Von, vona a sociální inženýr Gimpl Bejmiš

RECENZE > Možná že jsem mešuge (židé údajně používají i tvar mašugga), ale název knihy Gimpl Bejmiš, dohazovač mým uším zní podobně úderně jako „James Bond, agent ve službách Jejího Veličenstva.“ A stačí jen letmé nahlédnutí do této sbírky stripů, aby každému došlo, že být hebrejský agent ve službách šiduchu (rozuměj: domluveného sňatku), přináší adrenalin srovnatelný s prací v rozvědce. Navíc energický podnikavec Bejmiš (na obrázcích vždy v cylindru, kvádru a psích dečkách) by od pohledu mohl být starším příbuzným mého oblíbeného Groucha Marxe. Tohle nebyla z mé strany nějaká mdlá svatba z rozumu, ale komiksová láska na první pohled! 

„Ty, poslyš, Moše Chajime, jak dlouho to chceš ještě takhle vést. Už je na čase, aby z tebe byl ženich. Měl bych pro tebe jednu rozvedenou, hotovou perlu i na americké poměry. A říkala, že je i krásná a mladá.“  

Gimpl Bejmiš, 27. prosince 1912 

Bábelské zmatení je košer 

Kniha Gimpl Bejmiš, dohazovač patří do množiny děl a dílek, kterým se podařilo spárovat obrázkový seriál se židovskou tématikou, stejně jako se to stalo Mausovi, kolekci stripů V kůži Woodyho Allena nebo naučnému polokomiksu Judaismus pro začátečníky. Podle průvodního slova drží recenzovaná publikace v tomto ohledu určitý primát. Gimpl Bejmiš má být vůbec první pravidelně vycházející židovský komiks v jazyce jidiš na světě. Tuto informaci prodávám, jak jsem koupil, i když jsem k ní trochu skeptický, protože se říká: „Kde se sejdou dva židé, tam jsou tři názory.“ Buď jak buď, 8. prosince 1912 v newyorském deníku Di varhayt (v tiráži knihy je pro pořádek tiskovina uvedena pod názvem Die Wahrheit – nebyl on to nakonec nejstarší komiks v němčině?) vyšel první kreslený příběh s Gimplem Bejnišem od autora Samuela Zagata. Posun jména z Bejniše na Bejmiše proběhl až nyní, když si hrdina osvojil naši mateřštinu a je tedy trochu böhmisch, jak se uvádí v předmluvě publikace.  

Zleva doprava a zprava doleva 

České vydání obsahuje první padesátku Gimplových stripů ohraničenou daty 8. prosinec 1912 až 3. květen 1913. Seriál dál pokračoval až do zániku zmíněného periodika v roce 1919. Případný zájemce o kompletní dohazovačovy alotria je může nalézt v anglickém překladu na internetu http://www.gimpelbeynish.com/ . Hned zkraje publikace je čtenář přesměrován na její konec. Kniha totiž dodržuje jidiš čtení zprava doleva, podobně jako je tomu u mangy. Pak už má komiks jasný řád – pravá strana patří černobílému jidiš originálu, levá strana přináší ten samý příběh v kolorované české verzi. Každému kreslenému příběhu předchází datum i rok premiérového vydání v novinách. Tento údaj může nahrazovat chybějící paginaci stránek. Své pevné místo má v úvodu stripu i nadpis, který se snaží trefně vystihnout nadcházející kreslený skeč. Titulek měl asi nalákat čtenáře a dodat ještě větší semknutost epizodám, ve výsledku občas prozrazuje příliš z následujícího děje. Stripy dodržují úpravu tří stejně velkých oken ve dvou pásech. Dialogy jsou napsány pod kresbami, jak bylo v době vzniku díla obvyklé.  

Trocha toho fyzického humoru 

Jak asi tušíte, humoristický seriál o židovském dohazovačovi nemůže pojednávat o seznámení dvou krásných mladých lidí, kteří v posledním okně pod svatebním baldachýnem spojí své životy na věky věkův. Z nudné romantiky strip nevykřešete, proto je starý Bejmiš v podstatě chudý vychcánek, který pro peníze spáruje kohokoliv s kýmkoliv. Obrázky jsou tak plné starých semetrik, mužům trpasličího vzrůstu jsou nabízeny obryně, podomní překupník je prezentován jako byznysmen a každý šnorer se tváří jako dobrá partie. V pointách kdekdo padá do mdlob, dostává ránu pěstí nebo je ukázkově nakopnut. Kniha předkládá kvalitní slapstickové grotesky jako vystřižené z němých filmů téže doby. Kdo se těší na oduševnělé rabínské moudrosti židovských anekdot, nebo na sofistikované jemné vztahovky ve stylu stripu Zen žen, bude zklamán. Vzdor tomu v průvodním textu překladatel uvádí: „Mnoho z humoru v Gimplovi stojí na jemných jazykových hrách, které jsou z jidiš jen obtížně převoditelné.“  Zřejmě byly ony mnohé humorné jazykové hry tak jemné, že se během obtížného převodu ztratily v překladu. Jinak si jejich téměř stoprocentní absenci nedokážu vysvětlit.  

Rozpixelovanost a dekor v kvartýru

O zajímavostech originálu i českého vydání se můžete dočíst v poměrně rozsáhlém úvodu knihy. Větší péče však mohla být věnována redakční přípravě, aby u Samuela Zagata nebyly uvedeny dva různé roky narození, stejně tak bych do slovníčku doplnil několik dalších výrazů, se kterými může mít čtenář problém. Za pořádné chucpe však pokládám nedostatečnou úpravu podkladů, protože linie čar občas uskakují jako kostičky z tetrisu. K barvám uvedu jen dvě výtky – jsou málo tmavé a hodně tmavé. Z bílých obálek mám fóbii. Člověk nemusí být úplně šmucik, aby světlá obálka brzo hrála nejméně padesáti odstíny šedi. A právě to se mi stalo i s Gimplem Bejmišem. Zbytečně temná se mi naopak zdá v několika málo případech výmalba pokojů. V tmavě hnědých cimrách je skoro kumšt dohazovače v černém ohozu najít. Ještě že má Gimpl bílý plnovous… 

Sprška pochval mi zvolna dochází. Myslím, že už to stačí. Každý dohazovač Vám řekne, že nimrat se v drobných vadách na kráse nemá smysl. Vše podstatné jsem uvedl už na začátku, takže opakuji: tohle není z mé strany nějaká mdlá svatba z rozumu, ale komiksová láska na první pohled. S tím pozornější druhý pohled zhola nic nezmůže.  

Gimpl Bejmiš, dohazovač 

Autor: Samuel Zagat 

Jew´s News a Lauderovy školy v Praze, 2018, 116 stran, 249 Kč 

záznam v ComicsDB