RECENZE > Čas nám od vydání první dílu Ocelového alchymisty pokročil, přišla druhá část a v květnu na nás Crew hned vysype díl třetí. A je to dobře. Příběh totiž přímo bobtná pod rukama a potvrzuje tak přesně to, v co jsem v předchozí recenzi doufal: že jsme zatím viděli pouze zlomeček z velikého a promyšleného universa.

Naše protagonisty potkáváme na začátku knihy ve stejné situaci, ve které jsme je koncem druhého dílu zanechali. A po té předchozí fušce by to chtělo trošku klidnější kapitolku, když už jsme si minule pověděli, jak nám autorka pravidelně skáče od akce ke konverzačce. Tenhle rytmus zde pořád drží – je příjemné a zatím ne stereotypní. Kdo ale na začátek čeká pár oddechových zábavných stránek, ten se pěkně spálí. Nebo ho spíše zamrazí. Mrazivou atmosférou je totiž první kapitola propletená skrz na skrz. Jestliže chápeme druhý svazek alchymistických příběhů jako prohloubení již poznaného, tenhle příběh ukáže temnotu, kterou v sobě svět alchymie může skrývat. Postava vědce ženoucího se za poznáním přes mrtvoly je sice fanouškům komiksů známá až příliš dobře, Arakawa zde ale vytvořila doslova nový level zrůdnosti. Není divu, že i deset let po vydání mangy považují někteří otaku za vrchol nevkusu, přivést s sebou na akci psa v paruce. Edward je také nepřímo znovu konfrontován se svým selháním a jestli se mi to nezdá, pokaždé, když dojde řeč na maminku, je z toho náš prcek zdrcenější a zdrcenější. No, snad nebude na konci série trpět těžkými depresemi.

Druha kapitola přivede na scénu několik starých známých, ale i pořádně představí jednoho náboženského fanatika. A s ním přichází ke čtenářům i další prohloubení již poznaného. V předchozím díle se nám transmutace jevila jako všemocná a nepřemožitelná, kdo dokáže zhmotnit lepší zbraň, musí být jasně vítězem. Bratři Elricové pak představovali nezastavitelné dvou mužné komando, kterému by se nikdo nechtěl postavit do cesty. Obě dvě domněnky byly vytvořeny jenom proto, aby nám je „Muž s jizvou“ na několika málo stránkách přetnul. Jak již bylo řečeno mnohokrát – svět alchymistů je obrovský a spletitý. Edward a Al Elricovi, jakkoliv je jejich příběh jedinečný a minulost politováníhodná, jsou jenom dalšími účastníky dění a rozhodně ne nepřemožitelnými bohy. A i tak drobný detail má v komiksu, kterému často vládnou nezničitelní superhrdinové a všemocní bojovníci, nezanedbatelnou váhu. Nehledě na to, že autorčino universum přímo svádí k vytvoření nepřemožitelného poloboha.

Kresba zůstává na jednu stranu stejně minimalistická a na druhou stranu stejně detailní, jako tomu bylo v prvním díle. U případu Nina se sice můžeme trochu pokochat interiérem domu a pár okolními budovami, ve zbytku svazku se ale opět budeme muset spokojit jenom se zdmi, rohy budov a obecně ulicemi. Otázka je, jestli to vadí. Příběh, který prostě pořád běží dál a dál a neustále odhaluje nové postavy, jejich plány, minulost a budoucnost, vás na začátku chytí a na konci vyplivne. Aby vám došlo, že jste většinu času koukali na postavy v bílých panelech, musíte vzít knihu do ruky alespoň po druhé. Zatím to knihám nijak neubližuje, ale stejně by bylo příhodné, aby se Arakawa ještě rozkreslila. O příběhu stále platí, že je parádní. Kameni mudrců jsme se nepřiblížili ani trošku, jsou to jen takové zmínky tu a tam, máme toho ještě hodně před sebou. Postavy obou bratří jsou velmi lidské, chybující, zdrcené, a i proto jim čtenář fandí a přeje drobné úspěchy. U čtení vás také dokáže velmi dobře udržet neustálé zvraty i nové postavy, na které se postupně nabaluje jejich historie i osobnost a nezůstávají tak pouze archetypy. Což je příjemné. Jenom se trochu bojím, aby příběhu v jednu chvíli nedošel dech. V tu chvíli by mohly být bílé panely obzvlášť bolestivé. Zatím ale směle dál.

Fullmetal Alchemist – Ocelový alchymista #02
Autorka: Hiromu Arakawa
Crew, 2018, 188 stran, 199 Kč
záznam v ComicsDB