Co v Marsu 44 nebylo

UKÁZKY > Německé wunderwaffen neboli „zázračné zbraně“ z konce druhé světové války jsou pro komiks velkým lákadlem. Ačkoli těch pár leteckých, tankových a dalších superzbraní se koncem druhé světové války zapojilo v příliš malém počtu a neměly sílu na zvrácení výsledku, svými podivnými tvary dodnes dráždí fantazii a představivost.

Tuhle středu vychází u francouzského nakladatelství Soleil první díl nové série Železné divize (Les divisions de fer), která bude právě o strojích, na jejihcž konstrukci se podílela historie i představivost.

Album nazvané Rudé komando (Commando rouge) napsal Jean-Luc Sala a nakreslil Ronan Toulhoat. Rozvinuli motiv, který před časem český Mars 44 opomenul – zatímco ten vsadil na superioritu německých inženýrů, Francouzi připustili, že zhruba stejné robotické nápady se objevily současně na více místech a mohli je tedy mít i Sověti. Pravda, nacisté přijdou s kráčejícím magapanzerem, který je o poznání větší než ruské prototypy, ale i tak se od půli roku 1944 sráží na východní frontě kolosy obou armád.

Kontrafaktuální bramboračka ve velkém nasazuje také supersonické „stealthové“ stíhačky Horten, které se Rusové snaží stůj co stůj ukrást. Maršál Žukov totiž proti německým robotům nasadí „rudé superkomando“, v němž vedle sebe stanou idealističtí piloti i fanatičtí lidoví komisaři – takže scénáristickým klišé je učiněno zadost.

Jako vedlejší postava se mihne Einstein, a celkově to podle francouzských serverů vypadá slibně. Futuristické fantazie kolem pádu třetí říše jsou holt trvalka.




2 komentáře u „Co v Marsu 44 nebylo“

Komentáře nejsou povoleny.