Archiv autora: Vhrsti

Angloamerický komiks, Překladový komiks, Recenze

Proč já jsem si jenom přála ségru?

Segry_uvod

RECENZE > Když v roce 1989 zasáhlo San Francisco velké zemětřesení, zapomněly na chvilku Raina a Amara Telgemeierovy na vzájemnou nevraživost a čelily katastrofě pod stolem ve vzájemném obětí. Tak to aspoň Raina nakreslila do svého komiksu Úsměv, a trochu tím zmátla své čtenáře, kteří o nějakém problematickém vztahu neměli ani tušení. Snad proto vznikla druhá komiksová knížka, jíž se celou rozhodla věnovat své mladší sestře. Po dentistické odysei tak přišla s druhým autobiografickým komiksem Ségry, který tentokrát pojala jako road movie.
Pokračování textu Proč já jsem si jenom přála ségru? →

Domácí komiks, Recenze

Remcenze na Opráski, ciwe!

Komentáře: 8

RECENZE > Nevím, jestli byl rozumný nápad svěřit recenzi knižní sbírky Oprásků sčeskí historje člověku, který se už dlouho netají sympatiemi k tomuto komiksu a chová se bezmála jako placený agent Histrickího ústafu. Od autora tohoto textu ostatně pochází vůbec první zmínka o Opráscích na Komiksáriu, když je ve výroční anketě neváhal prohlásit počinem roku 2012. Tenkrát bylo Opráskům pár měsíců…

Na druhou stranu: Kde jinde by konečně mělo dojít k slavnému odhalení dosud úporně utajované skutečné identity autora Oprásků, když ne na tomto webu. Ale nepředbíhejme.

Pokračování textu Remcenze na Opráski, ciwe! →

Překladový komiks, Recenze

Macanudo je čistá komiksová poezie

RECENZE > Když se člověk zběžně podívá, co o Macanudu obvykle píší recenzenti, setkává se s podivnými slovy, jako absurdní, surrealistické, svérázné, ale taky křehké, hravé, lehce melancholické či dokonce dětsky nevinné. Autorův zesnulý kolega Roberto Fontanarrosa přirovnal Liniersovu poetiku k bezelstnosti lva požírajícího gazelu.

Komiksové stripy Macanudo argentinského výtvarníka Ricarda Siri Linierse jsou zkrátka úplně jiné než všechno, co jste kdy v novinách viděli. Autor se důsledně vzpěčuje všem zavedeným normám a poučkám o tom, jak má takový novinový strip vypadat. Například nemá žádného hlavního hrdinu. Ani antihrdinu. Jeho magicky přitažlivým světem se potulují filozofující tučňáci, skřítci či akvarijní rybičky, sečtělá Jindřiška s kocourem Fellinim, zamilovaný páreček Lorenzo a Terezka, přecitlivělý robot, oliva Oliver, záhadný muž v černém, stejně jako desítky obyčejných lidí včetně samotného autora v podobě bílého králíka.

Pokračování textu Macanudo je čistá komiksová poezie →

Recenze

Pozemšťan našel ve vesmíru okaté postavy, které mají i charakter

1 komentář

RECENZE > Nastoupí do špatného autobusu a pak se náramně diví, když se ocitne ve škole, kde nemají rádi pozemšťany. A potížisty bez milosti nakládají do suspenze. Dobrodružství, které díky tomu Bud na nejlepší kosmické akademii v galaxii prožije, je však strhující. Vždyť už jen cesta školním autobusem je plná nebezpečí a napětí. A takový je celý komiks Pozemšťan!. Má-li autor nějakou příležitost, jak děj zašmodrchat, jak malému hrdinovi ještě více zavařit, bez rozpaků to udělá. Z logiky věci tak Bud nejen prohraje existenční zápas v beztížené, je odhalen a zneškodněn, ale ještě se jeho případ stane záminkou k definitivnímu zničení Země…

První verzi scénáře k Pozemšťanovi napsal americký ilustrátor Mark Fearing někdy v roce 2004. Tehdy ještě uvažoval o pětiminutovém animovaném filmu, což mu naštěstí Tim Rummel, podepsaný pod knihou jako spoluautor námětu rozmluvil, a společně rozvinuli Budův příběh do epického napínavého dobrodružství, které Fearing šťastně dokončil v roce 2012.

Pokračování textu Pozemšťan našel ve vesmíru okaté postavy, které mají i charakter →