RECENZE > „Už zase nějaká připomínka jugoslávských problémů?“ Po dvaceti letech je pořád slyšet stejné hlasy, přelévající se z jedné strany na druhou – o bombardování pod taktovkou NATO a účasti České republiky na tom, o neuznání jedné nebo druhé strany, o nacionalismu i o statečnosti, a dále přeneseně o komunismu i o antikomunismu, o podřezávání, Kosovu, Titovi, ustašovcích… Jedna věc se motá s druhou a chápat jedno ještě neznamená pochopit. Zvednout rukavici po Saccovi a jeho vyčerpávajících komiksech Bezpečné zóně Goražde (česky 2007) a Šíbrovi (česky 2009), ve kterých se rozpad Jugoslávie probírá velmi podrobně, lze různě. Nina Bunjevac(ová) trochu vsadila na mix Persepolis Marjane Satrapiové a právě Sacca, i když se věnuje Jugoslávii Titovské, tedy té před devadesátými lety, které celou federaci obrátily vzhůru nohama. Odpověď na to, zda se jí to povedlo nebo ne, je podobně na půl cesty jako ten mix zmíněných komiksů.
Pokračování textu Autobiografický styl Otčiny se stává jejím kamenem úrazu →