Asterix na papyru nedělá starosti jen Caesarovi

Asterix_36_uvod

RECENZE > Julius Caesar se chystá vydat své slavné Zápisky o válce galské, které mu ovšem trošičku kazí jedna drobná kapitola – ta o neporazitelných Galech. Úlisný nakladatel Promoplus mu poradí, aby tuhle část vynechal, aby kniha měla větší historický lesk. Caesar poslechne a Promoplus nechává okamžitě zničit všechny svitky s touto kapitolou. Leč jeden z písařů předá poslední nezničený svitek horlivému novináři Investigatixovi, čímž dá do pohybu sérii zápletek druhého Asterixe, pod kterým jsou podepsáni noví autoři Ferri a Conrad.

Navázat na tak úspěšnou sérii, jakou Asterix bezesporu je, není vůbec jednoduché. Nové dvojici tvůrců se to více než obstojně povedlo v předchozím albu Asterix u Piktů. Ctilo starou školu a vycházelo z těch nejlepších příběhů neporazitelného Gala. Jak je na tom Papyrus?

Málo platné, scenárista Goscinny Asterixovi chybí jako Trubadixovi talent. Ferri se sice snaží, napěchoval nový příběh gagy až po okraj, pokusil se o inovaci (zmodernění některých vtípků pro 21. století) a současně napodobuje styl humoru klasických příběhů, ale nějak mu to nevychází. Gagy mi tentokrát přišly příliš nucené, chybí jim bezprostřednost a větší provázanost s příběhem. Ne že by se tu nenašly opravdu vtipné momenty, ale často je jim příběh podřízen a působí samoúčelně. Hromada humoru a slovních hříček také zcela jistě zanikla v celkem průměrném překladu. Soudím tak z hluchých míst, kde leckdy význam slov nedává moc smysl, ale z výrazu protagonistů se dá vyčíst, že tam bylo něco vtipného. O jisté rutinní řemeslnosti překladatele svědčí i např. opravdu zvláštně vyznívající bublina na str. 12 v 5. panelu vyplněná tučným fontem. Změnou osoby nenavazuje na následující dialog.

A pak je tu samotný příběh. Nutno uznat, že kvalitativní rozdíl mezi scenáristickými pokusy kreslíře Uderza tu rozhodně je. Ferriho příběhy nejsou poznamenány takovou tvůrčí křečí. Nicméně Caesarův papyrus se zřejmě po bok nejlepších Asterixových dobrodružství nezařadí. Trpí značnou překombinovaností, deus ex machinami, klišé a nelogičnostmi. Proč jde sakra Investigatix s cenným papyrem do galské vesnice? Co tam s ním chce dělat? Jaký význam v příběhu měli tři Římané, kteří sledovali Asterixe, Obelixe a Panoramixe do Karnutského lesa? A proč končí celý příběh tradičním klišé (mega rvačkou s Římany před branou galské vesnice) a tradiční závěrečnou, několikrát již v předchozích příbězích použitou deus ex machina? (Nebudu spoilovat, ačkoliv… jde v tomhle případě ještě vůbec o spoiler?)

Samotný námět není přitom vůbec špatný a dal by se z něho sestavit solidní příběh. Evidentně se o to také scenárista velmi snažil. Kromě hlavního a nosného motivu se ztracenou kapitolou tu máme spoustu vedlejších zápletek, které se prolínají celým dějem (předpovědi v horoskopu), motivů na které se dá navléct spousta vtípků (poštovní holubi) i přesah s nastaveným zrcadlem moderní společnosti (žurnalistika). Přesto se vše nakonec rozpadlo jen do střípků samoúčelných, více či méně propletených epizodek. Škoda.

Kresba je naproti tomu výborná, ba přímo excelentní. Výpravné záběry střídají náročné davové scény s prokreslenými výjevy z magického Karnutského hvozdu a je zkrátka o co opřít oko. Didier Conrad navázal na Alberta Uderza více než znamenitě. To, že postavy jsou k nerozeznání od těch původních Uderzových nemá ani cenu zmiňovat.

Asterix a Caesarův papyrus je přes zmíněné výtky zábavným čtením, které zpříjemní pár chvilek, ale nezanechá ve vás zřejmě žádný větší dojem. Nepůsobí tak konzistentně jako předchozí album a děj, přes slibný námět, není zdaleka tak napínavý. Doufejme, že na příštího Asterixe si Ferri přizve ke spolupráci nějakou štědřejší múzu.

Asterixova dobrodružství #36: Caesarův papyrus
scénář: Jean-Yves Ferri, kresba: Didier Conrad
Egmont ČR, 2015, 48 stran, 129 Kč
záznam v ComicsDB

Asterix_36_Caesaruv papyrus