RECENZE > Leonardo stále neúnavně vynalézá. K jeho posledním objevům tentokrát patří stereofonní reproduktory, hasicí přístroj, meteorologický balon, zhmotňovač snů nebo bramborové hranolky. Své vynálezy realizuje bleskovým tempem, nejvýše na čtyřech komiksových stranách.
Rychlost však má za následek, že ne vždy domyslí do důsledku všechny detaily. Proto se také téměř pokaždé něco zvrtne a mistrovu nedůslednost pocítí jeho učedník, případně blízké okolí, ba někdy i sám Leonardo, který neváhá za vědeckými účely zlikvidovat ani své bydliště.
Soustavně likvidován je však hlavně Leonardův učedník (později se dozvíme, že se jmenuje Basil). Ten je v rámci vědy drcen, pálen, bit a všemožně masakrován. Na rozdíl od zvířat, na která Leonardo i autoři série berou všemožné ohledy, stává se učedník v důsledku Leonardovy vášně, a mnohdy i svou vlastní vinou, obětním beránkem. Často tak končí v obvazech či v nemocnici.
Není však úplně hloupý, jak se můžeme přesvědčit na straně 30, na které vynalezne motorku, a na straně 43, kdy svého pána překvapí vynálezem obří mucholapky. Dvou až čtyřstránkové gagy jsou místy značně drastické. Mou duševní rovnováhu nejsilněji rozkolísaly příběhy „Červený kříž“ (strana 17) a „Bílou stopou v létě“ (strana 40).
Většinu událostí v prvním plánu ironicky, avšak beze slov komentují další příslušníci Leonardovy domácnosti: myš a tygrovaná kočka. Domácí mazlíčci v albu dokonce poprvé promluví. Do děje se sporadicky zapojují i další postavy, například soused, kterého obtěžuje hluk, nemocniční personál, zbloudilý pocestný nebo Vilém Tell. V příběhu „Šťastný čas dětství“, ve které se naši protagonisté vrací do minulosti, je to celá tehdejší třída i s paní učitelkou. Zde stojí za pozornost zajímavá vyučovací pomůcka – globus z patnáctého století, který tudíž zobrazuje Zemi jako plochou desku.
Pastvu pro oči však – tak jako v předcházejících albech – představují pozadí většiny obrázků. Při pozorném čtení oko potěší řada bizarních Leonardových strojků a hejblátek. Za povšimnutí stojí rovněž takřka všudypřítomná lidská lebka, která v některém z dalších dílů (snad) promluví.
Čtvrté album série o Leonardovi vydal poprvé Dargaud v lednu roku 1980. Francouzi hlásku „h“ nečtou, takže tu máme slovní hříčku s Ifigénií, dcerou (jak mnozí z vás tuší) Agamemnóna a Klytaiméstry, kterou unesla bohyně Artemis a učinila ji svou kněžkou na Tauridě.
Leonardo #4: Buď zdráv, hifigénie!
scénář: Bob de Groot; kresba: Turk (Philippe Liégeois)
Albatros CooBoo, 2012
záznam v comicsdb