Reinhard Kleist, německý komiksový autor, se ve svém grafickém románu Sen o olympiádě: Příběh Samii Jusuf Omarové drží svého zaběhnutého žánru – biografie. Žádný jiný německý kreslíř se nesoustředí na biografie tak jako Kleist. Ten se snaží zachytit velké i malé, avšak vždy důležité příběhy, mezi něž osud somálské běžkyně Samii Jusuf Omarové bezesporu patří. Autorův úvod i epilog knihy napsaný německým novinářem Eliasem Bierdelem upozorňují na to, že Samiin příběh je příběhem i dalších uprchlíků nejen ze Somálska.
Kleist doznává, že ač má vyprávění reálné základy a téma dokonce diskutoval se Samiinou sestrou Hodan, velkou část příběhu musel domyslet, či si představit, jak lidé v určitých situacích pravděpodobně reagují a jak se cítí. S tímto vysvětlením se hned v předmluvě obhajuje, ačkoliv by se leckomu mohlo zdát, že od literatury se jistá porce fikce tak nějak očekává. U takto citlivého tématu však Kleist pravděpodobně považoval za důležité, uvést věci na pravou míru.
Samiin příběh sledujeme od roku 2008, kdy se účastnila olympijských her v Pekingu, přes její návrat do Somálska, který nám přibližuje těžké podmínky jejího tréninku, až po rozhodnutí vydat se do Evropy a asi rok trvající cestu, která končí její tragickou smrtí na motorovém člunu na cestě do Itálie. Samia o svém rozhodnutí i samotné cestě píše na Facebook, její příspěvky čtenáře provázejí vyprávěním, aktualizují dění i pocity samotné protagonistky. Díky tomuto hlasu, tak částečně nahlížíme do Samiina nitra a příběh získává emocionální náboj. Černobílá jednoduchá kresba a rychlý spád dění jinak příliš prostoru pro emoce neposkytují, což je ostatně největším nedostatkem celého komiksu. Může to být úmysl – autor nehraje na city a spíše jako reportér popisuje, co se Samii stalo. Jedná se ovšem o reportáž bez podkladů, jak autor sám doznává. Tedy reportáž falešnou, která zůstává na povrchu toho, jaká byla situace nejen Samii, ale i dalších sportovců a sportovkyň v Somálsku.
I samotná protagonistka není jasně charakterizována. Dozvídáme se jen málo o tom, jak například probíhal její trénink, či jak se stala profesionální běžkyní (což se dá přisuzovat nedostatku informací, které byly autorovi dostupné). Podmínky tréninku jsou pro Samiu těžké, čas se počítá jen odhadem, a nakonec není přijata do tréninkové skupiny v Addis Abebě, protože ostatní nechtějí trénovat se ženou. Samia je však rozhodnutá, že na olympiádě v Londýně uspěje. Chce si podporu lidí zasloužit svým dobrým výkonem, nikoliv jejich soucitem. Rozhodnutí uprchnout do Evropy, konkrétně do Itálie, se zdá jako jediné východisko, zdá se však učiněné rychle a bez rozmyslu. Ačkoliv je celá cesta vypjatá, dochází k nejedné krizové situaci a Samia je vykreslena jako zoufalý člověk toužící po svobodě, příběh zůstává na povrchu, čtenář nemá příliš prostoru se do protagonistky vcítit. A tak se, ač je vykreslení jejího příběhu důležité, vytrácí úmysl ukázat za umírajícími uprchlíky opravdové lidi. Snad by bylo potřeba ještě několik stránek navíc, abychom za utíkajícím tričkem s nápisem „run“, které je Samiiným symbolem, viděli opravdovou dívku s velkým olympijským snem.
Sen o olympiádě: Příběh Samii Jusuf Omarové
autor: Reinhard Kleist
Argo, 2017, 152 stran, 298 Kč
záznam v ComicsDB
