CFAPAZ není ani mexický ani kubánský komiksový autor, ale zkratka ctihodné instituce Centro fumetto Andrea Pazienza [Komiksové centrum Andrey Pazienzy]. CFAPAZ má sídlo v Cremoně a vyvíjí řadu aktivit, které souvisejí s komiksy: pečuje o rozsáhlou knihovnu, vydává časopis Schizzo [Skica], propaguje dílo Adrey Pazienzy, pořádá výstavy, konkurzy, komiksová setkání, připravuje televizní pořady a vůbec propaguje komiksy, jak to jen jde. V názvu má jméno avantgardního komiksového umělce a malíře Andrey Pazienzy (1956-1988), jenž se proslavil zejména sérií Le straordinarie avventure di Penthotal [Pentotalova neobyčejné dobrodružství], která je gejzírem nepřetržité řady grafických nápadů. Pazienza bohužel řadu svých prací tvořil pod vlivem drog, které také způsobily jeho předčasnou smrt.
CFAPAZ letos slaví 20. výročí svého založení. K tomuto výročí chystá v Cremoně výstavu, která otevře své prostory 26. října a bude mít dvě hlavní témata: život a dílo Andrey Pazienzy a časopis Schizzo.

Kreslíř a scénárista Guido Silvestri (své komiksy podepisuje pod pseudonymem Silver) debutoval sérií Lupo Alberto již ve svých devatenácti letech, přesně řečeno roku 1973 na stránkách nultého čísla časopisu Undercomics. Tento první pokus nevzbudil valný zájem u čtenářů, nicméně Silver se nevzdal a se svým modrým vlkem prorazil hned následujícího roku v únorovém čísle komiksového týdeníku Corriere dei Ragazzi. Série si postupně nacházela své čtenáře, a tak se již od května 1985 drží úspěšně na trhu a pravidelně vychází stejnojmenný měsíčník. O současné oblibě Vlka Alberta svědčí skutečnost, že podle něj vznikla počítačová hra, animovaný televizní seriál i divadelní muzikál.
Série s humorem a nadsázkou líčí život na McKenzieho farmě. Hlavní její postavou je pochopitelně vlk Albert, který se neobratně dvoří slepici Martě a je bez milosti odháněn hlídacím psem jménem Mosè. V komiksu vystupují i další zvířecí obyvatelé farmy, mezi nimiž vyniká krtek Enrico, vrabčice Silvietta a intelektuálně zacílený vepř Alcide.
Od roku 1988 Albertovy příhody kreslí Bruno Cannuciari a Giacomo Michelon a píší je známí italští scénáristé, například Piero Lusso, Francesco Artibani, Andrea Castellan, Tito Faraci a Moreno Burattini. Nicméně Silver byl čestným hostem letošního osmého římského komiksového festivalu Romics, který se konal od 2. do 5. října v tamním veletržním areálu Nuova Fiera di Roma.

Série Diabolik, která zahájila svou úspěšnou cestu po italských novinových stáncích roku 1962, letos v listopadu oslaví již své 46. narozeniny. V rámci základní řady (každý měsíc jeden černobílý 120-stránkový příběh) vychází v září thriller La maschera bruciata [Spálená maska]. Scénář podle námětu Tita Faraciho napsala odpovědná ředitelka nakladatelství Astorina Patricia Martinelliová, příběh nakreslili Angelo a Marco Ricci. Odvěký Diabolikův nepřítel, neúplatný policista Ginko, zde nastraží nepolapitelnému zlosynovi past, ze které není úniku.
A na 1. října 2008 je již ohlášen další svazek: In fuga da Diabolik [Na útěku před Diabolikem], ve kterém se král zločinu mstí slavnému chirurgovi, který se pokusil zabít jeho milovanou přítelkyni Evu Kantovou.

Major Grubert, někdy také přezdívaný jako Major Fatal, známý z kultovního komiksu Hermetická garáž Jerry Cornelia, se vrací. Vrací se do Hermetické garáže na stránkách nejnovějšího Moebiusova černobílého alba Le chasseur déprimeé [Deprimovaný lovec], které vydalo nakladatelství Stardom v květnu letošního roku.
Klasický příběh v albu chybí; autor sleduje svého hrdinu, jak lhostejně a bez zájmu bloumá v prostředí, které sám vytvořil (jde snad o projekci autorova současného vztahu k vlastní tvorbě?). Ze smrtelné apatie jej vyburcuje náhodně vyslechnutý rozhovor dvou mužů, kteří hovoří o spiknutí sekty Tar’Haï namířenému proti jeho osobě. Pustí se s nimi do hovoru, aby se dozvěděl více podrobností. Muži jej nepoznají, přesto, že mají jeho fotografii. Prohlásí, že se jmenuje Drager Majax, povoláním nájemný vrah, a požádá je, ať mu svěří úkol odstranit majora. Vydá se pak do Outaladnu, kde se má setkat s emisarem Désibou. Aby unikl depresím, podnikne však nejprve léčebnou kúru, tzv. „přetočení“. Ta se stala vítanou záminkou k tomu, aby Moebius mohl zařadit do svého komiksu několik snových pasáží.
Moebius v 56-stránkovém albu střídá kresebné styly; některé sekvence kreslí čistou linkou, jiné šrafovaným stylem, jak jej známe ze série Blueberry. K albu autor nakreslil dvě odlišné barevné titulní strany; obě pojal v příjemném retro-stylu a obě mají v názvu jedničku. Dočkáme se i dalších pokračování?

