Pupíky už potřetí kují pikle, čtenáře ale tenhle komiks nepodrazí

Kdepak, Delaf s Dubucovou ještě nevystříleli veškerou munici! Ten, kdo by si snad myslel, že se pomalu začnou opakovat, šeredně se mýlí. Ve vztazích tří hlavních protagonistek na kanadské střední dokáží autoři série nacházet stále nové odstíny a objevovat jiné situace, ve kterých se projevují (neměnné) charaktery ústředních hrdinek.

Hlavními protagonisty série zůstávají „přítelkyně“ Karin, Vicky a Jenny. Vicky, která se na konci předcházejícího dílu ocitla v nemocnici (Cože? Vy o tom nemáte tušení? Tak rychle do nejbližší prodejny pro album Pupíky 2: Nad ošklivkami zataženo!), je vůči své konkurentce Jenny silně handicapovaná: má ruku a nohu v sádře, pohybuje se nejprve na invalidním vozíku a později o berlích. To jí však nijak nebrání, aby s Jenny nelítostně bojovala o přízeň Johna Johna.

John John svou tvář stále skrývá pod motorkářskou helmou. Jaká je příčina jeho záhadného chování? Dozvíte se na konci alba! Objevuje se také další idol paní a dívek, basketbalový trenér Bohdan.

Rusovláska Jenny je nadále neobyčejně schopná ve vymýšlení dalších a dalších podrazů na „kamarádku“ Karin. Zdá se však, že jsou tím její duševní schopnosti vyčerpány a na další myšlenkové pochody již v její hlavě nezbývá místo.

Karin zůstává nadále obětním beránkem a úspěšně vzdoruje snahám přítele Dana přerušit její katastrofické vztahy s Vicky a Jenny. Je sice milá a inteligentní, ale nesmírně bezelstná a naivní. Tato její poslední vlastnost dosáhne vrcholu na samém konci alba, a není divu, že nakonec Dan dá přednost atraktivní spolužačce Melánii. Opustí však Karin doopravdy? Máme tak zaděláno na zápletky v dalším dílu série.

Původně jednostránkové a samostatné gagy z prvního dílu autoři postupně opouštějí ve prospěch koherentního děje, který sice kouskují na jednotlivých stránkách, ale který se konec konců začíná podobat souvislému dějovému pásmu. Při líčení hlavních zájmů, zálib a předsudků mladých studentů si quebečtí autoři neberou servítky a nevyhýbají se ani pikantní tématice. Ve své tvorbě se často řídí tím, co někde zaslechli, reálnou příhodu zasadí do svého prostředí a její vyznění pokud možno ještě přitvrdí. Událost, která je v reálu v podstatě tragická, pak v nových souvislostech – jak v jednom rozhovoru poznamenala scenáristka Maryse Dubucová – získá humorný podtext. (Jde však často o značně černý humor.)

Scénář Dubucové podpořil Delaf moderním a efektním grafickým pojetím. Ve snaze podtrhnout humornou stránku kreslí jednotlivé postavy karikujícím stylem. Například Karin není jen hubená, ale neskutečně vychrtlá, Bohdan není jen svalnatý, ale přímo kulturisticky propracovaný, Jenny nenosí minisukně, ale nicotný kousek látky kolem pasu…

Za zmínku konečně stojí standardně vynikající překlad Luďka Jandy.

Pupíky #3: Pouta přátelství
autoři: Maryse Dubucová, Marc Delafontaine
Cooboo, 2011
záznam v comicsdb

2 komentáře u „Pupíky už potřetí kují pikle, čtenáře ale tenhle komiks nepodrazí“

  1. Mně se na sérii ještě líbí, jak postupem času Dubucová ukazuje i problematické rodinné zázemí těch dvou potvor (matka alkoholička, dominantní starší sestra…) a tím i možné kořeny jejich neschopnosti se s někým jen tak kamarádit.
    Výborně napsaná recenze.

  2. Jo! Doporučuje (aspoň doufám!) deset z deseti tatínků holčiček. Aspoň moje holčička je nadšená čtenářka.
     

Komentáře nejsou povoleny.