Jedním z nejvýraznějších talentů současného alternativního komiksu je Kevin Huizenga. Jeho introspektivní komiks Ganges vychází z banálních, každodenních situací, které ale rozvíjí do podoby komplikovaných projekcí myšlenek hlavního hrdiny. Oslavu série Ganges přinášíme ve spolupráci s kulturním čtrnáctideníkem A2, v jehož novém čísle 17/2017 text vychází ve zkrácené podobě. Číslo bude na stáncích 16. srpna a věnuje se nezávislému nakladatelství Fantagraphics, čtenáři v něm dále najdou články o komiksech Emil Ferrisové, Tima Lanea, Simona Hanselmanna, Julie Gfrörerové, Eda Piskora nebo o archivních reprintových počinech nakladatelství: Peanuts počínaje a Crumbovým Zap nekonče…

Komiksovou sérii Ganges zahajuje povídka o cestě hlavního hrdiny do knihovny během sobotního odpoledne. Sečtělý Glen Ganges je černobílý panáček s puntíky místo očí, ustupujícími vlasy, jednoduchým nosem ve tvaru písmenka “c”, stejně jako domky a celé sousedství, v němž se pohybuje, je nakreslený jednoduchou, silnou linkou pomocí inkoustu a pera. Vozidla na ulici jsou placaté ikony aut, sekvence nepříznakově zachycuje Glenovu chůzi a provází nás jeho 2D světem, k tomu úvodní záhlaví jak z nedělního stripu a dvoubarva pracující pouze s odstínem modré. Mohlo by se zdát, že před sebou máme běžný „alternativní“ komiks ze života, obdobu deníkových zápisků, jen ozvláštněných formou, jako měly stripy Gasoline Alley nebo Pepek námořník. Už na druhé straně nám ale autor předznamená postupy sebereflexivního vyprávění a hru se strukturou komiksu, obojího bude čím dál víc.

Když si Glen uvědomí, že byl na stejném chodníku při cestě do stejné knihovny v podobný čas i před dvěma a třemi lety, autor začne klasické obdélníkové panely v tradiční mřížce skládat nikoli vedle sebe, ale přes sebe jako vrstvy, mezi nimiž se Glen může procházet. Glena napadne, že právě cestoval časem do minulosti. Přechod mezi realitou a představou symbolizuje – ve vyprávění nijak zveličený – moment, kdy Glen vyndá ruce z kapes a prsty se dotkne hrany jednoho z panelů, která přitom až doteď nebyla součástí fikčního světa, Glen ji nemohl vidět, natož se ji dotýkat. Co vrstva, to jiný a zároveň tak podobný okamžik v koloběhu Glenova života. Včetně toho, že ho i tehdy napadlo, že cestuje časem, a realita se mu otevřela do vrstev… Na dalších stranách se přidají diagramy doprovázející Glenovy fenomenologické úvahy o vnímání reality a toho, co pro člověka znamená slovo “nyní”, moderní modré sousedství bez varování (tedy bez popisky v panelu) vystřídá prehistorická krajina dlouho před vznikem aut, knihoven nebo Glena. Filozofování zasněného hrdiny končí až ve chvíli, kdy si uvědomí, že v mysli možná cestuje časem, ale knihovna jako instituce ovlivňující jeho zvyklosti zavírá už za chvíli. Vždyť je sobota…

Oslava každodennosti
Čtyřicetiletý Kevin Huizenga tvoří komiksy, které musejí vznikat nepředstavitelně složitě, ale čtou se velmi lehce. V povídkách s Glenem Gangesem spatříme pokračovatele klasických humorných stripů od Franka Kinga a E. C. Segara a zároveň složité diagramy a grafy, které do komplexních lidských osudů rád vplétá Chris Ware. Komiks je pro Huizengu nejen prostředkem pro vyprávění někdy úsměvných, jindy melancholických historek s autobiografickým nádechem, ale také systémem znaků a kódů s nekonečným množstvím kombinací, jež mu umožňují zhmotnit abstraktní vnitřní krajinu člověka i originálně zobrazit vztahy mezi prostorem, časem a lidskou existencí. V dosud nejrozsáhlejším díle Ganges tematizuje a oslavuje každodennost a středostavovský život, který neustále klade do protikladu s fundamentálními existenciálními otázkami. Téměř dvě stě stran – vydaných v šesti sešitech mezi lety 2006 až 2017 – se odehrává během jedné jediné noci, kdy Glen nemůže usnout kvůli množství vypité kávy.

Náplní civilně fantaskní série je absurdně odbíhavé vyprávění, jehož velkou část strávíme přímo v Glenově hlavě, respektive v Glenově představě vlastní mysli. Na rozdíl od seriálu Byl jednou jeden člověk nevidíme impulsy v mozku, antropomorfní krvinky a podobně, ale abstraktní svět s využitím komiksových symbolů – když mysl jede na plné obrátky kvůli kofeinu a převalující se Glen tone v moři myšlenek, ono moře prostě vypadá jako hromada promluvových bublin.

