RECENZE > Má podivuhodná srážka s knihou Nebeský bibendum je už minulostí. Zájem o surrealistický humor v komiksu mě přesto neopouští. Před nedávnem vrhlo nakladatelství Crew na knižní pulty další svazek edice MDEK nazvaný Dobrodružství Jeronýma Moucherota. Oba zmíněné tituly vykazují podobné parametry – opět výrobek francouzské provenience od samojediného autora scénáře i kresby, opět 200 stran, znova notně švihlý humor. A jaképak jsou následky četby tentokrát?

„Dobrý den! Pojišťovací společnost „Nebojsa“ k Vašim službám. Dovolte, abych se představil: Jeroným Moucherot, zapálený obhájce všednodennosti, skromný dělník usilující o to, aby byla všednodennost den co den stejná.“
monolog podomního obchodníka

Přesně s takovou formulkou atakuje vstupní dveře přibytků pojišťovák Moucherot. V podstatě je to nudný patron – tuctový úředníček podobný holohlavému pánovi, co ve stripech Autobus Paula Kirchnera stojí na zastávce a touží se jen z místa „A“ dostat do místa „B“. Moucherot zase v životě chce jen uzavřít dostatek pojišťovacích smluv, pak si s kolegy ze zaměstnání skočit na skleničku a svůj pracovní den zakončit v milovaném rodinném kruhu. Ale znáte to – člověk (postava díla) míní a Bůh (autor díla) mění. Proto se vždycky něco zvrtne – jednou se z Kirchnerova autobusu vyklube Noemova archa na čtyřech kolech, jindy třeba dopravní prostředek svého pasažéra rovnou sežere. A jak je tomu u pojišťovacího agenta, kterého stvořil výtvarník a komiksový scenárista François Boucq?

Jeroným Moucherot vypadá sice jako dobrosrdečný dvojník Václava Klause staršího (Nedokážete si takovou charakteristiku představit? Pak jste pro surrealistické komiksy ztracený případ!). Na rozdíl od pana exprezidenta však komiksový hrdina nosí kvádro s šelmím vzorem, tetinkoidně vyhlížející postarší manželka mu přezdívá „Tygr Bengálský“ a plnicí pero má pevně zabudované v nosní přepážce podobným způsobem, jakým se zdobí afričtí domorodci. Na poměry Moucherotova univerza není takový popis excentrický, spíš naopak. Nemusíme ani chodit daleko: sousedem z baráku našeho pojišťováka je nějaký renesanční vynálezce Leonardo da Vinci, u kterého pobývá mladík oděný jen do dámského spodního prádla. A venku před činžákem třeba operuje kmen zlovolných šmoulů ukrývajících se v hloubi džungle. Už jsem Vás informoval, že francozsky vyhlížející město Tygra Bengálského se tak trochu nachází zároveň i v deštném pralese? Ne? Tak teď už to víte.

Žravá paryba slupla Moucherota juniora!
Tak to máme letmý nástin místa děje a popis některých postav. Kniha je souborem tří komiksových alb. V první části musí Tygr Bengálský zpacifikovat žraloka, co se nakvartýroval do zdí bytu Moucherotových. Situaci zdramatizuje fakt, že mořský predátor unesl Jeronýmova nejmladšího syna do tajemného světa za tapetami, kam se neohrožený pojišťovací expert musí vypravit na záchrannou misi. Od první stránky publikaci dominuje svérázný humor, který se vám už několik odstavců snažím všemožně přiblížit. François Boucq dokáže své ztřeštěné nápady proměnit do sdělné, bezchybné kresby. Humor nestojí jen na vizuálních nápadech, ale i na slovní komice. Boucq – scenárista je schopen ve prospěch gagu i upozadit Boucqa – kreslíře. Hned zkraje knihy mám třeba rád moment, kdy paní Moucherotová jde ke sporáku pro připravený stejk. Nevelký obrázek jen naznačuje, že kuchyně je zavalená obřím mamutem, z jehož končetiny je připravena rodinná večeře. Komiksový tvůrce na tuto obrazovou informaci nedává žádný důraz, a tím paradoxně posiluje účinek pointy. François Boucq je přes své střelené žerty velmi ukázněný umělec, co nevytváří příběh jen pro sebe, ale neméně myslí i na čtenáře. (V tom vidím rozdíl od žánrově příbuzného Bibenda Nicolase de Crécyho). Velkou devizou recenzované knihy je skvěle vymyšlená hlavní postava pojišťováka Moucherota. Tahle persona mě zkrátka bavila a zajímalo mě, jak bude na všemožné nástrahy osudu reagovat. Jedinou vadu na kráse příběhu Žralok domácí spatřuji v postavě malé rybičky. Na začátku story je nádherně nasraná a komunikuje maximálně v úsečných kletbách. Později jí příběh trochu násilně přisoudí roli průvodkyně, která Moucherotovi (potažmo čtenáři) poměrně ochotně vysvětluje zákonitosti země uvnitř příček starého domu.

