V předposledním dokončeném příběhu tintinovské ságy zabrousil Hergé znovu do hájemství science fiction. Fantastika však čtenáře čeká až v poslední třetině alba, do té doby se musí spokojit s dobrodružnými peripetiemi kolem únosu miliardáře na tichomořský ostrov Pulau-pulau Bompa. V hrůzostrašně nepodařeném Letu 714 do Sydney nevystupuje Bianca Castafiore ani Kadlec s Tkadlecem.

Na rozdíl od intimní, až domácké atmosféry zámku Moulinsart, se děj přenáší z otevřeného prostranství djakartského letiště pod širé nebe tichomořského ostrova. A na rozdíl od jemné psychologické drobnokresby postav Castafiorských šperků nás ohromí nesmírné zjednodušení postav, především těch záporných.

Mám ve zvyku spíše chválit než zatracovat, upozorňovat na přitažlivé stránky komiksu než na jeho nedostatky. Tentokrát ale musím učinit výjimku. Album Let 714 do Sydney je totiž zcela nepodařené, v mnoha ohledech dokonce hrůzostrašně nepodařené.

Jenom Hergé by snad byl schopen vysvětlit, proč po svém vrcholném díle o castafiorských špercích vytvořil tak nepovedený komiks. Tak chaotický příběh, který nedodržuje styl ani rytmus, je špatně nakreslený, bije do očí svou ošklivostí a vyznačuje se upoceným humorem a pracně dobývanými nápady.

Zpustošení formálního vesmíru

Po pěti létech klidného života, která uplynula od Castafiorských šperků, se možná nedokázal a možná ani nechtěl pořádně soustředit a uvědomit si nízkou kvalitu příběhu. Hergé musel album dokonce předělávat, protože se zmýlil v číslování stránek. Na konec tak zařadil třístránkovou televizní reportáž, která urychleně shrnuje celé vyústění zápletky.

Již z prvních stránek je zřejmé, že Hergé pracuje podle scénáře, který nemá hlavu ani patu a připadá nám jen jako záminka ke zmasakrování celého alba. Jako kdyby autor kul záměrnou pomstu svému nejoblíbenějšímu hrdinovi. Už šestý obrázek je naprosto šokující: Filuta vychází z letadla uvázaný na šňůře. Proti tomu se bouří vše, co dosud víme o vztazích Tintina s jeho věrným foxteriérem. Hned na následující straně nás tentokrát šokuje profesor Hluchavka, který se zcela bez příčiny rozčilí. Jeho zlostnou tirádu naštěstí Tintin i Haddock ignorují. Rastapopoulos, převlečený za kovboje, je již na první pohled fyzicky odporný se svým obrovským nosem a boulí na hlavě. Allan, hloupý a jako obvykle zbabělý, ke konci ztrácí chrup a pokorně šišlá omluvy.

Kdyby se jen tato degradace odehrávala pouze v náznacích… Jenže je pečlivě nakreslená, je prezentována v mnoha ošklivých detailních záběrech, které narušují harmonickou linku a veškeré proporce. Chtěl snad Hergé schválně zpustošit svůj formální vesmír nebo se snad snažil pozdě ale přece a neúspěšně vyrovnat „moderním“ kreslířům? Co říci na smršť detailních záběrů rozvzteklených tváří? Měly vzbudit u čtenáře úsměv nebo odpor?

Hergé nešetří nikoho

Žádná postava příběhu nedokázala uniknout takovému přehánění. Ani Allan, ani Rastapopoulos, kteří drží rekord v ošklivosti, ani strachem deformovaný Filuta, ani Hluchavka, který nás dráždí infantilními záchvaty hněvu, ba ani Tintin či Haddock; například obrázky na straně 23, na nichž vidíme jejich chrup, jsou zcela nepovedené.

Závěr Letu 714 komentuje Serafín Lampion usazený před televizorem uprostřed své příšerné rodinky. Rozesmátý Lampion zde sleduje, jak na obrazovce postupně defilují: „Vousáč z Moulinsartu“, „jeho nerozlučný druh s čupřinou“ a „Hloubavka“.

Výstřední miliardář Laszlo Carreidas vznikl propojením postavy francouzského leteckého konstruktéra Marcela Dassaulta a amerického finančníka a mecenáše Paula Gettyho. Je to postava rozporuplná, protože je obětí únosu, avšak obětí značně nesympatickou. K postavě Mika Ezdanitoffa, který se zázračně objeví v útrobách ostrova, se autor inspiroval podobou Jacquese Bergera (1912-1978), vědce zabývajícího se paranormálními jevy a spoluautora slavné knihy Jitro kouzelníků. Ke střetu Tintina se zločinným, ba zákeřným Rastapopoulusem mělo znovu dojít v příběhu „Tintin a Alph-Art“; ten však Hergé před svou smrtí nestačil dokončit. Příběh Let 714 do Sydney vycházel v týdeníku Tintin od 27. září 1966 do 28. listopadu 1967.

Překlad Kateřiny Vinšové je velmi dobrý, zejména tam, kde překladatelka byla nucena obměňovat repliky při rozhovoru s nedoslýchavým profesorem Hluchavkou. Nepřípadné Hluchavkovy odpovědi totiž vždy navazují na špatně pochopené fonetické znění věty, se kterou se na něj obrací jeho mluvčí. Škoda, že překladatelka na straně 22 vynechala jednu z barvitých nadávek kapitána Haddocka, která zní „moule à gaufres!“, to jest „formo na oplatky!“.

Tintinova dobrodružství #22: Let 714 do Sydney
autor: Hergé
Albatros, 2011
záznam v comicsdb