Archiv autora: Zarkoff

Odešel Vladimiro Missaglia

Nakladatelství Sergio Bonelliho s lítostí oznamuje, že v neděli dne 8. června po krátké nemoci zemřel komiksový kreslíř Vladimiro Missaglia (* v Benátkách 14. 5. 1933). Své práce podepisoval šifrou Miro. Debutoval v padesátých letech westernovými příběhy, které kreslil pro nakladatelství Edizioni Il Ponte, Edizioni Alpe a Fratelli Fabbri. Pracoval řadu let s bratrem Enniem, který mu psal scénáře. Pro francouzské nakladatelství Jeunesse vytvořili mimo jiné podle Tarzanova vzoru sérii „Kali“, jejíž hrdina žil v indické džungli. Pro Bonelliho koncem sedmdesátých let společně napsali a nakreslili několik epizod série „Mister No“. Podle bratrových scénářů nakreslil Miro rovněž série „Judas“ (1979) (ve spolupráci s Ivo Pavonem) a „Gil“ (1982). Po bratrově smrti (roku 1993) pokračoval Missaglia v práci a roku 1997 publikoval komiks „Venezia: La Storia, la Leggenda“.

missaglia-arok.jpg

Altan: Ilustrace, komiksy, satira

Pod tímto názvem se v Janově v Luzzatiho muzeu koná od 14.6.2008 do 9.11.2008 výstava díla Francesca Tulia-Altana. Tohoto plodného kreslíře (* 30.9.1942 v Trevisu) milují jak děti, pro které kreslí komiksové příhody psíka Pimpy a popleteného chameleona Kamilla Kroma, tak dospělí, které oblažuje satirickými komiksy (např. Ada, Fritz Melone, Cristoforo Colombo). Výstava se proto skládá ze dvou hlavních sekcí: komiksy pro děti a díla určená dospělým čtenářům. Návštěvníci mohou shlédnout originály Altanových kreseb, scénografické návrhy i jejich trojrozměrné modely, animované filmy, loutky atd. Během výstavy se uskuteční školní workshopy, prezentace komiksových alb, referáty a semináře o Altanově díle.

altan11.gif

Recenze: Tintinova dobrodružství #10 – Záhadná hvězda

„Konec světa se blíží! Nastávají dny hrůzy! Všichni zahyneme!“ volá šílený prorok Filipulus. Není se co divit, vždyť příběh o záhadné hvězdě psal Hergé v letech 1941-42, uprostřed vítězného tažení Hitlerovských vojsk Evropou. Úzkost, která v těch letech doléhala na obyvatele starého kontinentu nalezla odezvu i na prvních stránkách komiksu „Záhadná hvězda“. Nesnesitelné horko, které vyvolává nová hvězda, jež se nezadržitelně řítí k Zemi, vyhání obyvatele z domů a krysy ze svých úkrytů. Tísnivá atmosféra se ještě prohloubí, když Tintin pohlédne do dalekohledu a spatří v něm obrovského pavouka. Poté, co si Tintin odbude hrůzostrašný sen (sekvence zcela neobvyklá v Hergého tvorbě), se situace poněkud zklidní: bolid se nesrazí se Zemí, ale jeho úlomek dopadá do Severního ledového oceánu. Tím končí úvodní část příběhu a začíná část druhá: vědecká expedice zamíří k meteoritu na palubě lodi „Aurora“.

zahadna_hvezda.jpg
Pokračování textu Recenze: Tintinova dobrodružství #10 – Záhadná hvězda

Attilio Micheluzzi, architekt dobrodružství

Attilio Micheluzzi (1930-1990) debutoval v sedmdesátých letech minulého století na stránkách časopisu „Corriere dei piccoli“ pod pseudonymem Igor Arzbajeff. Proslavil se dobrodružnými komiksy (ty již podepisoval vlastním jménem), jejichž protagonisty byli: novinář Johnny Focus, okouzlující Petra Chérie, dobrodruh Marcel Labrume a fantastický Roy Mann. Na letošním desátém neapolském Comiconu mu byla věnována výstava a její zahájení doprovodila prezentace monografie „Attilio Micheluzzi. Architetto d’aventure“. Editorem publikace je Luca Boschi a kniha obsahuje kritická hodnocení Micheluzziho díla, řadu kreseb a ilustrací a také dva dosud nevydané komiksové příběhy. Monografii vydalo boloňské nakladatelství Black Velvet.

