Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé R?) a neposlouchá, bouří se a dělá to, co chce jen ona sama. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Chris Ware? Craig Thompson? Autoři ryze alternativní… Zapomeňte na chlapíky, co se rádi oblékají do barevných kostýmů – podruhé přichází Robert Crumb.

předchozí část

Minule jsme se zastavili u prvních dvou čísel časopisu Zap comix. Je třeba se trochu posunout a jen ve zkratce popsat hvězdnou dráhu Crumbovy komety. Po nečekaném úspěchu Zap comix # 1 se za Crumbem hrnuly desítky lidí. Crumb se stal ikonou hippies, podobně jako třeba Richard Brautigan. Crumb se tehdy rozhodl, že Zap comix nebude jen nárazovka, a tak se jednoho dne zastavil za Rickem Griffinem, kterého znal z dřívějška. Griffin byl jeden z tvůrců vizuálně velmi acidových plakátů na nejrůznější rockové koncerty (nezapře se v nich ale fascinace estetikou secese) a nenechal se moc dlouho přemlouvat, aby se s Crumbem dal dohromady. Doporučil mu ještě dalšího reklamního výtvarníka, Victora Moscosa. Moscoso tehdy neznal Crumbovy věci, ale nechal se brzy přesvědčit novostí i lákavými možnostmi nového média. Čtvrtým do party byl S. Clay Wilson, mistr totálních sexuálních zvráceností a nechutností. Společně se tato Velká čtyřka dala do práce: Zap comix potřeboval vyřešit distribuci, protože mimo San Francisko ho vlastně nikdo pořádně neznal. Vše se rozběhlo a Zap comix # 2 byl během roku 1968 venku. Jak později Crumb přiznal, setkání s Wilsonem bylo zásadní pro jeho tvorbu v rámci zobrazování sexu. Bral to ovšem jako velmi radostné, spíše pozitivní zobrazování, jako velkou a humornou oslavu sexuality. Lze samozřejmě Crumba považovat i za šovinistické prase, které dává jen líbivou formou mladým lidem to nejčistší porno.

Wilson společně s Crumbem pak začali pracovat na komiksovém časopisu Snatch comics, kterého během roku 1968 vyšly tři čísla a ve kterém se objevily jedny z nejpodivnějších, bizarních sexuálních fantazií, které se kdy v komiksu vůbec objevily. Crumb zde otiskl jednu ze svých nejznámějších kreseb, The family that lays together Stays together!, na které se páří celá rodina včetně psa a nemluvněte. Zábava na hraně nevkusu, pornografie, bizarnosti, násilí, ale zároveň jasná reakce na puritanismus a konzervatizmus. Snatch a Zap patřily na přelomu 60. a 70. let k tomu nejvýraznějšímu, co v undergroundu vůbec vzniklo.

Crumba zachytila sláva a hlavně fanoušci a fanynky. To si zčásti vynutilo jeho odchod ze San Franciska. Vydal se k mnoha projektům, které sice skončily po jednom nebo dvou číslech, ale ukazují dál Crumbův vývoj. Již názvy mluví samy za sebe – v Los Angeles byl udělán Big Ass Comics (1969, 2 čísla, opět s velmi podivnými sexuálními úchylkami). V Detroitu Motor City Comics (1970, 2 čísla). Crumb žil pár měsíců v Chicagu a v New Yorku. Kreslil dál jako vzteklý – Home Grown Funnies (1971, 1 číslo, drogy), Mr. Natural (1970, 3 čísla), Gothic Blimp Works (1969, 8 čísle, tady se sešli opět ilustrátoři Zap comix, doplněni Kimem Deitchem), a stal se ikonou, jménem, které prodává. Na přelomu 60. a 70. let přišel Fritz the Cat, ironický kocour, který kouří, fetuje, pije, souloží se vším a má existenciální problémy. Nejúspěšnějším titulem, na kterém se Crumb podílel, byl nadále Zap comix, ve kterém se objevily další ilustrátoři – velmi vtipný Gilbert Shelton, dále Spain Rodriguez a Robert Williams. Ovšem všichni pomalu ztrácí radost. Nastupuje podobně jako v celé kultuře 70. let bezvýchodnost a deziluze ze všeho. Svět je najednou mnohem drsnější, zlý, víc prosakuje hořkost a čekání na revoluci, která musí proběhnout spíš se zbraní v ruce než s jointem v puse. To se přesně objevuje i v Crumbově comixovém světě: ztemněl, je jedovatější a ironičtější, a daleko víc se stahuje do sebe na svou farmu na severu Kalifornie. Fritz the Cat je zfilmován Ralphem Bakshim a má docela úspěch, takže Crumb je finančně zajištěn. Víc než comixu se Crumb v průběhu 70. let věnuje své největší lásce, sbírání starých šelakových desek s nahrávkami z 20. a 30. let. Vedle toho se mu rozpadl rodinný život s první manželkou Danou, aby ji vystřídal kreslířkou z okruhu feministicky laděných undergroundových comixů, Aline Kominski. Vzájemně se doplňují a jejich vztah se projevil například v comixu Dirty Laundry (1974), kdy Crumb i Kominski kreslí sebe v jednom stripu. Je to jeden z velmi podnětných a zajímavých experimentů, a zároveň máme co do činění s biografií nebo deníkem, který je udělán jako komiks.

Přes to všechno se dá ale říct, že Crumb v 70. letech byl (ostatně jako celý undergroundový comix) trochu v útlumu. Živil se různě jako výtvarný redaktor v časopisech, tu a tam spolu se skupinkou stárnoucích kreslířů oživil Zap comix ze zimního spánku, ale opravdový návrat do nezávislého, nyní již takzvaně alternativního komiksu nastal až v osmdesátých letech. Jako určitá reakce na Spiegelmanův projekt Raw magazine začal Crumb vydávat od května 1981 časopis Weirdo. Weirdo je podivná směsice výtvarných koláží, ukázek ze skicářů nejrůznějších výtvarníků, nechybí tu ani fotokomiks (často s Crumbem v hlavní roli) i připomínky starších autorů. Na jeho stránkách Crumb ilustroval například texty některých písní, ale vedle toho dal prostor mladším výtvarníkům. Jedním z nich byl Peter Bagge, který se na čas stal i editorem Weirdo a mám dojem, že o něm v Nezávislé abecedě ještě uslyšíte…

Na počátku 90. let se Crumb odstěhoval s rodinou do Francie, kde žije dodnes. Jeho popularity zvýšil samozřejmě Zwigoffův snímek Crumb, který představuje velmi přesvědčivě tohoto zakomplexovaného mysogina se smyslem pro humor. (Nehledě na to, že Terry Zwigoff se pohyboval kolem redakce výše zmíněného Weirdo). Z Crumbovy rodiny nadále kreslí jeho žena a v poslední době i jeho dcera Sophie. Sám Crumb pozvolna tu a tam vydá nějaký sešit nových a nových řad (které často končí po prvním čísle). Za zmínku stojí zcela jistě série Mystic Funnies z poslední doby, ve které se opět setkáme třeba s Mr. Naturalem. Je to opět hodně zábavný Crumbovský rukopis – například v čísle 3 ho jeden z vlastních kreslených hrdinů donutí s revolverem v ruce, aby začal kreslit. Jistě, opět tu padají věty jako „mister fuckin