Tlochu pšehnané, pan Supelman! Vy dávat moc síly!
Druhá třetina knihy přináší řadu různě dlouhých povídek. Zde nelze nezmínit nadrůměrně povedený příběh, ve kterém se Tygr Bengálský přihlásí do kurzu bojově-kresebného umění manga-džitsu. Sympatický pojišťovák oblečený do kimona stejně jako další frekventanti kurzu (například Superman, Spiderman, kapitán Haddock) se v tělocvičně pod dohledem šišlajícího japonského mistra učí manga údery, které správně deformují perspektivu, komiksový panel a v posledku i obličej protivníka – samozřejmě všechno v pro mangu typickém černobílém stylu, což není jediný případ v publikaci, kdy si komiks otevřeně utahuje ze své komiksovosti. Tenhle příběh si zamilujete. Já ale nedám dopustit i na jiné krátké povídky. Třeba na jednostránkovou divnost Po očku přichází podzim, nebo na velmi jemnou miniaturu nazvanou Lovec pokladu. Problém přijít na chuť těmto příběhům mohou mít ovšem ti čtenáři, pro které humor Crwe rovná se jen Lobo plus Garfield.

Svazek edice MDEK uzavírá druhý dlouhý příběh pojmenovaný Pepitová pohroma. V něm se do ohrožení nedostává jen rodina Tygra Bengálského a jejich dovolená, ale také celá světová meteorologie. Jak trefně dodává soused Leonardo da Vinci: „ Hrozí klimatická totalita doprovázená epidemií unifikovaných idejí! Pepitovost jednou vyhnána dveřmi se hned oknem vrací!!!“ Za sebe se musím přiznat, že v otázkách záporáků dávám přednost žraloku Robertovi z úvodu před poněkud abstraktním pepitovým mračnem. Stejně tak zápletku posledního dobrodružství hodnotím jako poněkud kostrbatější, což ale zásadně nepoškodilo dobrý dojem z celé knihy.

Poslední smrtící gag
Pokud máte rádi ztřeštěné francouzské komedie a nedáte dopustit na snové výlety Foglarova Rychlonožky, tak nad pořízením titulu Dobrodružství Jeronýma Moucherota vážně popřemýšlejte. I pokud patříte k poněkud intelektuálněji založeným milovníkům stripu Autobus. Vždyť recenzované dílo se dá číst i jako meditace nad odvěkou a marnou snahou lidí pojistit se před nevypočitatelností nevypočitatelného světa. Skutečnost stejně člověka občas zaskočí tak, jak si to nedokáže představit ani v nejsmělejším snu. To jsem si uvědomil, když jsem na úplném konci knihy vedle čárového kódu, cenovky a loga nakladatele našel ten nejzběsilejší kameňák celého díla. Je tam malým písmem vyvedena věta: Přinášíme Vám 20 LET nejlepší světové komiksy.“ Dvacet let? Je možné, že to tak rychle s Crwí uteklo? Co k tomu dodat? Snad jen povzdech Moucherotova kolegy z pojišťovací branže: „Na začátku jsou lidi normálně mladí, jo, ale najednou hopla – a je jim šedesát! Varuješ je, nabízíš pojištění proti stáří, ale kdepak oni. A přitom celkově víc než devadesát procent šedesátníků má šedesát let a víc!“

Dobrodružství Jeronýma Moucherota
autor: François Boucq
Crew, 2017, 200 stran, 589 Kč / 789 Kč
záznam v ComicsDB