Páteční příloha Hospodářských novin přinese čtyřstránkový materiál o přední české autorce Lucii Lomové.
Rozhovor v magazínu Víkend se samozřejmě točí hlavně kolem jejího nového počinu Divoši, který opět vyšel i ve Francii. Mluvila o tom, kdo jsou divoši z názvu, jak se skamarádila s postavami nebo o tom, co jí na komiksu baví…
Portrét Lucie Lomové připravil Jakub Sedláček, jehož články můžete znát i z Komiksária.
Návrh koncepce digitalizace českých filmových děl z ledna 2010 dostává konečně konkrétní obrysy. V posledních dnech zaplavila média informace o tom, že se začalo pracovat na prvním z 200 vybraných filmů. Je jím Marketa Lazarová (1967) Františka Vláčila – nejlepší český film všech dob dle odborné i laické veřejnosti.
Fanoušky komiksu – a zvláště pak Káji Saudka – zaujme, že mezi vybranou společností nechybí výtvarně nevšední počin režiséra Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii? (1966).
Zatímco na Komiksáriu je Michal Ivan známá firma, kolegové z webu Comics Alliance si slovenského talentu všimli až nyní. Na jejich obranu ale musíme říct, že z hlubin internetu stíhají lovit zástupy pozoruhodných výtvarníků. A celkově dělají svou práci skoro tak dobře jako my…
Pro Ivana je to skvělá reklama, Comics Alliance je v současnosti nejčtenějším americkým serverem o komiksech. A určitě ho sledují i editoři Marvelu, jejichž postavy Ivan zobrazuje na svých fanartech.
Mladá pražská Galerie Nemesis zrovna chystá Ivanovi výstavu, vernisáž proběhne 14. dubna. Nejen obrazy z obálek fantasy knih a komiksových sérií od Top Cow budou na stěnách galerie viset až do 7. května.
Asi jediný komiksový časopis, který vychází s většími prodlevami než Crew (mimochodem, devětadvacítka má být venku 14. března), se podle webu nakladatelství Fantagraphics vrátí v květnu. Americký Amazon však uvádí datum vydání 16. června. Comics Journal s pořadovým číslem 301 je každopádně v tiskárně, z níž vyjede cca 640 stran naplněných kritikami, rozhovory a články o historii komiksu.
Hlavním tématem je Crumbovo zpracování Genesis, věnuje se mu rozsáhlý rozhovor s autorem a šest kritických pohledů na jeho dílo. Prostor dostane také Joe Sacco, skicáky Jima Woodringa a Toma Hensleyho nebo rozmluva mezi Allem Jaffeem a Michaelem Kuppermanem.
Od vzniku v roce 1977 Comics Journal pravidelně pátrá v minulosti komiksu. Anotace tentokrát slibuje objevitelský text o životě a díle Johna T. McCutcheona (1870 – 1949) a kompletní přetisk komiksu Gerald McBoing Boing z padesátých let. Hrdinou příběhu z hlavy Dr. Seusse je šestiletý kluk, který vyluzuje různé zvukové efekty, ale nekomunikuje slovy. Animovaná verze získala v roce 1950 Oscara.
Objekt dalece převyšující podobu běžných magazínů bude stát 30 dolarů, Amazon jej momentálně nabízí k předobjednání za 12 dolarů.
Deník vydávaný ve filmovém městě Spojených států vyhlásil 31. ročník prestižních literárních cen. Loni zřídil i kategorii komiksovou, kterou v rámci svého vítězného tažení světem opanoval Asterios Polyp.
V pětici letošních finalistů na Los Angeles Times Book Prize se opět objevuje jeden výrazně formalistický kousek, sci-fi BodyWorld odehrávající se v roce 2060. Botanik Paulie Panther přijíždí do městečka Boney Borough (všechna jména si tu hrají s aliterací), aby zkoumal rostlinnou drogu propůjčující telepatické schopnosti. Nikdo v konformním městě si s ním ale neche zahulit.
Jim Woodring prý už taky nehulí, ale na halucinačním Weathercraftu, prvním samostatném grafickém románu ze světa antropomorfního Franka, to určitě není poznat. Woodring tentokrát svěřil hlavní roli odpudivému Manhogovi (napůl člověk a napůl vepř).
Zřejmě největším favoritem je první díl ambiciózního opusu Duncan the Wonder Dog. Nestává se často, aby debutující autor sám sobě naplánoval celoživotní opus magnum, ale Adam Hines zamýšlí rovnou osm pokračování. Duncane si ještě můžete přečíst zdarma online, než v březnu vyjde dotisk áčtyřkové publikace. Měl by vyřešit hlad čtenářů po papírové verzi i problém s původním tmavým tiskem.
