Hned na úvod musím poznamenat, že mě tento příběh nijak zvlášť nenadchl. Je sice místy legrační, ale skutečně jen místy; snad je to mimo jiné tím, že se v ději nevyskytují ani bratranci Daltonové, ani geniální Tramtabum. Nebo snad Goscinnymu došla inspirace? Faktem je, že Zpívající drát je poslední příběh, který Morris nakreslil podle scénáře René Goscinnyho. Vyšel krátce po Goscinnyho smrti roku 1977.

Děj příběhu se odehrává ve druhé polovině devatenáctého století, kdy prezident Lincoln (byl prezidentem v letech 1860-65) rozhodl, že telegrafní linka spojí východní a západní pobřeží USA. V té době zbývalo dokončit poslední úsek mezi Carson City (na západě) a Omahou (na východě). Z těchto měst ve stejnou dobu proto vyráží dvě stavební party, které se mají potkat v Salt Lake City, „hlavním městě“ Mormonů. Pro partu, která do místa určení dorazí jako první, vypsala společnost Western Union prémii sto tisíc dolarů. A jak se k tomu všemu připasoval Lucky Luke? Náš sympatický hrdina doprovází stavební četu, která postupuje z Carson City na východ a kterou vede inženýr James Gamble (historická postava).

Historických postav je ostatně v příběhu celá řada. Patří k nim i vedoucí soupeřící party Creightone, prezident Western Union Hiram Sibley, náčelník Šošonů Wašakí, duchovní vůdce Mormonů Brigham Young a (pro úplnost) také Bufalo Bill (ten se však jen mihne v jednom obrázku na str. 5). Po grafické stránce se ostatně realisticky nakreslená podoba Abrahama Lincolna a Brighama Younga ostře odlišuje od Morrisova karikujícího stylu na pomezí humorné nadsázky, který ve svých albech běžně používá.

Někdy to ovšem Morris s humornou nadsázkou skutečně přehání. Nepovedl se mu podle mého názoru např. poslední obrázek na str. 41 ani červeně vyvedený (a snad i příjemně překvapený) Lucky Luke ve druhém stripu na str. 44. Ani Goscinnyho scénář není tak plynulý a propracovaný, jak jsme si zvykli z předcházejících alb. Když například dopadne na Gamblovu partu na str. 11 série katastrof, je na následující stránce jakoby zázrakem všechno v pořádku. Nikdo se také nedozví, jak se naše sympatická četa vypořádala s pohyblivými písky, se skalnatým terénem, popř. s požáry prérie.

A když už mluvím o nedostatcích alba, rád bych věděl, co má co pohledávat německý výraz „wüste“ na mapě Spojených států na str. 4 ?

Pro Morrisův grafický styl je charakteristické používání nápadných barev, jednobarevně nebo dvoubarevně kolorovaných obrázků a standardní členění stránky na čtyři stejně široké stripy (výjimky zde jen potvrzují pravidlo). Ani v tomto albu se od tohoto stylu autor nijak neodchyluje; od ostatních alb se „Zpívající drát“ odlišuje snad jen hojnějším používáním vysvětlujících poznámek nad obrázky, což ovšem spadá na vrub scénáristy.

Uvnitř alba sice Lucky Luke kouří jako zjednaný, prakticky nevytáhne cigaretu z úst, ovšem na obálce byla jeho tradiční cigareta zdařile vyretušována. A abych nezapomněl alespoň něco pochválit: na postavě Jamese Gambla ukázal Morris s gustem a sobě vlastní ironií věčně usměvavého, optimistického a nepřetržitě dobře naloženého amerického průkopníka.

Lucky Luke #15: Zpívající drát
scénář: René Goscinny; kresba: Morris (Maurice De Bevere)
Egmont ČR, 2009
záznam v comiscdb