RECENZE > Vykopávka švédského komiksového kreslíře a animátora Maxe Andressona vypadá jako soubor snů, ve kterých je možné všechno, a které se nám všem snad už někdy zdály. Hledání záchodu, který má nakonec úplně podivný tvar, neuvěřitelně malé prostory a průchody, kterými se ve snu musíme protáhnout, tajné dveře, které se objevují a zase zanikají, osoby, které se ve snu najednou zjeví. A v tomto neuvěřitelném světě je vybudován příběh (snad to tak můžeme nazvat) hlavního hrdiny (snad ho tak můžeme nazvat). Ten se svou holkou přijíždí za rodiči, které ovšem nemohou najít, protože na místě jejich domova jsou nyní vykopávky a jakési muzeum. Samotní rodiče jsou součástí expozice. A aby toho nebylo málo, zaměstnanci muzea jsou kočky, mluvící jako translator a v celé knize se objevují jako vrátné, pokladní či uvaděči.
Pokračování textu Vykopávka Maxe Anderssona vypadá jako soubor snů, ve kterých je možné všechno →