Postavy ve Skalpech mají rukávy napěchované falešnými kartami

skalpy2_uvod

RECENZE > Komiksový epos Skalpy mladého amerického scénáristy Jasona Aarona a barcelonského kreslíře R. M. Guéry je zasvěcenou výpovědí nejen o věčném americkém traumatu mezi bělochy a indiány, ale především o hledání vlastní identity a kořenů indiánského národa. Historické střety bílých osadníků s původními obyvateli vytvářely kdysi dávno základy i předivo jejich vzájemných vztahů a otiskly se nesmazatelně do současné americké společnosti. A v ní se musí indiánský národ nově etablovat. Že ne vždy je to procházka růžovou zahradou, nám ukazuje tento komiks. Je to starý boj s novými prostředky a strategií, jenže o to záludnější, že na opačné straně zákona se vyskytují i ti, kteří by jej měli bránit.

KHANGÍ LÚTA EMÁKIYAPI (ŘÍKAJÍ MI RUDÁ VRÁNA)
Díky skvělému počinu nakladatelství Crew, které Skalpy začalo vydávat, tak můžeme nahlédnout do indiánské Ameriky dnešních dnů. Ameriky zbavené romantiky i romantizujících mýtů, které máme díky knížkám a filmovým westernům pořád nějak zakořeněné v naší mysli a představách. Crew nejdříve testovala čtenářskou úspěšnost první knihy (Skalpy – Země Indiánů) na pokračování ve svém vlajkovém magazínu Crew² (č. 36-40). A protože byl čtenářský ohlas pozitivní, dostála redakce svému slibu a první díl vydala následně vcelku (2014).

Druhý díl Skalpy – Kasino v rytmu boogie nedal na sebe dlouho čekat a objevil se už začátkem letošního roku. Tandem Aaron-Guéra pokračuje v rozehrané partii z první části s neměnnou syrovostí, sarkasmem a ironií. Indiánský agent FBI Dashiell Zlý Kůň po návratu do své rezervace zjišťuje, že téměř nic před čím odešel ve svých třinácti letech, se nezměnilo. Změnili se jen lidé a jejich charaktery a to převážně k horšímu. Začne dělat práci, kvůli které sem byl poslán a bojuje proti rudé mafii, reprezentované lakotským náčelníkem Lincolnem Rudou vránou a jeho Psími vojáky, jejichž členem se paradoxně stal i on sám. Postupně se ovšem ukazuje, že za nitky dějů tahá někdo zcela jiný a kořeny odehrávajících se událostí sahají desítky let zpátky.

Příběh začíná nabírat na obrátkách, události a osoby získávají zřetelnější kontury a některé, na první pohled nelogické výseky začínají do sebe zapadat jako puzzle. Všech šest sešitů má jeden společný narativní znak. Každý je víceméně věnovaný jedné z hlavních postav celé ságy. Šestka vypráví o Dashovi Zlém Koni, sedmička si bere na paškál Lincolna Rudou vránu, osmička zase bělocha Diesela se žlutými vlasy a šestnáctinového indiána, devítka tajemného indiánského starocha jménem Ten, kdo chytá, desítka zmapuje teenagerství Dina Zakrslého medvěda a jedenáctka seznámí s životními sekvencemi Dashovy matky Giny. Rudé vráně se plní jeho pradávný sen a otvírá první indiánské kasino Splašený kůň, které má pomstít rudou rasu za všechna ta příkoří způsobená bílou Amerikou od příjezdu „toho syfilitického pračuráka Kolumba“ (doslovná citace).

INDIÁNSKÝ NOIR
Dvojka Skalpů obsahuje sešity č. 6-11. Aaron namíchal hutnou směs westernu, thrilleru a noirové detektivky, šmrncnutou tu a tam troškou erotiky. Není to suchopárné vyprávění o životě v rezervaci, ale o barvitých životních křižovatkách, prohrách a blamážích její obyvatel. Jednotlivé dějové ostrovy se doplňují, postavy prolínají, časté jsou exkurzy do minulosti, kde se nacházejí určující stopy a okamžiky podstatné pro další vývoj děje. Překlad Štěpána Kopřivy je živý, udržující slangové i kmenové (lakotština) rozhraní řeči na maximální míře věcnosti a srozumitelnosti.

