RECENZE > Letní úplňková noc halí střechy drobných houbičkových domečků svým temně modrým hávem. Je ticho. Malý šmoulík s lucerničkou, který nemůže spát, se prochází pustými uličkami, když v tom hvězdné nebe zakryje zlověstný stín. Noční ticho prořízne ostrý skřek: KRÁÁKULÁÁÁ!

Pierre Culliford alias Peyo se v tomto původně pátém šmoulím albu z roku 1969 pustil do lehce hororového žánru. Své modré skřítky nechal čelit útokům zlomyslné létající potvory Krákuly, kterou na ně tentokrát ovšem neposlal Gargamel.

Šmoulové a Krákula se u nás neobjevují poprvé. Mohli jsme si je přečíst už na začátku devadesátých let v časopisu Ohníček, kde vycházeli na pokračování. V tehdejší době, kdy hlad po západním komiksu byl neukojitelný a podobně kvalitní komiksová návštěva představovala kapky živé vody do vyprahlých pustin dobových tiskovin, byl tento příběh zjevením. Vzpomínám si na ty napínavé chvíle, kdy šmoulové bojují v opevněné tvrzi proti náletům nestvůry, na ty dramatické noční scény, kdy se Taťka Šmoula plíží z tvrze ven, aby přinesl z vesnice prachovou patronu, na akční souboj s čápem… Možná je to tím, že už nejsem dítětem, možná tím, že podobné komiksy už u nás nejsou vzácností, ale dnes mi Krákula tak působivý nepřijde.

Pořád se samozřejmě jedná o kousek, ve kterém nechybí nic, co k šmoulům patří: humor, kouzla, napínavé momenty, otravný Koumák. Problém však vidím v dějové nevyváženosti. Úvodní akční scéna s masožravou sedmikráskou je totiž tak výborná a děsivá, že Krákula vedle téhle bestie vypadá jak domácí mazlíček. Napětí panuje až do chvíle, kdy se samotný opeřenec ukáže ve své plné kráse. On totiž není zas až tak moc děsivý. Ano, kráká, ničí, shazuje kameny, ale spíš působí jako rošťák, který má i své slabé chvilky a občas dostane pěkně na budku. (Co to je v porovnání s terminátorsky téměř nezničitelnou sedmikráskou.) Nicméně myslím, že tohle malé čtenáře trápit nebude a že s Krákulou prožijí dost napínavých i humorných chvil.

Součástí alba je též o něco kratší příběh Trochu jiný šmoula. Sledujeme zde peripetie jednoho poněkud melancholického šmouly, který touží po cestování, po dálkách… a to se mu vymstí. Pokud hledáte v příbězích o šmoulech nějaké prvky totalitní propagandy, tenhle kousek vám asi nejvýrazněji nahraje do karet. Přes všechny dobrodružné a humorné momenty je totiž silně výchovný a zcela neskrývaně říká: drž se doma u kamen, respektive svého Taťky Šmouly a svých modrých. Na čtivosti mu to však neubírá a děti tuhle moralitku slupnou jako malinu bez výraznějších následků.

Šmoulové a Krákula patří mezi šmoulí klasiku a žádné dítě touhle knížkou zcela jistě neurazíte. Pro dospělejší čtenáře však (na rozdíl třeba od příběhu Šmoulové a Šmoulinka – recenze) moc není. Nakladatelství Albatros se tradičně postaralo o solidní překlad i zpracování. Zamrzí jen článek o Pierru Cullifordovi, který je stále stejný. Což třeba dát do dalšího alba nějakou změnu? Třeba pár slov o časopisu Spirou nebo o sérii Johan a Pirlouit. Obojí se ke šmoulům velmi úzce váže.

Šmoulové a Krákula (Les Schtroumpfs et le Cracoucass)
Pierre Culliford (Peyo), Roland Goossens (Gos)
překložili Michal Lázňovský a Tomáš Vondrovic
Albatros, 2014, 64 stran, 149 korun
záznam v ComicsDB