Před nedávnem jsme na tomto místě psali o známce, kterou vydala italská pošta u příležitosti stoletého výročí založení prvního italského komiksového časopisu Corriere dei piccoli. Kulaté výročí připomíná také kniha Il Secolo del Corriere dei Piccoli [Sto let časopisu Corriere dei Piccoli], kterou sestavili Matteo Stefanelli a Fabio Gadducci a které vydalo koncem listopadu nakladatelství Rizzoli. Kniha obsahuje jednak úvodní stať, která popisuje vývoj časopisu, jednak kompletní kopie několika významných exemplářů tohoto periodika. Na začátek příštího roku se chystá v Miláně velká výstava věnovaná zmíněnému výročí.

Čtyři (němé) epizody ze života nelítostného pteroválečníka Arzacha, které se poprvé objevily roku 1975 v prvních čtyřech číslech časopisu Métal Hurlant, znamenaly v řadách komiksových fanoušků pravou senzaci. Moëbius své příznivce ohromoval i v následujícíh letech; stačí připomenout jeho proslulé série Hermetická garáž, Incal nebo cyklus o planetě Edena. K tomuto poslednímu cyklu se váže i další Moëbiusův pokus vytvořit němý (a přitom plně srozumitelný) příběh, který vyústil do dvou epizod série Opraváři (ve franc. originálu Réparateurs).
Dnes se Moëbius pokouší podruhé vstoupit do stejné řeky. Pařížský hotel Le Placide pořádá pravidelná setkání s umělci. Na posledním takovém setkání, které se konalo ve středu 19. listopadu 2008, prohlásil Moëbius, že na rok 2009 připravuje jeho nakladatelství Stardom/Moebius production vydání nových Arzachových dobrodružství. „Už mám nakreslených čtyřicet stránek“, prohlásil světoznámý autor a dodal, že připravované pokračování tentokrát nebude němé, ale bude obsahovat bubliny. Pokud jde o styl, prozradil, že to „bude Blueberry smíšený s Heroic Fantasy“.

K plejádě významných italských komiksových tvůrců se v poslední době zařadil Gipi (vlastním jménem Gianni Pacinotti, narozen r.1963 v Pise), jak o tom svědčí ceny, které v posledních letech sbírá jako na běžícím pásu. Stačí jmenovat jen cenu za nejlepší komiksové album, která mu byla udělena v roce 2006 v Angoulêmu za práci Appunti per una storia di guerra [Poznámky k válečným dějinám] a cenu za nejlepší zahraniční komiksové album vydané ve Španělsku, kterou si odnesl roku 2008 z komiksového salonu v Barceloně za album S. Tak jako mnoho jiných, i tohoto autora nakazil virus autobiografií. Svědčí o tom jeho poslední grafický román LMVDM, neboli La mia vita disegnata male [Můj špatně nakreslený život]. Vypráví zde s nezvyklou otevřeností o svých traumatických zážitcích, o svých chorobách, životních prohrách, o přátelích, nepřátelích i o zcela obyčejných věcech. Podle jeho vydavatelů je to „…autobiografie plná pravdivých, nepravdivých i zcela vymyšlených událostí“. Kniha vyšla začátkem listopadu společnou péčí nakladatelství Fusi Orari a Coconino Press a stojí 12 euro.

Nádherný park Belvedere v Miranu (městečko nedaleko Benátek), pozoruhodný starými stromy, aristokratickými vilami, loukami a mlýny na řece Muson, která jím protéká, okouzlil v minulých staletích již řadu umělců. V poslední době inspiroval ilustrátora a komiksového kreslíře Lorenza Mattottiho k sérii dvanácti obrazů. Mattotti v nich nereprodukuje otrocky okolní prostředí, ale snaží se zachytit jeho podstatu a atmosféru, poklid a tajemné kouzlo jednotlivých zátiší. Mattottiho obrazy budou vystaveny v době od 16. listopadu do 14. prosince 2008 v „kůlně“ vily Giustiniana Morosiniho v Miranu. Společně s nimi budou moci návštěvníci shlédnout i stovku Mattottiho ilustrací a komiksových panelů, které představí průřez tvorbou tohoto významného umělce. Součástí výstavy bude i promítání dokumentu Mattotti, který natočil Renato Chiocca a který obsahuje rozhovor s autorem, ukázky jeho prací a úryvky animovaných filmů, které Mattotti realizoval.

Italský kreslíř a scénárista Silvio Cadelo se narodil 10. října 1948 v Modeně, vystudoval výtvarnou školu, ale prvních několik let se živil jako herec, scénograf, režisér a malíř plakátů v jednom avantgardním divadelním ansámblu. Komiksům se soustavně věnuje od roku 1979; své první práce publikoval v italských časopisech Linus, Alter Linus a Frigidaire. Později se usadil ve Francii; nyní žije a tvoří v Paříži. K jeho nejproslulejším komiksům patří příběh Envie de Chien [Psí chutě], který vycházel koncem osmdesátých let ve francouzském magazínu (A Suivre). Cadelo si vypěstoval zálibu v postavách s exotickou morfologií; jeho protagonisté mívají nejenom chápavý ocas, ale i neobvyklé ruce, nohy, zdvojená ústa apod. Že je autor stále ve formě dokládá i nejnovější komiksová série Ti-Möm, jejíž první dva díly (Libera – 1 a Libera – 2) vyšly v lednu 2006 a v březnu 2008.

