Archiv štítku: Monstrkabaret Freda Brunolda

Kdyby Sekora porazil Hitlera a Brunold opil Klému

Ukázky > Jak by se změnily dějiny, kdyby do nich mohly zasáhnout postavy z českých komiksů? U příležitosti blížící se výstavy Signály z neznáma, která mapuje devadesát let tuzemského komiksu v kontextu historických událostí, daly Hospodářské noviny prostor domácím autorům, aby na takovou otázku odpověděli. Jejich díla vychází 21. září v příloze Víkend.

Ve dvoustránkovém příběhu Jiřího Gruse si Winston Churchill nechá povolat jednookého vědce z Čech. Jmenuje se Sekora a pracuje na prototypu mravence, který byl mohl porazit Hitlera.

Další dvě strany patří Monstrkabaretu Freda Brunolda. Džian Baban a Vojtěch Mašek protnuli cesty komiksového principála a Klementa Gottwalda během Vítězného února. Malé cameo tu má i Damian Chobot.

Poslední strana patří Danu Černému, který si představil štastný konec faráře Josefa Toufara ve skutečnosti uštvaného komunistickým režimem. Co měl společného Fanouš s Číhošťským zázrakem? A jak do toho zapadá Lenin? Dozvíte se v příběhu, jehož poslední rionické věty zní: „A tak se z Číhoště stalo poutní místo všech komunistů světa, kteří se záhy rozpadli v neškodnou sektu a v roce 1953 zcela ztratili svou moc.“

Vernisáž Signálů z neznáma proběhne v úterý od 18:00 v brněnském Domě umění.

Pokračování textu Kdyby Sekora porazil Hitlera a Brunold opil Klému

Dašek & Jadrný se vystavují v časopise. Rozšiřují vesmír Monstrkabaretu

Dlouholetí přátelé, spolužáci ze střední školy a fachmani na práce všeho druhu pan Dašek a pan Jadrný jsou od února novou posilou měsíčníku Art+Antiques. Momentálně si totiž oblíbili výstavy. A jeden z nich by rád využil slevu na ISIC, jak ukazuje první přiložený díl.

Oba pánové se proplétají světem Monstrkabaretu Freda Brunolda, vystupovali v původní trilogii nebo v příběhu Hanka v Bruttu.

Seriál Dašek & Jadrný píše obvyklá dvojka ve složení pan Baban a pan Mašek, jejich nápady převádí na papír grafik Monstrkabaretu Jan Šiller, který se v minulosti blýskl vizuálně lahodnou povídkou Ústřice času.

Zatímco tam zvolil kresbu uhlem ne nepodobnou dílům Thomase Otta, Shauna Tana nebo Renée Frenchové, tady si vystačí s čistou linkou v monochromatickém hávu. Kdybych i tady měl použít nějaký šuplík, bez zaváhání bych vytáhl ten s písmenem L. Jako Lomová.