RECENZE > Bylo nebylo, jednoho krásného dne se na Zemi zjevili gigantičtí obři s výškou dosahující až patnáct metrů a začali s gustem pojídat celou lidskou rasu. Gastrovýlet tajemných návštěvníků přežila jen hrstka lidí, kteří stihli obehnat města vysokými zdmi. Za nimi jim nezbývá nic jiného než čekat, až se titáni (jak se obrům přezdívá) vrátí. A že se vrátí, nikdo nepochybuje.

Za této premisy začíná manga Útok titánů od Hadžime Isajamy, jejíž vydání v českém překladu aktuálně rozjíždí nakladatelství Crew. Tahle megaúspěšná frančíza hýbe japonskou popkulturou jako už dlouho žádná jiná. Co stojí za jejím úspěchem?

Hlavní linie příběhu se odehrává pět let po posledním útoku titánů, který hlavní hrdina Eren, jeho nevlastní sestra Mikasa a kamarád Armin zažili na vlastní kůži. Prvnímu jmenovanému snědl titán před očima matku, a tak se rozhodl, že udělá vše, aby ji pomstil a zbavil lidstvo hrozby, která ho dohnala na pokraj vymření. Lidé na tom sto pět let po příchodu nezvaných hostů není zrovna nejlépe. Za svými chatrnými zdmi trpí defétismem a většina z nich jen pasivně čeká, až se stanou další obětí lidožroutů.

Horkokrevný Eren Yeager ale titány nenávidí jako nikdo jiný a má odhodlání lidstvo zachránit. Společně s kamarády vstoupí do armádního výcviku a na konci první knihy jsou z nich členové vojenské posádky, která hlídá jednu část zdi oddělující poslední ložisko lidské civilizace od divočiny, v níž vládnou antropomorfní obři.

Eren by se rád co nejrychleji dostal mezi průzkumníky, kteří můžou podnikat výpravy za zdi a zkoušet zjistit něco o původu titánů. Nemá smysl vypouštět spoilery pro další díly, jen prozradím, že je mu skutečně souzeno dozvědět se o titánech hodně věcí a dát tak lidstvu naději na přežití. Je tak nějak dané ze současné podoby žánru šónen, že se přitom budou dále řešit vztahy mezi hrdiny (láska, nenávist, rivalita, generační spory), nicméně akční sci-fi element je u Isajamy pořád na prvním místě.

Klaustrofobie a tajemné zlo

Když otevřete české vydání Útoku titánů, možná vás zpočátku překvapí Isajamova kresba, která spíše než perfektní linku profíka připomíná fanart. Akce působí někdy trochu chaoticky, lidi jsou nepřirozeně vyhublí a postavy titánů zdánlivě porušují zákony fyziky/anatomie. Isajama ani nemusí být dokonalý kreslíř (což je patrně důvod, proč zvolil měsíční serializaci namísto obvyklejší týdenní), Útok titánů si ovšem získal fanoušky jinými triky – klaustrofobickou atmosférou života za hradbami i nevyzpytatelným nebezpečím, proti němuž lidstvo nemá žádnou účinnou zbraň.

Po pár stránkách ve světě titánů skoro začnete dávat za pravdu těm, kteří propadli deziluzi, že všechno je ztraceno. Titáni jsou skoro nesmrtelní (jistou nadějí je jejich Achillova pata umístěná za krkem), nikdo neví, kde se vzali a proč se s takovou chutí pouští na lov lidí. A také proč na celých sto let zmizeli a nechali zdecimované lidstvo živořit ve strachu.

Útok titánů je trhák, který samozřejmě nedá spát ani popkulturním vykladačům. Jedna část japonské kritiky v něm vidí první zásadní mileniální mangu, která odráží úzkost takzvané ztracené generace éry recese. Osmadvacetiletý Isajama sám vyrůstal v devadesátých letech po prasknutí ekonomické bubliny, která zemi uvrhla do krize, z níž se dosud nevzpamatovala. Bezmoc, jíž Eren a spol. čelí, prý podle kritiků připomíná tvrdou realitu dnešních mladých na pracovním trhu.

Jiní pro změnu vidí v uzavřeném světě za zdí, v němž lidstvo živoří, alegorii geograficky izolovaného Japonska žijícího ve stínu velkých zemí ve svém okolí. Však si také za nacionalistický podtext vysloužil Isajama kritiku třeba z Jižní Koreje, kde je tato manga mimochodem také mimořádně oblíbená.

Tady se sluší dodat, že je to čtení trochu přitažené za vlasy a náctiletý Eren burcující lidstvo v boji proti nepřátelům je prostě jen další šónen hrdina, který ctí japonský etos „ganabare“ – nevzdat se za žádných okolností. Jeho odhodlání postavit se nepříteli, který je o tolik mocnější než on sám, bude nejspíše hlavní příčinou úspěchu. Za obry si můžete dosadit vládu, korporace, nebo třeba jen společenskou hierarchii a tradice a získáte ostré ohraničení dobra proti zlu, které se nicméně v pozdějších knihách maličko komplikuje.

Nenasytná frančíza

Z nabídky japonských komiksů v češtině je Útok titánů zatím nejaktuálnějším titulem, vždyť začal vycházet v roce 2009 v tehdy zbrusu novém měsíčníku Bessatsu Šónen Magadžin. Příběh je zatím v Japonsku sebraný ve čtrnácti knihách.

Nejaktuálnější není možná úplně to správné slovo, Útok titánů (v originále Šingeki no kjodžin) je totiž nefalšovaným manga fenoménem, který doma i v cizojazyčných překladech láme prodejní rekordy a sbírá ceny. Celkově už prodeje knih přesáhly čtyřicet milionů kusů a dvanáctá kniha vyšla loni v prosinci v astronomickém nákladu 2,2 milionu kusů, což je číslo, kterým se dosud mohl pochlubit jen nedostižný One Piece. Cena nakladatelství Kodanša pro nejlepší mangu roku 2011 nebo americká Harvey Award pro nejlepší neamerický komiks jsou jen třešničkou na dortu.

Skvěle se prodávají i novely rozšiřující příběh a nebo čtveřice oficiálních spinoffů, které ale píšou jiní autoři s dobrozdáním Isajamy. K dispozici je také několik počítačových her a asi ani nemusím dodávat, že vysoký rating loni sklízela anime verze. Prvního ze série animovaných filmů se dočkají fanoušci v listopadu, hraná adaptace by měla mít premiéru příští rok v létě.

Nevidím důvod, proč by Isajamův hit neměl slavit úspěch také u českých čtenářů. Crew se může obávat jen jediné věci – když na konci první knihy přijde šokující zvrat, má čtenář chuť okamžitě si stáhnout z pirátských sítí další díly (a nebo anime) a zjistit, co, proč a kdo. Ti trpělivější si na pokračování počkají do prosince.

Útok titánů #1
Hadžime Isajama
Crew, 2014, 196 stran, 189 korun
záznam v ComicsDB