V červenci tohoto roku vyšlo již 47. číslo italského teoretického čtvrtletníku Ink. Časopis je zaměřen na italský komiks, vydává jej nakladatelství Menhir a je k dostání ve specializovaných prodejnách komiksů. Každé číslo přináší rozhovory s významnými italskými komiksovými autory a vyčerpávající články o komiksových sériích a časopisech. V posledním čísle například najdeme vedle rozhovorů s Remo Pizzardim (scénárista; k jeho nejznámějším pracím patří scifistický komiks Cosmine o půvabné, avšak robotické astronautce; přispěl rovněž několika příběhy k sérii Genius), Mario Jannìm (*1943, podílel se na Bonelliho sérii Nick Raider) aj., články o Federicu Pedrocchim (1907-1945; ve spolupráci s budoucím filmovým režisérem Cesarem Zavattinim např. vytvořil scifistický komiks Saturno contro la Terra, později vymýšlel a kreslil dobrodružné příhody Kačera Donalda), o Vladimiru Missagliovi (viz jednu z našich minulých aktualit) a o komiksových sériích Thorgal a Corto Maltese.

Sérii Jonas Fink začal Vittorio Giardino (*1946 v Boloni) kreslit již v polovině devadesátých let minulého století. Odehrává se v Praze v padesátých a v šedesátých letech a líčí životní osudy stejnojmenného hrdiny, jehož otec se ocitne z politických důvodů ve vězení. Pražské prostředí i tíživé ovzduší komunistické totality jsou zde zobrazeny s naturalistickou věrností; autor se s nimi seznámil v době, kdy z pracovních důvodů (pracoval nejprve jako inženýr a kreslit komiksy začal až ve zralém věku) pobýval pár let za železnou oponou.
Dosud vyšly dva díly zamýšlené trilogie: L’Infanzia [Dětství] (52 str., 1997) a L’Adolescenza (100 str., 1998). Na mezinárodním komiksovém festivalu v Angoulêmu roku 1995 za ně dostal autor cenu Alph-Art a byl také za ně odměněn cenou Harvey Award v roce 1999. Pikantní na celé záležitosti však je, že třetí díl se Giardinovi nedaří dokončit. Když už se chystal k jeho realizaci, vypukla válka v bývalé Jugoslávii, obležené Sarajevo připomnělo autorovi obléhání Madridu během Španělské občanské války a vedlo jeho ruku při tvorbě komiksu No pasarán (3 díly: 2000, 2001 a 2008). Potom, jak říká, si potřeboval oddechnout od dramatických námětů, takže vznikl zábavný příběh Eva Miranda (2005). Teď už však Giardino doopravdy připravuje závěr své trilogie, protože podle svých slov si sám chce přečíst, jak to s Jonasem Finkem vlastně dopadlo.

V letní okurkové sezóně nabízejí francouzské deníky svým čtenářům pravidelně nějakou lahůdku. Seriózní deník Le Monde například pro své čtenáře přetiskl Francouzské dějiny v komiksu, které původně vyšly v nakladatelství Larousse v letech 1976 až 1978. Celkem vyjde 16 alb, které budou k dostání jednou týdně na stáncích. První svazek vyšel již 7. června 2008 (pro něj byly stanovena zaváděcí cena 4,70 €) a poslední svazek by se měl objevit 23. září 2008 (další svazky stojí již 9,90 €).
Stojí za zmínku, že mezi kreslíři, kteří se podíleli na vzniku tohoto kolektivního díla, se vyskytují i italští komiksoví tvůrci Milo Manara (kreslil epizody do 9., 10. a 11. části), Ferdinando Tacconi (kreslil epizody z Druhé světové války), Guido Buzzeli, Sergio Toppi a Dino Battaglia (ti se podíleli například na 16. dílu věnovaném První republice a Napoleonovi Bonaparte).

Určitě jste si všimli pravidelných dávek novinek ze světa italského komiksu, o kterou se stará nový kolega Zarkoff. Dnes ovšem přicházím s novinkou ze světa fumetti já, a to s úžasnou galerií obálek italských pornokomiksů. Ano, okurková sezóna je tu.

Jak jsme již na tomto místě informovali, boloňský festival Bilbolbul se letos zaměřil především na dílo Gianniho De Lucy. Byla mu zde věnována výstava nazvaná De Luca. Il disegno pensiero [Promyšlená kresba De Lucy]. Výstavu doprovodil stejnojmenný katalog, který v únoru tohoto roku vydalo boloňské nakladatelství Black Velvet a který sestavila kulturní asociace Hamelin. Katalog se (kromě úvodu) skládá ze dvou částí. V první části se řada italských kritiků a kreslířových kolegů (např. Antonio Faeti, Luca Boschi, Sergio Rossi, Luca Raffaelli, Gianni Brunoro a další) zamýšlí nad moderním a inovativním kreslířským stylem De Lucy. Tuto část doprovází velký počet ilustrací a kreseb; jsou zde také konfrontovány hotové komiksové stránky série Commissario Spada s původními scénáři. Druhá část obsahuje De Lucův životopis, soupis jeho díla a odpovídající kritickou bibliografii. Katalog má 344 černobílých i barevných stran a stojí 24 euro.