Nejstarší, a pravděpodobně i nejvýznamnější italský komiksový časopis pro mládež, totiž Corriere dei piccoli, letos slaví sté narozeniny. Jeho první číslo vyšlo 27. prosince 1908 a časopis zpočátku vycházel jako příloha deníku Corriere della sera. Později se osamostatnil a celkem vyšlo 4504 čísel; jeho poslední výtisk se objevil na stáncích 30. ledna 1996.
K tomuto výročí vydala Italská pošta známku v hodnotě 0,60 euro, kterou navrhla Anna Maria Maresca a na které můžeme v odvážné kompozici spatřit legendární italské komiksové hrdiny: Sora Pampurio Carola Bisiho, Signora Bonaventuru Sergio Tofana, Marmittona Bruna Angoletty a Valentinu Mela Verde Grazie Nidasiové.
Stoleté výročí týdeníku Corriere dei piccoli připomněla i výstava uspořádaná letos v březnu na milánském komiksovém setkání Cartoomics 2008.
P.S. Kdy naše pošta konečně vydá známku s komiksovým námětem?

CFAPAZ není ani mexický ani kubánský komiksový autor, ale zkratka ctihodné instituce Centro fumetto Andrea Pazienza [Komiksové centrum Andrey Pazienzy]. CFAPAZ má sídlo v Cremoně a vyvíjí řadu aktivit, které souvisejí s komiksy: pečuje o rozsáhlou knihovnu, vydává časopis Schizzo [Skica], propaguje dílo Adrey Pazienzy, pořádá výstavy, konkurzy, komiksová setkání, připravuje televizní pořady a vůbec propaguje komiksy, jak to jen jde. V názvu má jméno avantgardního komiksového umělce a malíře Andrey Pazienzy (1956-1988), jenž se proslavil zejména sérií Le straordinarie avventure di Penthotal [Pentotalova neobyčejné dobrodružství], která je gejzírem nepřetržité řady grafických nápadů. Pazienza bohužel řadu svých prací tvořil pod vlivem drog, které také způsobily jeho předčasnou smrt.
CFAPAZ letos slaví 20. výročí svého založení. K tomuto výročí chystá v Cremoně výstavu, která otevře své prostory 26. října a bude mít dvě hlavní témata: život a dílo Andrey Pazienzy a časopis Schizzo.

Kreslíř a scénárista Guido Silvestri (své komiksy podepisuje pod pseudonymem Silver) debutoval sérií Lupo Alberto již ve svých devatenácti letech, přesně řečeno roku 1973 na stránkách nultého čísla časopisu Undercomics. Tento první pokus nevzbudil valný zájem u čtenářů, nicméně Silver se nevzdal a se svým modrým vlkem prorazil hned následujícího roku v únorovém čísle komiksového týdeníku Corriere dei Ragazzi. Série si postupně nacházela své čtenáře, a tak se již od května 1985 drží úspěšně na trhu a pravidelně vychází stejnojmenný měsíčník. O současné oblibě Vlka Alberta svědčí skutečnost, že podle něj vznikla počítačová hra, animovaný televizní seriál i divadelní muzikál.
Série s humorem a nadsázkou líčí život na McKenzieho farmě. Hlavní její postavou je pochopitelně vlk Albert, který se neobratně dvoří slepici Martě a je bez milosti odháněn hlídacím psem jménem Mosè. V komiksu vystupují i další zvířecí obyvatelé farmy, mezi nimiž vyniká krtek Enrico, vrabčice Silvietta a intelektuálně zacílený vepř Alcide.
Od roku 1988 Albertovy příhody kreslí Bruno Cannuciari a Giacomo Michelon a píší je známí italští scénáristé, například Piero Lusso, Francesco Artibani, Andrea Castellan, Tito Faraci a Moreno Burattini. Nicméně Silver byl čestným hostem letošního osmého římského komiksového festivalu Romics, který se konal od 2. do 5. října v tamním veletržním areálu Nuova Fiera di Roma.

Série Diabolik, která zahájila svou úspěšnou cestu po italských novinových stáncích roku 1962, letos v listopadu oslaví již své 46. narozeniny. V rámci základní řady (každý měsíc jeden černobílý 120-stránkový příběh) vychází v září thriller La maschera bruciata [Spálená maska]. Scénář podle námětu Tita Faraciho napsala odpovědná ředitelka nakladatelství Astorina Patricia Martinelliová, příběh nakreslili Angelo a Marco Ricci. Odvěký Diabolikův nepřítel, neúplatný policista Ginko, zde nastraží nepolapitelnému zlosynovi past, ze které není úniku.
A na 1. října 2008 je již ohlášen další svazek: In fuga da Diabolik [Na útěku před Diabolikem], ve kterém se král zločinu mstí slavnému chirurgovi, který se pokusil zabít jeho milovanou přítelkyni Evu Kantovou.