micheluzzi200.jpg

Final Incal

Plodný scénárista Alejandro Jodorowsky (* 7. 2. 1929 v Tocopille v Čile) vytvořil počátkem osmdesátých let minulého století postavu soukromého detektiva Johna Difoola. Jeho futuristická dobrodružství popsal nejprve v sérii „L’Incal“ (vyšla v šesti albech v letech 1981–1989). Série měla komerční úspěch, a následovala proto další série „Avant l’Incal“ („Před Incalem“), kterou však již místo Moebiuse kreslil Zoran Janjetov (šest alb, 1988-1995). Sérii bylo pochopitelně nezbytné doplnit na trilogii a třetí část – aby byla zachována symetrie – nazvat „Après l’Incal“ („Po Incalovi“). Třetí sérii měl opět kreslit Moebius, nelíbil se mu však Jodorowského scénář, a v roce 2000 proto vyšla jen jedna epizoda („Le nouveau rêve“ – „Nový sen“) zamýšlené řady. Pro další epizody už Jodorowsky dalšího kreslíře nesháněl, protože si sám uvědomil, že jeho idea (předpoklad, že vše, co dosud vyprávěl, byl sen Johna Difoola) je naprosto scestná, banální, ne-li dokonce hloupá.

Pro Jodorowského to však nebylo poslední slovo. Po osmileté odmlce se na trhu objevuje (přesně vzato dne 21. května 2008) první epizoda závěrečné série o Incalovi, nazvané příznačně Final Incal. (Další cykly podobného druhu již Jodorowsky nechystá.) Epizoda se jmenuje „Les quatre John Difool“ („Čtyři Difoolové“), má 72 stran a náš hrdina se skutečně v průběhu děje zečtyřnásobí. Jeho hlavní starostí zde bude boj proti záhadnému viru, který rozkládá jakékoli bytosti z masa a kostí. Kreslířem je tentokrát José Ladrönn, původem z Mexika, který debutoval u Marvela roku 1997, kdy nakreslil první comic book řady Shadows & Light. Ilustroval mimo jiné první tři části minisérie „Inhumans“ a kreslil komiks „Hip Flask“. S Alejandrem Jodorowskym spolupracoval již na komiksu „Tears of Gold“, který vyšel roku 2004 v časopisu Metal Hurlant.

Final Incal Final Incal

Pátek třináctého? Kdepak! Dvanáctého!

Leonarda Ortolaniho (podepisuje se obvykle jen jako “Leo”) proslavil v Itálii i za hranicemi maskovaný super-myšák Rat-Man. Byla by však chyba, kdybychom se domnívali, že se Leo věnuje jen tomuto jedinému hrdinovi. Letos to dokázal například nejnovějším grafickým románem (320 stran) Venerdi 12 – Omnibus (“venerdi” znamená v češtině “pátek”). Komiks autor věnoval všem zamilovaným, kteří dosud netuší, co je vlastně čeká. Všem, kteří dosud věří ve zdravý rozum. Vypráví v něm autobiografický příběh o tom, jak zamilovaný Aldo (autorův dvojník) koupí své dívce (jmenuje se Bedelia) k narozeninám hrací strojek, který vyhrává Brahmsovu ukolébavku. Prodavač Alda upozorní, že na strojku lpí kletba, která způsobí, že když jej daruje dívce, která Alda nemiluje, uvalí na sebe strašlivou kletbu. Každému je teď již určitě jasné, že se kletba vyplní.
Takto stručně naznačený děj vypadá jako banální sentimentální romance, jenže to by autorem nesměl být právě Leo Ortolani. Příběh je prosycen osobitým, černým, podle některých kritiků až “drtivým” humorem. Objevíme v něm mimo jiné epizodu parodující Hvězdné války. I když tedy nic nedopadne dobře, čtenář se pobaví (a snad i poučí).

venerdi12.jpg

Recenze: Lucky Luke #13 – Psychoterapie Daltonových

Máte nezřízený odpor k pavoukům a jiné havěti? Pak je to možná tím, že váš starší bratr byl zanícený terarista. Pijete rádi zelený čaj a dáváte přednost zdravé výživě? Pak je to možná tím, že vás v mládí rodiče nutili jíst tučné maso. Čtete rádi komiksy a jinou četbu nesnášíte? Pak je to možná tím, že jste v mládí byli slabí v matematice a spolužáci se vám posmívali.

psychoterapie01.jpg
Pokračování textu Recenze: Lucky Luke #13 – Psychoterapie Daltonových

BilBOlBul v Boloni

Komiksové příhody černouška jménem Bilbolbul, které kreslil Attilio Mussino od roku 1908 pro časopis „Corriere dei piccoli“, patří k vůbec prvním italským komiksovým sériím. Není proto náhoda, že byl podle tohoto sympatického hrdiny pojmenován komiksový festival v historické Boloni. Letos se od 5. do 9. března konal již druhý ročník tohoto památného setkání fanoušků kreslených příběhů. Zaměřil se především na dílo Gianniho De Lucy (1925-1991), tvůrce populární postavy Komisaře Spady a Shakespearovské trilogie „Romeo a Julie“, „Bouře“ a „Hamlet“, a na asociace komiksu a džezu.

bilbolbul.jpg