RECENZE: K největším rančerům městečka Painful Gulch patří O’Harové, kteří mají všichni velké uši, a O’Timminsové, kteří jsou na dálku rozeznatelní podle obrovských nosů. Obě rodiny pojí nepřekonatelná nenávist, jež se převážně projevuje nelítostnou střelbou.
Ta však kupodivu není doprovázena krveprolitím ani vyvražďováním, a to ze dvou důvodů: jednak se členové zmíněných rodin nenaučili pořádně střílet a jednak autoři série Lucky Luke vyznávají zásadu „čím méně mrtvol, tím lépe“.
Příčinu (příčiny?) bezedné nenávisti se však čtenář nikdy nedozví.
No a do celé té záležitosti se jako slepý k houslím připlete Lucky Luke. Zoufalí obyvatelé Painful Gulche, kteří nejvíce trpí schválnostmi obou znepřátelených rodů, jej zvolí starostou a náš neohrožený hrdina se pak usilovně snaží vymýšlet způsoby, jak O’Harovy a O’Timminsovy udobřit. Není bez zajímavosti, že na šťastném konci celé záležitosti mají nemalý podíl ženské reprezentantky obou rodin.
ČEHO JE MOC…
Z formálního hlediska je zajímavá dvoustránková sekvence nočního požáru na stranách 43 a 44, která je celá laděná do rudých odstínů. Ke slovu se také dostane několikrát Jolly Jumper, věrný koník Lucky Luka. Jeho obrazoborecké komentáře náš hrdina buď vůbec neslyší, nebo je zásadně ignoruje. Každopádně na ně neodpovídá.
Při čtení alba se čtenář rozhodně nenudí. Nemá na to ani dost času, protože události se řítí jedna za druhou. Podle mého názoru mohl být Morris při kreslení velkých nosů a obrovských uší poněkud umírněnější. Takto sice O’Harovy a O’Timminsovy výstižně karikuje, ale čeho je moc, toho je příliš.
Příběh o rivalech z Painful Gulche vyšel poprvé v číslech 1186 až 1207 týdeníku Spirou (v roce 1961) jako třicátá druhá epizoda série Lucky Luke. Nakladatelství Dupuis ho vydalo v albu roku 1962. Goscinny se při psaní scénáře inspiroval reálným případem dvou znepřátelených rodin. Roku 1878 se v Americe rozhádaly rodiny McCoyů a Hatfieldů kvůli zatoulanému vepři.
Lucky Luke #23: Rivalové z Painful Gulche
scénář René Goscinny, kresba Morris
Egmont, 2012, 48 stran, 149 korun
záznam v comicsdb
Což o to, čtenář se u Rivalů nenudí, ovšem mám dojem, že Goscinny psal scénář velmi horkou rukou, nejspíš jako meloušek v přestávce mezi Asterixem a Mikulášovými patáliemi. Příběh je totiž spíš slepenec různých příhod, který v závěru nejsou ani pořádně vypointovaný. Gagů je taky poskrovnu a co se týče Morrisovy kresby, ještě pořád postrádá onu jistotu a vykreslenost, kterou se honosily pozdější epizody. Jolly Jumper se zřejmě mluvit teprve učil, takže se v tomhle případě jedná nejspíš o přechodný období mezi absolutní němotou v prvních sešitech a živou konverzací v dobách pozdějších. Každopádně Lucky Luke má na kontě mnohem povedenější kousky.