Nakladatelství Crew vydalo knihu s prakticky abstraktní obálkou. Pod jejím názvem Teorie rozpadu si lze představit spíš vysokoškolská skripta, v lepším případě produkci alternativnějších komiksových nakladatelství typu Mot nebo Lipnik. A uvnitř publikace na čtenáře čeká osazenstvo s archivním datem narození. Tihle hrdinové však nejsou ve stylu třeba Batmana v Návratu Temného rytíře, který si stěžuje na věk, ale pak mu to z mrakodrapu na mrakodrap hopká stále hezky. Tohle jsou fakt relativně normální staří lidé, přičemž slovo „normální“ obestavte šikem uvozovek z obou stran.

„Jasně, je třeba jednat! A protože svět na Falangy sere, tak se mrkneme, jestli další vykopávky, jako jsem já, ještě mají dost iluzí, aby šly do dobrodružství… Na beton do posledního dobrodružství. Ale na tohle se bude vzpomínat dlouho, namouduši že jo!!!“
Jefferson B. Pritchard

V roce 2013 u nás vyšla knížka Paula Gravetta 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete. Při jejím listování se člověk neubránil nutkání vybírat si komiksy, které by si rád přečetl česky. Mou pozornost v publikaci hodně zaujaly dvě práce výtvarníka Enki Bilala a scenáristy Pierra Christina z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, které v sobě spojují akci s politikou a atmosférou studené války. Jsem pamětník a tenhle mix mám rád už od dob, kdy jsem před listopadem 1989 viděl jako dítě na pirátské videokazetě agenta 007 překonávat horský masiv na slovensko-rakouské hranici s našimi pohraničníky v patách. Takže téma mi sedělo. O výtvarné stránce jsem nepochyboval. Už dříve Enki Bilal v česky vydané trilogii Nikopol dostatečně předvedl své umělecké kvality. Pak už stačil jen ten nejdůležitější detail – Crew přišla se zprávou, že se chystá oba komiksy vydat. Chystání se protáhlo na dva roky. Mimo jiné proto, že majitel práv nakladatelství Casterman chce i cizí mutace svých knih tisknout samo, což by neúnosně navýšilo cenu. Naštěstí se Crwi pracně podařilo tuto praxi změnit. Sláva. Teď už zbývá jen se začíst do výsledku.

První půlku svazku Teorie rozpadu zabírá příběh Falangy černého řádu. Děj se odehrává na konci sedmdesátých let. Vesnice hrající významnou roli ve španělské občanské válce v posledních volbách hlasovala výrazně levicově. To našňuplo skupinu starých frankistických veteránů, kteří nelení a celou obec vystřílí. O masakru se dozvídá novinář Pritchard, jenž o vesnici bojoval na republikánské straně. Taky se našňupne a plánuje na oplátku pozabíjet viníky krvavého zločinu. Za tím účelem obtelefonuje dávné přátele ve zbrani, což je pestrá směsice lidí z různých koutů světa – třeba dánský ministr, izraelský agent, polská spisovatelka nebo profesor filozofie z Heidelbergu. Skoro všichni oslovení s nápadem vendety souhlasí, sejdou se a pomsta může začít…

Výše napsané je podstatnou slabinou celkého komiksu. Dvojnásobné kolektivní zblbnutí lidí důchodového věku je jen těžko uvěřitelné. Vzhledem ke stáří aktérů nelze vysvětlit popsané jednání zastydlou pubertou, ani krizí středního věku. A i stařecká umanutost je spíš diagnóza pro vlka samotáře. Tahle výtka se ale scenáři dá odpustit. Verbování dalších členů týmu je vděčný motiv a pak už se jde na věc. Senioři z interbrigád a s nimi i čtenáři se už prakticky nezastaví. Pátrání po frankistických vrstevnících vede postarší partu na cestu po veké části západní Evropy, kdy vystřídají snad všechny dopravní prostředky od jízdních kol po letadlo. A přitom dochází ke krvavým střetům.

Enki Bilalovi a Pierru Christinovi se podařilo pracovat na necelých osmdesáti stránkách s popisem skupiny, která na počátku čítá jedenáct(!) osob. Přesto má každá postava svůj prostor a poměrně nezaměnitelnou úlohu, která ji odlišuje od ostatních. Zároveň je to už dáma a pánové v letech, na čemž celá story do značné míry stojí. Tady se nebojuje jen s ozbrojenými protivníky, ale taky třeba s revmatismem. A může tu dojít i k přirozeným úmrtím, což obyčejně bývá v akčních komiksech smrt hodně nepřirozená. Falangy černého řádu jsou geniální v tom, jak naplňují rysy dobrodružného příběhu, ale zároveň tento žánr překračují. Postavy si s přibývajícími stránkami pokládají otázky o smysluplnosti celého podniku, jsou konfrontování s myšlenkou, zda svým protivníkům nejsou víc podobni, než si jsou sami ochotni přiznat. To i na poměry dnešní komiksové produkce jsou poměrně neortodoxní témata. Před šestatřiceti lety to muselo působit jako malá revoluce.

Recenzi druhé části knihy s příběhem Na lovu si můžete přečíst zde.

Teorie rozpadu
scénář: Pierre Christin; kresba: Enki Bilal
Crew, 2015, 200 stran, 589 Kč
záznam v ComicsDB