RECENZE > UKÁZKY > Lze si představit něco lepšího než vydání těch nejlepších dobrodružství jednoho z nejslavnějších komiksových hrdinů? Soudím, že lepší může být jen vydání toho nejlepšího ze života nejslavnějšího záporáka onoho zmíněného hrdiny. Tedy pokud platí tradované instantní moudro, že negativní postavy jsou vesměs zajímavější než jejich kladní protihráči. Tolik úvodní rozvaha. Ale to je jen takové batstřílení od batboku. Jaká je realita?

„Co skončil Joker, nic moc se ve městě neděje… škoda!“ Robin
(z kontextu trochu nejednoznačné kresby lze usuzovat, že apatický řečník zívá nudou a protahuje se)

Tak pravil Batmanův pomocník v roce 1941. Joker naštěstí v uvedeném roce a následujících dekádách neskončil, protože to by byla fakt škoda. Dokázal se naopak prosadit v těžké konkurenci komiksových superpadouchů a dotáhl to ještě dál… až na pomyslný Olymp zlosynů, kde trůní vedle takových ikon jako je Blofeld, Darth Vader nebo Rumburak. Je okamžitě rozeznatelný: zelená kštice, tváře bílé, smích – vichřice podoba. Nechci se dotknout třeba majestátu Lexe Luthora, ale ramenatých kravaťků s pleší a naditou prkenicí běhá po světě spousta. Joker je geniální, nevypočitatelný, zákeřný a navíc, dovolte mi alespoň na chvilku odhodit šosáckou maloměšťáckou morálku, zábavný. K dožitým pětasedmdesátinám dostal oslavenec vzpomínkové album nazvané Joker. Oslava 75. výročí v podobě těch nej okamžiků z jeho života, které letos vyšlo péčí nakladatelství BB/art i česky.

Klapky na uši ve spárech virtuóza hrůzy
Prvních deset dobrodružství z knihy popisuje kariéru štamgasta z Arkhamu v letech 1940 až 1964. Na rovinu se musím přiznat, že s masivním úderem retra jsem měl problém. Jaká to škodolibá ironie hodná Jokera! Problém se zastaralostí mám zrovna já, který za nejoblíbenější epickou podívanou v rámci popkultury považuji Metropolis (Metropolis Fritze Langa, nikoliv Metropolis Clarka Kenta). Netuším, jak si se starými sešitovkami poradí příznivec moderního Batmana.

Některé detaily v prvních eskapádách Jokera působí neodolatelně roztomile. Třeba když úplně první sešit uvádí komentář „Je večer… ve většině domů lidé poslouchají rozhlas…“ Nebo když Bruce Wayne zápasí s povětrnostními podmínkami při zapalování své oblíbené cigaretky a situaci glosuje slovy „Pořád mi to vítr sfoukává!“. Na další kuriozity ale už nemám kapacitu. Můžu zmínit třeba pasáž, ve které se temný rytíř v kostýmu ujme přednášek kriminologie na univerzitě. Korunu všemu dává vydírání Robina Jokerem. Génius zločinu zesměšňuje nebohého chlapce tím, že si Batmanův učedník musí ve svém přestrojení třeba kupovat v hračkářství panenky (ta potupa!) nebo prodávat v létě na ulici klapky na uši. To vše je tak podivuhodně směšné, až to vlastně není k smíchu. Můžu jen jako refrén zopakovat větu z předchozího odstavce: Netuším, jak si se starými sešity poradí příznivec moderního Batmana.

I u pravěkých dobrodružství jsem si ale našel pár výjimek, které stojí opravdu za to. V jedné Joker podstoupí dobrovolně trest smrti na elektrickém křesle(!), aby ho jako již nevinného vzkřísili z mrtvých jeho kumpáni pomocí zázračného séra. Story z roku 1952 zas hlavnímu záporákovi přihraje pohádkové dědictví. Záhy ale vyjde najevo, že se ve skutečnosti jedná jen o hromadu padělků. Joker tuto skutečnost tají, aby neztratil svou usměvavou tvář v očích podsvětí. Zároveň musí skrytě loupit, aby na sebe neupozornil a měl peníze na zaplacení obří dědické daně pro finanční úřad. Tomu říkám skvostná zápletka. Jen nevím, zda ji neocení spíš milovníci komedií bratrů Marxů než tradiční čtenáři superhrdinského žánru. A do třetice mě bavilo i dobrodružství, v němž si vinou svérázného vynálezu prohodí Batman a Joker svá těla, což se samozřejmě neobejde bez komplikací.

