RECENZE > Řeznicko-filozofická opera dospěla do třetího dějství a s ním i do finálního kataklyzmatu, nazvaného Eldorádo. Nastal čas stáhnout zakrvácenou zástěru a vystavit za tuto opulentní komiksovou hostinu účet.

Především je třeba říci, že Voltairův blasfemický spis Candide neboli optimismus, který po svém vydání v polovině 18. století odpálil šňůru skandálů a zákazů ze strany státních a církevních autorit, představuje dílo natolik složité, že se jakékoliv jednoduché adaptaci vzpírá. Karel Jerie, jenž svému komiksovému zpracování věnoval osm dlouhých let, stál před podobnou výzvou asi jako David Cronenberg, když se rozhodl natočit Nahý oběd – uchopit neuchopitelné.
 
Všechno se rozplete a zase zamotá
Bylo už zmíněno v souvislosti s předcházejícími díly trilogie (čtěte Nekonvenční Jerieho Candide vyvolává optimismus a Jerieho barokní splatter horor Candide míří ke hvězdám), s jakou nesnesitelnou lehkostí Voltair referuje o tisícovkách obětí sedmileté války nebo přírodních katastrof. Výstižně jeho sarkastický styl pojmenovala americká literární vědkyně Frances K. Baraschová, když napsala, že Voltair pojednává popisy masového umírání se stejně nevzrušeným zájmem, jako se hlásí předpověď počasí.

Uznejte sami: „Ulice a náměstí naplnily sloupy ohně a popela, domy se bortily, střechy padaly na základy domů a základy domů pukaly. Třicet tisíc obyvatel rozličného věku a obého pohlaví zahynulo v troskách.“ A jede se dál.

Zkušený malíř a komiksový autor, jímž Karel Jerie bezesporu je, převedl pitoreskní škleb původního textu do zábavné série tělesných modifikací, destrukcí a amputací končetin. Jeho vymazlený výtvarný sadismus, posílený školenou kresbou a dokonale zvládnutou anatomií, vzal Voltairovu osvícenskou metaforu útokem a s gustem ji inscenoval do barvité podívané, vyšperkované okázalou kostýmní výpravou, postavami se zvířecími hlavami, přeludnou architekturou a zbraněmi hromadného ničení.

V duchu literární předlohy se v závěrečném dílu série objeví několik starých známých – k našemu překvapení, neboť jsme je měli za mrtvé. Všechno se rozplete a zase zamotá. V logice vyprávění, jemuž žádná vzdálenost není dost velká a jehož fantazie nezná hranic, nakonec pochopíme i to, kde se v komiksu vzaly pasáže s vesmírnou lodí. A dojem barokní nestřídmosti umocní množství vizuálních narážek, na filmy, na komiksy, na obrazy… až se z toho čtenáři, tak jako nebohému Candidovi uprostřed krutého světa, zatočí hlava.
 
Jen verbež
Vidíte, Candide, málem bychom na titulního hrdinu pro všechnu tu parádu zapomněli! Z baronských služeb vykopnutý zahradník, co prošel válečnými hrůzami, inkviziční hranicí i odbojem, a přitom nikdy neztratil ze svého srdce sličnou Kunigundu ani z duše čistotu, teď musí zasadit semínka ze všech nejdůležitější – semínka nového života, nového světa. Nakolik se mu to skutečně povede, ponechává Jerie spíše na čtenářově domýšlení než na doslovném „čtení“ příběhu. Oproti dokonale mimetickému výtvarnému koloritu je totiž filozofické vyznění komiksu mnohem opatrnější. „S filozofií i s odbojem jsem skončila. Všude je jen verbež, co vede svět pouze k horšímu,“ říká příznačně jedna z Candidových souputnic.

Každopádně platí, že v posledním a současně nejrozsáhlejším albu trilogie, od nějž očekáváme klíč k celému myšlenkovému dobrodružství, jako by autora dostihla závratnost předlohy i jakási netrpělivá potřeba příběh už konečně dokončit. Jerie zrychlil. Už ve dvojce se ztratil voice-over, který Candidovo jednání potměšile komentoval a prohluboval tak narativní perspektivu ironickým tónem. Nyní si autor klidně vypomůže dvoustránkovou zatmívačkou, v níž děj pouze naznačí hlasy v bublinách na černém pozadí.

Na takovém postupu samozřejmě není z principu nic špatného. Můžeme jej považovat za součást výrazového rejstříku, jímž Jerie ozvláštňuje komiksové vyprávění, stejně jako si pohrává s panelovým řešením či stránkovou kompozicí. Jenže to vedle propracovaných obrazů působí zbytečně zcizujícím dojmem.

Jako by v posledních etapách děje nad detailně zpracovanými výjevy, jež jsou autorovi vlastní, vítězily expresivní tahy štětcem. A teď nejde jen o výtvarnou techniku. Křehké kontury Candidova charakteru, utvářené naivitou a neustále napínané ataky zdrcující skutečnosti, jsou pryč. Nejprve se z rokokového trdla stal akční hrdina – a pak se rozplynul do abstrakce.
 
Autor je šéfredaktorem Nakladatelství Paseka.

Candide 3: Eldorádo
autor: Karel Jerie
BBart, 2018, 80 stran, 399 Kč
záznam v ComicsDB