Aaron koncipoval scénář jako množinu filmových záběrů a střihů. Vyprávění se různě posouvá po časové ose a to udržuje čtenáře ve střehu a napětí. Guéra ponechává na panelech větší množství černých ploch a tak komiks po výtvarné stránce získává onen správný noirový nádech, ale zcela rozdílný od slavné Millerovy série Sin City. Není tu nouze o kriminální činy i krev, ovšem není jich přes míru a nejsou samoúčelné pro efekt. Spíše jen dokreslují beznadějnou atmosféru života v bezútěšné indiánské rezervaci, která je více ghettem než svobodným prostorem pro kdysi tak hrdou rasu. Však také leitmotivem kapitoly o Ginovi se jako červená nit táhne plán opatřit si peníze na opravu auta a odjet s malou dcerkou hodně daleko od dosavadního života. Na některých obrázcích je vzhledem k „rozsypané“ kresbě na první pohled těžší rozeznat detaily, ale čtenář si záhy zvykne a pak už to ani nevnímá. Jemný počítačový koloring nepotlačuje kresbu a systém tónovaných stran či dvoustran napomáhá k zřetelnější vizualitě komiksu. Pro úplnou přesnost zbývá ještě dodat, že barcelonský kreslíř R. M. Guéra není Španěl, ale Srb, původním jménem Rajko Milošević Gera, žijící od roku 1991 v hlavním městě Katalánska, kam emigroval před občanskou válkou, která se rozhořela v tehdejší Jugoslávii.

HRA ZAČÍNÁ
Problémy soužití bílé rasy a původních obyvatel severoamerického kontinentu. Gamblerství, kriminalita, chudoba, alkoholismus, narkomanie, negramotnost a prostituce jsou opravdu jen problémem Ameriky a konkrétně jen indiánů? Neukazují uvedené skutečnosti na obraz jakékoliv společnosti, kde se střetávají etnické a náboženské rozdíly, které pak eskalují do menších či větších konfliktních situací? Pokud bychom se hlouběji podívali (v současnosti už ani moc hluboko nemusíme) na evropský kontinent nebo přímo do naší domoviny, určitě bychom našli nejednu živou a aktuální paralelu. Takové místa jako je indiánská rezervace Prérijní růže v Jižní Dakotě, jsou i kolem nás (ovšem v menším měřítku), stačí se jen pozorně rozhlédnout a vnímat.

Jsme na počátku rozsáhlého eposu, který čítá v originálu deset knih, což je 6o originálních sešitů a to je cirka 1400 stran. Karty jsou rozdány, trumfy zdánlivě kolují mezi hráči, kteří čekají, kdo použije eso, dá hlášku nebo vytáhne žolíka. Tedy skoro standardní situace, ovšem nemylme se, je to pouze zdání, rukávy jsou napěchované falešňáky, všichni se sledují ostřížím zrakem, ale nedávají to najevo. Zkrátka ticho před bouří. Už teď se na ni těším a myslím si, že Dash Zlý kůň ještě víc.

Přes všechnu výtečnou práci, kterou odvedlo nakladatelství Crew při startu série mezi domácí čtenářstvo, se u dvojky objevila malá vada na kráse. Chybí zde číslování stránek. Trošku nepochopitelné, protože první díl stránkování obsahoval. Ale jak je výše sděleno, díky Crwi za šťastnou volbu, kterou osvědčila při výběru další série vhodné pro tuzemský komiksový trh .

