RECENZE > UKÁZKY > Restart série může být dobrá věc. Projde si jím skoro každá kultovní postava, jejíž sláva pomalu uhasíná a jejíž tvůrci neodvádí tak kvalitní práci. Asterix po takovém restartu doslova křičel, protože nás Albert Uderzo – původní kreslíř a spoluvynálezce nebojácného Gala – dlouho napínal a mučil několika skutečně nevydařenými alby, než uznal, že je načase jít do penze a předat štafetu mladším.

Hozený menhir zvedli scenárista Jean-Yves Ferri a kreslíř Didier Conrad a dali dohromady pětatřicáté pokračování Asterixových dobrodružství s názvem Asterix u Piktů.

Předem je třeba říct, že zvednout úroveň přeslavné série nebyla žádná velká výzva. Laťka se totiž už pár let válela v prachu, protože Uderzo bez svého přítele a scenáristy René Goscinnyho, který zemřel v roce 1977, nedokázal dát do kupy solidní příběh. Z tohoto hlediska pak může Asterix u Piktů působit jako zjevení, protože se vrací ke staré dobré tradici klasických dobrodružství.

Na druhou stranu se nabízí otázka: Bude to stačit? Musíme totiž rozlišovat dvě věci: jak si Asterixe pamatujeme a jaký ve skutečnosti je. Klasická dobrodružství jako Cesta kolem Galie, Asterix v Británii či Asterix legionářem byla ve své době osvěžující, humorná, akční, ale jak by tyto příběhy působily dnes, kdyby byly uvedeny na trh jako žhavé novinky? Minimálně poněkud archaicky. Nejspíš by se psalo „stará dobrá škola“.

Kreslířský chameleon

Noví autoři Ferri a Conrad měli tudíž dvě možnosti. Buď Asterixe od základů překopou (výtvarně i scenáristicky) a spustí skutečný restart, nebo navážou na onu „starou dobrou školu“. V prvním případě by to znamenalo nový přínos, možná malou revoluci a určitě velký risk. V druhém případě by zvolili sázku na jistotu, nikoho neohromí, ale také nezklamou. Není žádným překvapením, že zvítězila druhá možnost. Experimenty s tak zavedenými a výdělečnými postavami se zkrátka nedělají, notabene když původní autor ještě dýchá a kouká tvůrcům přes rameno (tvrdý restart by asi neprošel ani u vydavatele).

Každý, kdo si půjde koupit Asterixe u Piktů, učiní tak alespoň částečně ze zvědavosti, jestli se kreslíři Didieru Conradovi podařilo věrně napodobit Uderzův rukopis. Podařilo. Možná, že budete poněkud všímavější k některým chybám (sem tam křivější ruka nebo nesedící noha), ale můžu vás ujistit, že Uderzo je dělal taky.

Koneckonců Conrad není žádný čerstvý absolvent ZUŠky, ale už vcelku otrkaný vládce pera a tuše. Začínal v legendárním časopise Spirou, kde to rozjel hned zostra vcelku rychle ukončenou sérií Les Innommables, kde se nešetřilo násilím a sexem (vše ale v klasickém výtvarném Spirou stylu). Poté koketoval s westernem. Nakreslil ne příliš úspěšný spin-off Luckyho Luka – Lucky Kid a pokračoval krátkou sérií Cotton Kid (kdysi jeden díl vyšel i u nás). Výtvarný styl zesnulého autora Luckyho Luka Morrise si osvojil natolik, že mu bylo svěřeno album Lucky Luke a Oklahoma Jim. Čili pokud měl někdo výtvarně převzít Uderzovu sérii, nikdo nebyl vhodnější než právě Didier Conrad (občas se schovávající za pseudonym Pearce).

V Goscinnyho stylu

Nojo, ale co házelo posledním Asterixovým dobrodružstvím nebe na hlavu, nebyla kresba, nýbrž scénáře. Náhradník geniálního René Goscinnyho Jean-Yves Ferri vyrůstal na komiksech časopisu Pilote (stejně legendární jako Spirou, akorát Spirou je belgická legenda, zatímco Pilote francouzská), kde vycházel i Asterix, a tak má k vesničce nepřemožitelných Galů citový vztah. Z jeho asterixovského debutu je to znát. Bere si to nejlepší z klasických příběhů a dokonale napodobuje Goscinnyho styl. Jeho smysl pro humor, hlavně ten slovní, kdy si hraje s významy a dvojsmysly, tahle série potřebovala už dlouhou dobu jako sůl.

Ale nejen humor. Dlouho chyběla i nosná zápletka a množství zajímavých postav, které by rozehrály napínavý a dobrodružný děj. A přesně tyhle ingredience Ferri, jehož českým debutem byla sbírka Zpátky na zem aneb Opravdový život, využívá měrou vrchovatou. Máme tu hlavní linii s neznámým v ledu zmrzlým trosečníkem, kterému pak naši dobře známí hrdinové pomáhají dostat se domů a vyřešit jeho královské problémy, neboť se ukáže, že se jedná o budoucího panovníka, jenž se stal obětí zrady a pokusu o vraždu. A hlavní linii koření hromada vedlejších dějů a vtípků, včetně utahování si z národnostních zvyklostí, povahy a historie Skotů (včetně Lochnessky). Zkrátka najdete tu vše, co k Asterixovi patří. K tomu starému dobrému Asterixovi.

České vydání je tradiční, zcela zapadající do série. Jen výtka na adresu překladatele Michala Lázňovského: V první polovině je zcela evidentní, že nechal ztratit v překladu několik slovních hříček. Jenže v druhé polovině jako kdyby nakladatelství překladatele vyměnilo. Náhle se objevují velmi originálně počeštěné slovní hrátky („Strčil mě do Lochu!“) a dialogy na sebe plynule navazují a jsou vtipné.

Asterix u Piktů není žádný restart v pravém slova smyslu, je to navázání na „starou dobrou školu“ Asterixových dobrodružství. Kdyby vyšel před třiceti čtyřiceti lety, směle by se zařadil mezi klasické epizody. Nevím, co chtít od nového Asterixe víc. Pokud si někdo posteskne, že „ti staří dobří Asterixové byli přece jenom lepší,“ je to postesk nad zašlými časy, kdy stromy měly delší stín.

Asterixova dobrodružství #35: Asterix u Piktů
scénář Jean-Yves Ferri; kresba Didier Conrad
Egmont ČR, 2013, 48 stran, 129 korun
záznam v ComicsDB