V podobném duchu se seznamujeme s jeho postřehy o každodennosti, s fakty, které si přečetl v knihách, či s reálnými vzpomínkami, zatímco v hmatatelném světě je čím dál frustrovanější svou insomnií a nemožností spočinout vedle milované manželky Wendy. Jak vystihl americký komiksový kritik Joe McCulloch v nadité antologii Drawn & Quarterly: Twenty-five Years of Contemporary Cartooning, Comics, and Graphic Novels, Huizengovu tvorbu nejlépe charakterizuje neustálé setkávání a prolínání vědomí a podvědomí. Ještě víc o Huizengovi ale vypovídá úvod, v němž se McCulloch přiznává, že si s Huizengou ihned „sedl“ a jak jednoduše se ztotožnil s jeho alter egem. Naprosto stejná věc se stala i autorovi těchto řádků, který by – slovy Františka Fuky – hned šel s Huizengou nebo Glenem na pivo. A pokud bych někdy měl tvůrčí ambice, chtěl bych, aby moje komiksy vypadaly a četly se jako Ganges.

Na začátku přitom komiks Ganges mate tělem a vypadá jako tradiční americký indie výbor nesouvisejících povídek. Po cestě do knihovny následuje Glenova bručounská epizoda, v níž je svědkem toho, jak cizí dítě vysype obsah kapes na ulici. Glen stráví obdivuhodné množství času vymýšlením teorií, proč to chlapec udělal (Má těžké dětství? Je naopak rozmazlený spratek? Ovládnou jeho odpadky svět?), při čemž Huizenga samozřejmě všechny představy neváhá nakreslit a nahlédnout do všech alternativních realit chlapce na kole. Podobné odbočky, slepé uličky a vyprávění ve vyprávění se vrací neustále.

Recenze od Smrťáka
Pamětihodná je zřejmě nejdelší retrospektiva, kde Glen vzpomíná na práci ve startupu, jehož zaměstnanci propadli hraní stříleček jako Quake a Unreal. Huizenga nekritizuje závislost na videohrách (Wendy je ostatně herní návrhářkou), ale absurdní, vyprázdněné prostředí korporace, jejíž zaměstnanci nemají motivaci pracovat a smysl života i vztahy hledají ve virtuální realitě. Naopak jedním z cílů Glena se zdá být – kromě usnutí – i schopnost zastavit se, vnímat život tady a teď a být přítomný i v prchavých okamžicích. S tím souvisí woodyallenovská historka o setkání se Smrťákem. Glena navštíví, když si vybírá knihu, která bude tak nudná, že u ní bezesporu usne. Jenže když člověku Smrťák poradí, ať nečte zbytečné knihy, protože život není nekonečný, jeden znejistí… “Mě by měli nechat psát recenze,” upozorňuje přízrak s kosou.

Případ Huizengy ukazuje, že mainstream a alternativa jsou stále tekutější pojmy i pro oblast komiksu. Zatímco Chris Ware, Daniel Clowes, Charles Burns nebo Adrien Tomine – tedy někdejší představitelé toho nejlepšího z indie scény – vpluli do středního proudu, Kevin Huizenga je typickým příkladem autora z okraje, oslavovaného, ale čteného mnohem méně, než by si zasloužil. Což není kritika ani vymezení se vůči velkým komiksovým jménům, zkrátka jen ilustrace toho, jak vypadá komiksový dvůr za vlády generace Y. Že se dnes vůbec mohou stát mainstreamem a “New York Times bestseller” autory, je skvělé. A do velké míry je to zásluha kanadského nakladatelství Drawn & Quarterly a amerických Fantagraphics, u nichž všichni jmenovaní dodnes vycházeli nebo vycházejí.

Co Huizengu pravděpodobně brzdí v rozletu, je kombinace perfekcionismu a stále jisté míry fanouškovství. Sám mluví o tom, že mu potenciál média ukázaly komiksy Johna Porcellina a Adriena Tominea, tedy v podstatě jeho vrstevníků. Když mu Gary Groth z Fantagraphics nabídl, aby ilustroval obálku jubilejního čísla prestižního almanachu The Comics Journal, ze skromnosti a strachu odmítl, protože si nedokázal představit, že bude srovnáván s autory obálek k předchozím jubilejním číslům, kterými jsou třeba Jaime Hernandez, Gary Panther a Chris Ware. S posledně jmenovaným přitom má podle kritiky mnoho společného. Kniha esejů The Comics of Chris Ware: Drawing Is a Way of Thinking vyloženě hovoří o Huizengovi jako o “druhém” Wareovi komiksových diagramů a konstrukcí.

Oba autoři si v každém panelu, v každém tahu uvědomují formu a jsou komiksoví strukturalisté. Huizengova poetika je ale zcela svébytná, jeho komiksy zůstávají civilní, uvolněné a plné nadhledu. Prý že komiks není žádná věda. Ale říkejte to Kevinu Huizengovi.

Autor je redaktorem Nakladatelství Paseka

Obálka nové A2 věnované nakladatelství Fantagraphics.