RECENZE > Jean Giraud je tu zase. Pro mnohé neznamená nic, pro mnohé zase znamená všechno –zosobnění a reprezentace moderního evropského komiksu druhé poloviny dvacátého století. Málokteré jméno (či pseudonym jako Gir a Moebius) dokáže při pouhém vyslovení nebo otištění říci téměř vše předem. Je určitě dobré, že se v poslední době nakladatelství Crew a Argo snaží vydávat pro domácí publikum podstatnou část jeho tvorby, zatím téměř výlučně spjatou se sci-fi, fantasy a různými psychoúletovkami. Škoda, že se zatím nikdo neodvážil přijít s jeho westernovými komiksy.

Argo před rokem vydalo v jednom špalku, čítajícím přes 400 stran, formátu 220×310 mm jeho opus Svět Edeny (Le Monde d´Edena). Deskám vévodí nápis Moebius, který je větší a výraznější než samotný název alba, což víceméně stvrzuje výše uvedené. Zcela tedy postačil pseudonym, který se odkazuje ke geniálnímu německému matematikovi a astronomovi A. F. Möbiusovi.

Edenský opus čítá pět nestejně dlouhých příběhů (Na hvězdě, Zahrady na Edeně, Bohyně, Stel, Sna) a pěti doplňujících kratších povídek (Opravy, Vidět Neapol, Zemřít a vidět Neapol, Planeta navíc, Opraváři). Tak rozsáhlý a členitý komiks ovšem původně vůbec nebyl zamýšlen. Prvotním impulsem byla zakázka francouzské automobilky Citroen na komiks propagující její výrobky (1983). Mělo jít o jakési šestistránkové (někdy bývá uváděno čtyřstránkové) portfolio určené obchodním partnerům, ale díky Moebiově tvůrčímu duchu se rozrostlo na devětatřicet stran příběhu Sur l´étoile (Na hvězdě). Aby učinil svým zadavatelům zadost, zvolil podtitul „Výprava se značkou Citroën“, protože v jedné pasáži nechal hrdiny opusu řídit na cizí planetě historický model Citroën Traction Avant 15 CV (Citroen s pohonem předních kol o výkonu 15 koní) z roku 1938 a v závěru použil vynalézavě a vtipně logo firmy (dvojitý šíp) coby tvaru kosmických lodí.

Tím by mohlo vše skončit, ale jak v předmluvě píše Benoît Mouchart, v době vydání alba (1985) byl Jean Giraud pracovně v Japonsku a shodou náhod se mu tam v itineráři objevilo více volného času, které mohl věnovat vlastním projektům. A protože současně „procházel obdobím duchovních i soukromých zvratů, které jej dovedly ke zpochybnění vlastní koncepce světa a vlastního životního stylu“, (Předmluva – Benoît
Mouchart: Znovuvytvořený svět, str. 17.)rozhodl se, že by odlet hrdinů do ráje mohl nějakým způsobem korespondovat s jeho životními i filozofickými pochybnostmi. Dvacet čtyři stran tak vzniklo ještě v Tokiu, zbytek pak dokončil v Los Angeles, kam se přestěhoval.

V románu Jana Otčenáška Když v ráji pršelo, posílá autor dva mladé Pražáky, Petra a Ludmilu, na drsnou poválečnou Šumavu, kde oba hledají nový domov i vzorec vzájemného soužití. S podobnou motivací pracuje i Moebius, jen jej neinspirovalo lokální zabydlování opuštěného území (pohraničí), ale terraformace a osídlování nových planet, mixnuté knihou Genesis.

Atan a Stel, dva opraváři čehokoliv co má fungovat a pokazí se to, dva hrdinové, kteří se stali alfou a omegou edenského opusu a zapříčinili v podstatě zrod nové planety, nového (ne)pozemského ráje i nových mýtů a náboženství. Tak to snad ale mělo dopadnout. Sami přitom procházejí metamorfózou z nepohlavních kosmických jedinců v pozemského muže a ženu, včetně jejich snů, tužeb a emocí, které ovlivňují jejich další putování rájem. Tento svět je zabydlen Rypany a dalšími neznámými entitami, které mají svébytný žebříček hodnot a morálky, ač v podstatě jde o to, kdo bude vládnout, kdo se vyčlení do horních pater společnosti a kdo bude odvrhnut do jejího suterénu, což je zhmotněné peklo. Tady se nabízí ideová paralela s Incalem, protože tehdy Moebius s Jodem právě dokončovali jedno z alb. Jak John Difool, tak i Atana a Stel, jsou pořád na cestě. Nedobrovolní poutníci a hledači vyšších cílů a pravd, které jdou zpočátku mimo ně samotné, nerozumí jim, jsou manipulováni a posouváni jako figurky na šachovnici nového života a jeho evoluce. Postupně do něj vplouvají a zjišťují, že jsou předurčeni být hlavními hrdiny a jejich povinností je postavit se proti zlu a špatnosti. Na jejich straně je Burg (bůh), jejich protihráčem Paterna (ďábel). Opět silná paralela s Incalem, kdy prostřednictvím snů vytváří Moebius další děje a scénáře příběhu, do kterých se Stel i Atana zamotávají. Opět mystika, filozofie, náboženství, literární odkazy a narážky. To, co bylo snadno definovatelné a rozpoznatelné, se na další stránce mění v nejistotu. Nesmysl se o kousek dál stává smyslem a logickým vyústěním. Nu a v poslední části Sna, dává Moebius všem předchozím pracně budovaným náznakům a závěrům zcela „na frak“. Je to happy end nebo deziluze? Zamýšlel vytvořit ještě další příběh Atany a Stela?

Svět Edeny je autorské dílo se vším všudy. Jelikož vznikalo postupně a v delším časovém horizontu, zřejmě ani samotný Giraud neměl ujasněnou představu o ději či konci komiksu; chtěl-li mu jej vůbec dát. Je to určitý odraz jeho tehdejšího psychického rozpoložení, tápání i změny životních hodnot a návyků. Je zde znát silný vliv Jodorowského, se kterým tehdy intenzivně spolupracoval.

Komiks se mi četl dobře, souvisle, chvílemi jsem ale spíš klouzal po povrchu příběhu a hlubší smysl si nechával uniknout, abych se pak o pár stránek k němu vracel a hledal ten nenápadný bod zlomu. To platí především o poslední snové(?) části. Svět Edeny je tak mnohovrstevnatý a členitý, že v něm lze nalézt téměř vše, co si čtenář ze své fantazie momentálně vytáhne. Překlad Richarda Podaného fungoval výborně. Podařilo se mu skvěle vytvořit novotvary (limitoruptor, runela) a neztratit se v technických výrazech a pojmech.

Je to dílo, který splnilo mé očekávání jak po stránce narativní, tak zejména typickou moebiovskou kresbou. Jen by mě zajímalo, zda měl autor v úmyslu ještě někdy pokračovat. Konec tomu nasvědčuje, ale to už se asi nikdy nedozvíme, protože Moebius se už sám osobně toulá v rajských zahradách Edeny a nezopakuje tak svůj comeback, jak tomu bylo v případě Arzacha. A u něj stihnul jen první album Zeměměřič z plánované trilogie.

Svět Edeny
autor: Moebius
Argo, 2018, 408 stran, 948 Kč
záznam v ComicsDB