RECENZE > Kreslením komiksu Joker strávil Lee Bermejo dva roky. Se scenáristou Brianem Azzarellem jej tvořili ve stejné době, kdy vznikal film Temný rytíř, který definoval Batmanovu nemesis pro dnešní generaci. Nebožtík Heath Ledger ztvárnil postavu tak mocně, že se stal obecným měřítkem pro veškeré padouchy a jeho úsměv nakazil i Bondova záporáka v aktuálním Skyfallu. Azzarellova i Nolanova verze jsou si nevídaně podobné – z výšin neškodné superhrdinské nadsázky spadly do Scorseseho špinavých ulic mezi obyčejné gangstery a ani v jednom příběhu není důležité, odkud arcilotr přišel, ale že nejde předvídat jeho další krok.
A oba žolíci nosí ten děsivě natržený úsměv, který v novém tisíciletí dodal Jokerovi tajemství (nevíme, jak se mu to stalo) i fyzickou stopu, na níž se nepříjemně kouká (málokdo si po ránu ošplouchne obličej kyselinou, ale každý ví, jak bolí jen opar nebo koutek). Bermejo se inspiroval nechutnými fotkami zavražděné Elizabeth Shortové, kterou v roce 1947 kdosi naporcoval a rozřezal jí ústa. Neobjasněný případ dostal přezdívku Černá Dahlie.
Rozlišovat mezi pravdou a mýtem u vzniku komiksu Joker, který nedávno v češtině vydalo nakladatelství BB/art, je ošemetnější. Byla by chyba odsoudit ho šmahem jako doplněk k filmu. První skica od Bermeja se objevila před první fotkou namaskovaného Ledgera. Filmaři ale jeho vizi nemohli tak brzy využít, v té době už museli mít vlastní návrhy. Vydavatel komiksu DC Comics a studio Warner Bros. zodpovědné za Temného rytíře patří do stejné mediální rodiny, ale Jokera, který vyšel pár měsíců po filmu, nikdo nepropagoval jako merchandising nebo něco podobného. Nejpravděpodobnější je Bermejova teorie: zpracování je podobné, protože vznikalo ve stejné době, ze stejných kulturních a společenských podnětů.
Pokračování textu Joker si vyjel na projížďku a nezapnul si špásy
