Pokaždé mě znovu naplní údivem, úžasem a překvapením, jak snadno se klan Daltonů dokáže z vězení dostat na svobodu. V této (původně patnácté) epizodě dobrodružství slavného Luckyho Luka prchají Daltonovi z vězení vůbec poprvé a kupodivu bez větších obtíží. Hodlají se pomstít našemu chrabrému kovbojovi, protože to byl právě on, kdo je přivedl do chládku.

Po dvou albech, v nichž o Daltonových nebyla ani zmínka, se tu tedy znovu dostává ke slovu slavná čtveřice strašlivých desperátů a čtenář jistě začíná tušit, že se určitě nebude nudit. Děj je nabitý gagy a je značně překotný; Daltonovi totiž nejen prahnou po pomstě na Lucky Lukovi, ale – jak je jejich neblahým zvykem – páchají zdařilá i méně zdařilá přepadení.

Vymyslí dokonce ďábelský plán: rozšíří pověst, že Lucky Luke je obávaný desperát a hledaný zločinec a vposledku si dokonce z Lucky Luka udělají domácího sluhu. To vše slouží autorům jako záminka ke gejzírů humorných situací.

Bratranci Daltonové proto mají v ději stejně významnou, ne-li ještě významnější, úlohu než náš nepřemožitelný hrdina. Dostali dokonce velký prostor na obálce alba, kde vystupují ve svých oblíbených vězeňským mundurech, přičemž pouze nejmenší z nich – Joe – má k noze připevněnou vězeňskou kouli.

Za zmínku stojí také včasný příjezd kavalerie modrokabátníku na str. 42 a jednoobrázkový luxusní večírek, který Lucky Luke tráví ve Fort Coward. Na tomto obrázku (jde o předposlední obrázek strany 42) bohužel chybí kolorování pravé ruky našeho kovboje. Není mi také jasné, proč kreslíř na posledním obrázku strany 34 uřízl celou horní polovinu těla Lucky Luka.

Příběh Daltonovi na svobodě poprvé vyšel na pokračování v časopisu Spirou, a sice v číslech 1076 (z 27.11.1958) až 1102 (z 28.5.1959).

Lucky Luke #19: Daltonovi na svobodě
scénář: René Goscinny; kresba: Morris
Egmont ČR, 2010
záznam v comicsdb