Láska za časů moru

Burnsova Černá díra je uhrančivým dílem. Vybízí k nejrůznějším výkladům a interpretacím, a přesto za její enigmatičností stojí přesný autorský záměr, přísná stylová jednota a promyšlená vyprávěcí strategie. Navzdory tomu, že jejích dvanáct dílů (a celkem devatenáct kapitol) vznikalo více než deset let – od roku 1994 do října 2005, kdy bylo Burnsovo „opus magnum“ publikováno poprvé v jednom objemném svazku – kritika se shoduje, že toto časové rozpětí, v komiksu nebývalé, na ní není prakticky znát. Ačkoli na konci prvního svazku autor vyzýval čtenáře k zaslání vlastních středoškolských nočních můr, milostných pohrom a tripových zážitků, aby se jimi nechal inspirovat, působí jeho příběh natolik kompaktním dojmem, až se zdá, že už na samém začátku měl o podobě svého díla dokonale jasno.

cerna-dira-obal.gif

Černá díra je z astronomické definice objekt s tak silným gravitačním polem, že jej nic, ani světlo, nedokáže opustit. V přeneseném významu představuje symbol absolutního pohlcení. A právě fatálnost, s níž jsou Burnsovy dospívající hrdinové strženi přízračným děním, je pro tento grafický román par excellence klíčová. Navzdory tomu, že jej autor (nar. 1955 ve Washingtonu) zasadil na předměstí Seattlu poloviny sedmdesátých let, tedy do doby svého mládí, hrají tu časoprostorové koordináty jen roli odrazového můstku – skok do Černé díry, který následuje, je natolik unášen sny, depresemi, úzkostí, sexuálním, alkoholovým i drogovým opojením, že všechny reálie tu jsou buď vykázány do postavení nepříliš podstatných kulis a rekvizit, nebo je jejich konkrétnost metamorfozována halucinační optikou. Nic na tom nemění skutečnost, že mladí Američané se před třiceti lety mohli věnovat erotickým, marihuanovým či psychedelickým dobrodružstvím právě díky předcházejícím „revolucím“ beatniků a hippies – Burnsovo dílo jde mnohem dál, než kam sahá teritorium kulturní historie a sociologie (i když někdy bývá právě z těchto pozic vykládáno, viz např. recenze Vojtěcha Čepeláka). Konečně, autorův generační i tvůrčí souputník Dan Clowes označil Černou díru za vyprávění, jež je svou podmanivou nepolapitelností současně hluboce osobní i univerzální.

cerna-dira-1.gif

Obtížně uchopitelný je už samotný hlavní motiv románu, podivná a nebezpečná sexuálně přenosná nemoc, která rozličným způsobem deformuje své teenagerovské oběti: dívkám narůstají blány mezi prsty, jiné postavy jsou děsivě zohyzděny v obličeji či se svlékají z kůže. „Mor mladých“, jak je tato choroba v komiksu pojmenována, jistě mnohé čerpá z tělesných změn, které dospívání nutně doprovázejí, ale oproti běžnému akné je jeho působení nezvratné a vede k bizarnostem až hororovým. Jako by nemoc byla trestem za hřích sexuální nestřídmosti, cejchem věčného zatracení, který provinilé nešťastníky vyhání na okraj společnosti, do temnot lesů či k popelnicím, jejichž těžko stravitelným obsahem jsou nezřídka živi. Paradoxem však zůstává, že ani jeden z hlavních představitelů a současně vypravěčů příběhu, dívka Chris a mladík Keith, kteří se znají „z hodin biologie“(!), nepřišel ke svému postižení v důsledku nějakých nevázaných bakchanálií, ale prostým přitakáním vlastní, ve své podstatě čisté touze. Chris vyšla vstříc kouzlu nakaženého spolužáka Roba, aniž by o jeho nemoci (druhá ústa pod krkem) věděla, Keith, neopětovaně zamilovaný do Chris, zase našel útěchu a později i lásku v náruči přitažlivé výtvarnice Elizy (sexy ocásek nad zadečkem). Z „moru“, jehož sociálně diskriminující moc vede až k thrillerovému vyústění příběhu, se tak stává velká metafora toho, že pod fasádou našich zdánlivě pevně řízených životů se skrývají chtění a atavismy, jimž s ochromenou vůlí a současně s pocitem sebezničujícího vítězství podléháme. Jako kdyby se tu ozývala Freudova psychoanalýza – není jistě náhodou, že Robova druhá ústa ožívají ve spánku, aby jimi promlouvalo jeho podvědomí.

cerna-dira-3.gif

Na první pohled může příběh Černé díry odrazovat nepřehledným dojmem; při soustředěném čtení a při osvojení si Burnsovy komiksové gramatiky (obrázky v rovných linkách ukazují, co se děje „právě teď“, políčka rámovaná vlnovkou odkazují ke snům, představám a vzpomínkám) však do sebe všechny části zapadají jak v hodinovém stroji. Autor otevírá kapitoly „skokově“, bez zřejmé návaznosti k předcházejícímu ději. Teprve pak přicházejí na řadu retrospektivy, které dají skládačce potřebný dílek a události logicky usadí. Neustálá přerývanost vyprávění a narušování lineární chronologie zjitřuje vnímání času – a o čas jde v Černé díře především. Seismografická citlivost, s níž jsou zde registrovány nálady hrdinů, pozornost k proměnám počasí i denních dob, Keithova potřeba být vždy „někde jinde“ i opačná touha Chris uniknout dění a rozplynout se v přítomném okamžiku, to vše zabarvuje grafický román melancholií nad odcházejícím mládím, jež sice muselo zápolit s přísným rodičovským dohledem, ale současně bylo tak krásně pohodlné a „nezodpovědné“. Je to právě tento svíravý smutek, co vdechuje Burnsovým figurám, tonoucím v sytých plochách černé barvy (les, noc, voda, vysoké nebe), život.

cerna-dira-4.gif

Výtvarný styl Charlese Burnse působí současně nepřirozeně technickým i přeludným dojmem. Běžné věci, cigarety, zbytky jídla, odpadky, listí či úlomky větví se v autorově vidění mění ve snové předměty, jakoby ozařované umělým světlem televize nebo filmového plátna. Na druhou stranu fyziognomie postav je do značné míry zaměnitelná; nebýt nejrůznějších tělesných deformací, čtenář by mohl zápolit s jejich identifikací. Autorova kresba se místy blíží až k vizuálnímu purismu reklamy či instruktážních příruček, ale převrací jejich chladnou ikonografii naruby. To, co bylo původně jednoduchou a zcela čitelnou formou, se tu stává výrazem neklidu a tajemství. A právě díky tomu může Černá díra vyprávět příběh plný emocí, planoucí vášně, odcizení i rezignované nostalgie. Charlesi Burnsovi se totiž podařilo zbavit motiv nešťastné lásky klišovitých usazenin i limonádové ufňukanosti a učinit jej opět velkým a ožehavým tématem. Uvidíme, jak si s ním poradí velmistr temných snímků David Fincher, který si spolu s Neilem Gaimanem v roli scenáristy na Černou díru brousí zuby.

cerna-dira-5.gif

Černá díra
autor: Charles Burns
BB/Art, 2008
záznam v comicsdb

Čtěte dále na Komiksáriu: Nezávislá abeceda: Charles Burns