Klapky na uši zvolna nahrazuje páčidlo od krve…
Až strana 138 přináší podle mého názoru ostrý předěl v knize, kterým se začíná odvíjet druhá desítka dobrodružství. Tady začínají příběhy, které už mají současné balení. Cenzurní opatření Comics Code v sedmdesátých letech povolilo své sevření a příběhy po dlouhých letech přitvrdily směrem od zlobílkovského pošťuchování třeba až k těžkým ublížením na zdraví a vraždám. Scénáře se posunuli k drsné realitě, ale nezapomněli ani na Jokerovův smysl pro absurdnost. V příběhu z roku 1978 Joker do oceánů vypustí chemickou látku, která rybám změní vizáž do podoby mistrova rozchechtaného šklebu. Zlosyn pak chce, aby se mu vyplácel podíl z každé zohavené ryby prodané v Americe. Na to ovšem nechtějí přistoupit zaměstnanci z úřadu pro správu autorských práv. A tak záporák přistoupí k likvidaci odpovědných úředníků (s ohledem na již zmíněné zápolení s finančákem se nabízí otázka: je náhoda, že za nejiskřivějšími pasážemi v této knize stojí byrokrati?).

Kouzlo má i následující sešit, kde Joker zcela výjimečně opustí hranice Gothamu a své síly poměří se samotným Supermanem. To je onačejší protivník než smrtelník v netopýřím kostýmu. Joker hrubě podcení supermanovy superschopnosti, čímž dobrodružství začne i skončí skoro ve stejném okamžiku. Karetní klaun si ovšem spraví chuť v následující povídce, kde Robina umlátí páčidlem a ještě ho pro jistotu vyhodí trhavinou do povětří. A aby těch špatných zpráv pro milovníky značky DC Comics nebylo málo, tak právě tahle pasáž knihy obsahuje i velké mínus novějších dobrodružství sborníku. Příběhy jsou namnoze pouhé rozsáhlejší ukázky v rámci delších sešitových řad. Takže máte možnost se přečíst úryvek popravy netopýřího parťáka, ale děj postrádá začátek i konec.

Páčidlo od krve střídá postmoderní experiment
Často však se i zlomek story vryje do paměti hodně silně. Mám na mysli zejména povídky z devadesátých let Dostat rozum a Na slepou bábu. První vyniká originální zápletkou, druhá svou vyprávěcí stavbou. V Dostat rozum je zabijácký klaun skutečně hlavní postavou, nikoliv jen soupeřem protěžovaného kladného hrdiny. Joker ztratí paměť a začne žít všední život obyčejného občana. Je ale jen otázkou času, kdy a za jakých okolností tohoto muže dostihne jeho psychická labilita, noční děsy, celá jeho minulost. Na tom scenář buduje neuvěřitelné napětí i bez obvyklých akčních scén. Sešit „Na Slepou bábu“ uchvátí svým vyprávěcím rytmem. Představte si otevřenou knihu. Pravé stránce tady vévodí nejčastěji šest polí, kde Batman vyslýchá Jokera v Arkhamu. Od chovance ústavu musí Bruce Wayne zjistit, kde je unesená holčička, na jejíž záchranu nezbývá mnoho času. Dynamiku statickým scénám dodávají hlavně dialogy. Pak čtenář otočí list a levá stránka zachycuje vždy jedinou sekvenci budoucí řeže, kde Batman bojuje s ohromnou přesilou o život děvčátka. Pravidelné střídání těchto stránek s diametrálně odlišným obsahem tak do knihy přináší experimentální prvek, který celek povyšuje mezi špičku mainstreamové tvorby.

Své ctitele si jistě najde i příběh nazvaný Vražedná jízda, což je komorní drama v podání svázaného Robina na sedadle auta, jenž řídí… hádejte kdo. Celá knížka se s čtenáři rozloučí ukázkami dobrodružství Tváře smrti a Smrt rodiny, které už u nás před časem vyšly celé. Tím oslava pětasedmdesátníka končí. Večírek v rozsahu 400 stránek je úctyhodný, podobně klenutá retrospektiva tady v komiksu asi ještě nebyla. V bohatém menu si každý něco najde, já se k některým epizodám určitě rád vrátím. Ke všem patrně ne, ale takový už je úděl drtivé většiny kompilací. Z jokerologických titulů v mé knihovně bude publikace kvalitou stát na půli cesty mezi nepřekonatelným Kameňákem a poněkud scenáristicky mdlým Jokerem páně Azzarella. To nepovažuju za špatné skóre. A jsem si jistý, že recenzovaný mejdan komiksového baviče vykouzlí nejeden úsměv i na vaší tváři!

Joker: Oslava 75. výročí
autoři: různí
BB Art, 2016, 400 stran, 999 Kč
Záznam v ComicsDB