný boj s hadovitým vetřelcem sápajícím se z toaletní mísy jsou tím, čeho si nejspíš všimnete už při prolistování. Ale i sukovité, bradavičnaté tváře řady postav jako by nacházely své protějšky v mykózou postižených houbařích ze série autorových starších olejů.

Fakt, že je Karel Jerie malíř (absolvent malby na Akademii výtvarných umění), je ostatně evidentní i v jiném ohledu – jeho komiksy potřebují barvy. Panely skládá na stránce do promyšlených akvarelových kompozic, které by při monochromní prezentaci ztratily svou krev. A tak je četba komiksového Candida především náladovým požitkem. Oranžová a blankytná modř zahřívají harmonií a idylou jak z dětského leporela, krutý svět je stopen v příšeří šedé a hnědé, z nichž tu a tam prozařuje sytě rudá, jež může být stejně tak výstražným signálem jako symbolem tajemství ukrytého v tmách.

Švejk i sci-fi

První díl plánované komiksové trilogie, na němž autor pracoval v letech 2010 až 2013, zřetelně ukazuje, že Jerie nechtěl vytvořit adaptaci Voltairova spisu v konvenčním slova smyslu. Mnohé musel a bude muset vypustit (vždyť záběr prvního komiksového dílu je zhruba jen desetinou originálního děje, takže je jasné, že „celého“ Candida nepřevypráví), mnohé si vymyslel a doplnil.

Osvícenská satira s prostomyslným hrdinou, jenž prochází krutostmi 18. století a přitom neustále mudruje, nám možná připomene Švejka – a ejhle, v komiksu narazíme na feldkuráta Katze (který v Haškově románu prohrál hlavního hrdinu v kartách). Konečně hned při prvním otevření alba je čtenář znejistěn sci-fi prologem odehrávajícím se v kulisách kosmické stanice. Bude zajímavé sledovat, jak této aktualizace využije autor v dalších pokračováních.

Ještě zajímavější však bude, jestli se mu podaří rozvinout kritický duch Voltairova textu. Teprve tehdy se totiž ukáže, zda si i Jerieho Candide ponechá štiplavost předlohy, nebo zda zůstane jen panoptikálním divadlem, byť třeba i barokně steampunkovým.

Candide #1: Král Bulharů
Karel Jerie
BB/Art Komiks, 2013, 64 stran, 299 Kč
záznam v ComicsDB