V protikladu k fantaskním titulům stojí dva biografické počiny. The Lodger (na obrázku) od dvaatřicetiletého Karla Stevense sleduje život výtvarníka Karla Stevense po dvacítce. Rozešla se s ním přítelkyně, musel se nastěhovat do pokoje v domě svého bývalého učitele a zjišťuje, že mu začíná vyhovovat domácký život. Před bohémskými kamarády ho ale skrývá. Podstatné je fotorealistické ztvárnění malbou nebo pedanstky vyšrafovanou kresbou, publicista Douglas Wolk o Stevensovi trefně poznamenal, že „světlo a stíny kreslí tak přesně, jak mu jen umožňuje ruka, aniž by upadla.“
Při vyhlašování vítěze 29. dubna může zaznít také jméno C. Tylerové. Druhý svazek You´ll Never Know opět připomíná rodinné album. Zkušená autorka různými technikami zaplňuje podélný formát a rekapituluje padesát let vztahu se svým otcem, válečným veteránem.
Kompletní nominace i v dalších kategoriích najdete na oficiálních stránkách.
Los Angeles Times Book Prize – komiksy
Adam Hines – Duncan the Wonder Dog: Show One (AdHouse Books)
Dash Shaw – Bodyworld (Pantheon)
Karl Stevens – The Lodger (KSA Publishing)
C. Tyler – You’ll Never Know, Book Two: Collateral Damage (Fantagraphics)
Jim Woodring – Weathercraft (Fantagraphics)
Porovnejte zprávu o páte knize Spider-Mana na serveru Týden.cz s článkem, který vyšel na webu Sarden. Čert vem stylistické úpravy, v těch dvou článcích je jediný zásadní rozdíl – na Sardenu ho zcela férově a korektně označují jako PR text nakladatelství Crew, zatímco Týden jej vydává za původní zprávu od Radka Wohlmutha. Není to osamocený případ, před měsícem zase vyšly na iDnes.cz komiksové tipy poskládané výhradně z anotací a propagačních materiálů. I ten Ludvík Vaculík ze sebe alespoň vytlačil vlastní názor…
Pokračování textu Čeští nakladatelé se naučili PR, začínají hody ctrlcéčkařů
Spisovatel Ludvík Vaculík v dnešních Lidových novinách silně konkuruje paní Věře Pohlové, která před lety chtěla zakázat všechny ty internety. Doufejme, že o komiksech to skutečně bylo jeho Poslední slovo.
O půlnoci bude text volně dostupný zde, část věnovanou analýze Spiegelmanova Mause si však dovolujeme přetisknout už nyní:
„Dalším novým jevem na této scéně jsou komiksy. Odebíral jsem kdysi Mladého hlasatele, četl „Rychlé šípy“, líbilo se mi to. Ale účinkovalo to vlastně jako reklama na čtení knih. Teď mi to připadá infantilní až ubohé. Stránku se Zeleným Raoulem v Reflexu obracím s pocitem ošklivosti. Jako bych v televizi vypínal Simpsonovy.
Jeden přítel mne teď upozornil na komiks hodný pozoru. A přinesl mi ho. Napsal, lépe řečeno udělal ho Art Spiegelman, jmenuje se „Maus“. Kniha se na záložce chlubí, že ji jako umělecký výkon ocenil časopis New York Times Book Review: pro ten příběh. Začal jsem to číst, příběh se dal krásně napsat normálně, jako slovesné dílo. Toto je co: příběh se děje formou dialogů a cokoli se tam děje mimo řeč, je napsáno takto: Peng… fíít! Ou och oj… Nejde tedy o slovesné dílo. A výtvarná stránka? Ještě horší! Postavy jsou myši a kočky: autor by neuměl nakreslit ani ruku, ucho. Jsou to jen jakési čumáčky s nějakýma očima. On neumí nic. Jsou to znaky postav, schémata. Komiks je ideální žánr pro toho, kdo neumí psát ani kreslit. Ale snad je omyl počítat to do literatury, vždyť jinak může člověk dělat, bavit sebe i jiné lidi, jak chce a umí.
Jistě: na veletrhu také knihy hledají své čtenáře. Úplně to člověk někdy cítí. Ať si je i komiks najde. Já jsem tu jenom chtěl říct, co si o něm myslím v oboru písemnictví. Jináč: já se rád dívám na obrázky. Teď jsem dočetl Těsnohlídkovu knihu „Poseidon“, bohatě ilustrovanou; kniha má mít obrázky!
Kdyby tento „Maus“ byl můj a já ho nemusel vracet, vzal bych ho – a třísk!“