Lady Mechanika není Terminátor

RECENZE > Lady Mechanika opravdu není ženský Terminátor ani jeho utajená družka. Nepohybuje se v budoucnosti, ale na sklonku 19. století v alternativním světě, kde Británie vládne celé zeměkouli, a který je založen na parní energii, vzducholodích a technice mechanických hejblat. To vše naroubované na secesně viktoriánskou podnož. Spíše je to taková steampunková Lara Croft ve staženém korzetu s nezbytným, blíže nespecifikovatelným koltem a jakýmisi svářečskými brýlemi (se speciální optikou dle potřeby) na čele. Na obou pažích má od lokte plně funkční mechanické náhrady, propojené s vlastní biomasou a nervstvem. A protože je člověk a částečně stroj, což se vymyká normálu, je na ni pořádán lov lidmi lorda Blackpoola, majitele zbrojní továrny, který ji chce využít pro své vizionářské a zároveň šílené úmysly, dotýkající se problému kompatibility biologické podstaty člověka a mechaniky stroje. Mechanika sama současně hledá svou identitu, protože trpí ztrátou paměti, a tak každý výskyt netvora nebo monstra v ní vyvolává naději, že ono strašidlo je také biomechanická bytost, která by mohla pomoci odhalit její minulost.

Mimo zlovolného Blackpoola, kterého ve vzájemném střetu poranila tak, že skončil s mechanickou náhradou pravé nohy a dolní čelisti, a jednooké rusovlásky Katherine v jeho službách, postižené obdobně, tu celým dějem prochází záhadná postava pana Kaina. Pan Kain by totiž možná mohl Mechanice odpovědět na mnohé otázky týkající se jejího původu. Ale i jeho na konci vyjevené tajemství je pouhým poodhrnutým cípečkem větší záhady. Lady Mechanika má i přítele, na nějž se může v každém případě spolehnout. Pan Lewis je pro ni se svými mechanickými udělátky a vynálezy něco jako pan Q pro James Bonda, ale s tím rozdílem, že se jejích akcí většinou účastní a někdy ji i v posledním okamžiku zachrání. Další přátele, i když tomu zpočátku nic nenasvědčuje, najde Mechanika v ansámblu romského cirkusu. Celý konglomerát postav pak má své grandiózní finále na Mechaniconu, respektive na Blackpoolově obří mechanické vzducholodi, nazývané Helio archa, údajně prvním mechanickým zázrakem světa. Právě při zahajovacím proslovu na Mechaniconu poodhalí Jeho lordstvo něco ze svých úmyslů a z cílů Blackpoolovy zbrojní a rozvojové společnosti, zaštiťujíc se slovy o mechanických divech, světové revoluci a nové nastávající (samozřejmě mechanické) éře. Spíše starších pamětníků bych se zeptal: „Nepřipomíná vám to něco?“

Nakladatelství Argo vydalo tento kresebný skvost v červnu tohoto roku ve velkém formátu (225 × 315 mm), v pevné šité vazbě a se dvěma verzemi obálek (sběratelská měla náklad 500 výtisků), za což dávám palec vysoko nahoru. Bohužel, právě při výběru sběratelské obálky nemělo nakladatelství už tak šťastnou ruku, protože v příloze Galerie obálek by se rozhodně našli atraktivnější adepti. Kompletní název z vnitřního titulu zní Lady Mechanika & Tajemství mechanické mrtvoly. Proč tento plný název není vůbec uveden na titulní straně desek, na hřbetě, ani vzadu v tiráži, vůbec nechápu, a tak zase dávám palec mírně dolů. Tady Argo nějak zaspalo. Vždyť existuje pokračování, které budou chtít jistě vydat. Přinejmenším na hřbetě knihy by mělo být otištěno plné pojmenování. Ještě mi uniká, proč u nulté kapitoly je název Démon ze satanovy uličky a u ostatních pěti kapitol název chybí. Názvy neexistují ani u originálu, anebo se na ně zapomnělo? I přes tyto výtky, možná neopodstatněné a silně subjektivní, odvedlo Argo i těšínská tiskárna vynikající práci. Sto šedesát osm stran vysokogramážního papíru poskytlo kvalitní podklad pro barevný tisk, který snad nemá chybičku. Iluzi ilustrací 19. století navozuje jednak jemné podélné či vertikální šrafování na pozadí některých stránek nebo přímo v jednotlivých panelech, ale také opakující se motiv předělu u všech kapitol v podobě celostránkové ornamentální rytiny. Scénáristickým i kresebným autorem je Joe Benitez, koloroval Peter Steigerwald a grafickou úpravu plus český lettering (v návaznosti na originál Joshe Reeda) má na svědomí Alena Tejnická (Sarah). Skvělým způsobem přeložil Richard Klíčník, zvláště některá slova z romštiny jsou trefná.

Na konci knížky je vložena Galerie obálek s dalšími návrhy Joa Beniteze & Petera Steigerwalda a jiných výtvarníků, které jsou sice efektní až kýčovité (ale sem to patří), ovšem mají jednu chybičku na kráse. Na všech obálkách, opravdu na všech, se v nejrůznějších postojích a průhybech těla, lehce svůdných až erotických, vyskytuje jen a pouze Lady Mechanika. Určitě je motiv kruhu, a v něm její postava, jakousi značkou či emblémem samotné Mechaniky, odkazující na dobové secesní plakáty (třeba našeho Alfonse Muchu) z přelomu 19. a 20. století. Ve výsledku to ale nakonec působí stereotypně až nudně. Více postav a nějaká ta akce nebo její náznak, by jistě obálkovou kompozici nezabila. Marné nejsou ani Benitezovy černobílé kresby připomínající ocelorytiny a xylografie původních verneovských ilustrátorů nebo třeba rytiny Gustava Dorého. Jednu takovou ukázku máme hned na frontispisu knihy, další nápady můžeme nalézt na malířových internetových stránkách. Dovedu si klidně představit takovou černobílou retro xylografickou kresbu, umístěnou na titulu třeba této knihy.

Joe Benitez (*21. 5. 1971) nespadl zčistajasna z kreslířského nebe. Je to americký komiksový harcovník, který má už leccos za sebou, včetně spolupráce s DC Comics (Supergirl), Marvel (Elektra, Wolverine), Image Comics a Aspen Comics, kde debutoval s Lady Mechanikou. Pro Top Cow Productions Marca Silvestriho dělal sérii Weapon Zero a podílel se i na The Darkness. V roce 2015 se rozhodl osamostatnit a založil si své vydavatelství Benitez Production a tady vydává úspěšnou steampunkovou Mechaniku i městskou fantasy Wraithborn. Na jeho kreslířském stylu je vliv superhrdinského komiksu znát, ale poznatelné jsou i odkazy na staré ilustrátory a jejich techniky.

Lady Mechanika se zařadila mezi další komiksové klenoty, které Argo letos vydalo: Andělské drápky Jodorowskeho a Moebiuse, Manarovu Gulliverianu & Zlatého osla a ikonu šedesátých let Forestovu Barbarellu. Doufejme tedy, že v nastaveném tempu nedojde Argu dech a bude pokračovat v dalších komiksových peckách (včetně v kuloárových šeptandách omílaného Malého Nema od Winsora McCaye) i ve velkorysých formátech a precizní grafické úpravě. A taky, že se co nejdříve vnoříme do dalších osudů Lady Mechaniky.

Lady Mechanika
autor: Joe Benitez
Argo, 2017, 168 stran, 598 Kč
záznam v ComicsDB