Skalpy #02: Kasino v rytmu boogie
scénář: Jason Aaron; kresba: R. M. Guéra
Crew, 2015, 114 stran, 369 Kč
záznam v ComicsDB

skalpy2

4 komentáře u „Postavy ve Skalpech mají rukávy napěchované falešnými kartami“

  1. Skalpy jsou naprosto, naprosto špičkový. Maje peníz nazbyt, po přečtení dvojky v CZ obstaral jsem si zbytek v EN a nelituju. CZ budu kupovat stejně, ale čekat několik roků na dovydání jsem prostě nemohl. CREWi jsem za to velmi zavázán, stejně jako kdysi BB/Artu za Watchmen a později za Preachera (a i rozjetýho Punishera Maxe), protože takhle přesně má vypadat aktuální noir komiks. A kresba – ze začátku zvednuté obočí a WTF, ale když se do toho člověk kousne, je to naprosto, naprosto – počkej si – fenomenální. Díky dík, nad dojde v CZ i na Southern bastards.

  2. Mě se teda Southern Bastards líbí podstatně víc než Skalpy. Několikrát jsem se do toho zkoušel začíst a připadá mi to moc prvoplánově černobíle kruté a drsné ostatně stejně jako ten zmiňovaný Preacher. To příjemná rodina kolem kouče Bosse mě přijala s otevřenou náručí. Aaron jako scénárista v od Scalped hodně vyrostl.

  3. Možná bych zmínil, jak skalpy pracují s reáliemi a historií Lakotů a rezervací Pine Ridge v Jižní Dakotě, která je předobrazem Prérijní růže. Zatím jsem četl jen česky vydané knihy, ale autoři vycházejí z událostí, které se odehrávaly Pine Ridge na přelomu 60. a 70. let. Například vražda dvou agentů skupinou aktivistů FBI je historickou událostí z roku 1975. Vězeň, kterého Gina navštěvuje je inspirován nejslavnějším indiánským politickým vězněm Leonardem Peltierem. Samotná vražda Giny připomíná vraždu aktivistky Anna Mae Aquash. Konflikt kmenového náčelníka s aktivisty je zase legendární události kolem hnutí AIM a kmenového náčelníka Pine Ridge Richarda Wilsona. Hádal bych, že v dalších dílech se dočkáme i zpracování událostí kolem obsazení památníku Wounded Knee z roku 1973? Pro zájemce doporučuju knihu In the spirit of Crazy Horse od Petera Matthiessena, která tyto historické události mapuje.

    Tyto události mají v sobě potenciál pro drsné/detektivní/noirové zpracování. Už se jich velmi zdařile chopil film: Thunderheart s Valem Kilmerem z roku 1992.

    Co se toho JAK Skalpy s touto látkou pracují – to je věcí názoru. Osobně bych řekl, že na jednu stranu je to zajímavý exkurz do současného života v Lakotských rezervacích. Různé rozhádané zájmové/politické/náboženské/rodinné frakce; bída, alkohol, hrdost, národní trauma, bublající spiritualita, … Na stranu druhou jsou charaktery na můj v kus až příliš zkarikovány. Přestože se chtějí tvářit komplikovaně, tak zůstávají karikaturami. A taky nemám moc rád až moc „drsňácký“ hlášky.

    Pokud by někdo chtěl perfektně umělecky zachycenou rezervační realitu tak doporučuju film SKINS (2002) od Šajenského režiséra Chrise Eyra. Tam je vidět, že to jde i bez drsňáctví a bez karikatur. A přesto jsou tam policajti, vraždy, alkohol, …

    Co se českého překladu týče mě párkrát zatahal za uši… Mimochodem nemáte někdo mail na Štěpána Kopřivu? Wanbli Gleška – Spotted Eagle je překladatelský oříšek, ale nakonec vlastně velmi prostě: Skvrnitý Orel. Orel Volavý žije v Africe… full blood se v české literatuře překládá spíš jako „čistokrevný indián“ nikoli jako plnokrevník. Pow Wow se většinou píše jako střední rod a neskloňuje se. Takže TO pow wow, bez Pow wow, …

    Přesto všechno mockrát díky Crwi za tuhle pecku, která rozhodně není povrchní, tuctová komiksová zábava a umí perfektně bavit.

    A nakonec jedno šťournutí: Lakotsky Já se jmenuji se řekne: Emáčiyapi… :)

  4. tass: díky!

    ty „moc „drsňácký“ hlášky“ dělá asi do značné míry překlad, v angličtině to funguje trochu jinak, řekl bych (IMHO)…

Komentáře nejsou povoleny.