Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé Ch?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Bryan Talbot? Takřka esence britské alternativy… Zapomeňte na chlapíky, co mají problémy se zářením paprsků gama – přichází Charles Burns.
Archiv autora: Michal Jareš
Nezávislá abeceda: Greg Irons 2/2
Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé I?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Joe Sacco? Čistá americká alternativní scéna… Zapomeňte na ty, co mají problémy s adamantiem – podruhé přichází Greg Irons.
Nezávislá abeceda: Greg Irons 1/2
Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé I?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Joe Sacco? Čistá americká alternativní scéna… Zapomeňte na ty, co mají problémy s adamantiem – přichází Greg Irons.
Amsterodamské komiksové střepiny
I když většina turistů jezdí do hlavního města Nizozemska za něčím jiným než jsou komiksy – tím nejpodstatnějším je asi pověstná čtverylka tulipány, dřeváky, prostitutky v „akváriích“ v Red light district a coffeeshopy – je tu i pár obchodů, které stojí za to přes den navštívit. Komiksových krámů bylo prý na začátku 90. let šestnáct (komiks se řekne holandsky „strip“), dnes jich najdeme už jen polovinu. Většina z nich má v prodeji zboží angloamerické provenience, holandských překladů je v klasických obchodech málo a většinou jsou k nalezení v antikvariátech: v drtivé většině se však jedná o Asterixe, Tintina nebo Lucky Luka. Vzhledem k tomu, že populace v Holandsku je schopná se domluvit anglicky bez problémů, nemá překládání pro ně zase až tak velký smysl.
Nezávislá abeceda: Gilbert Hernandez 2/2
Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé G?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Alan Moore? Autor, který vyšel z britské alternativní scény… Zapomeňte na chlapíky, co se permanentně dvoří Lois Laneové – přicházejí Los Bros Hernandez.
Nezávislá abeceda: Gilbert Hernandez 1/2
Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé G?) a neposlouchá a bouří se. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Alan Moore? Autor, který vyšel z britské alternativní scény… Zapomeňte na chlapíky, co se permanentně dvoří Lois Laneové – přicházejí Los Bros Hernandez.
Comics: Stručné dějiny – recenze kapitoly druhé: Cesta k dennímu stripu
Název této krátké kapitoly je trochu zavádějící. Spíše by se měla jmenovat Cesta k Sunday pages, protože Milan Kruml tady poněkud ve zkratce podává jen jednu část problematiky stripu jako takového.
Pokračování textu Comics: Stručné dějiny – recenze kapitoly druhé: Cesta k dennímu stripu
Comics: Stručné dějiny – recenze kapitoly čtrnácté: Pak přišel Crumb
Na jedenácti stránkách se Milan Kruml snaží postihnout vývoj undergroundového a alternativního comixu ve Spojených státech. Vzhledem k tomu, co na těchto stránkách publikuje, lze tvrdit, že o tomto fenoménu neví takřka nic. S pravděpodobností většinu popisovaných děl ani nikdy nedržel v ruce. Vypadá to, jako kdyby špatně opisoval nebo špatně překládal z nějaké souvislejší publikace, a všechny informace poněkud upravuje, zkracuje a zapasovává do sebe, aniž by přemýšlel nad jakoukoliv výpovědní hodnou. Plní řádky poněkud chaotickým způsobem, a bohužel, vrší jednu chybu za druhou. Chyby můžeme rozdělit do několika skupin:
Pokračování textu Comics: Stručné dějiny – recenze kapitoly čtrnácté: Pak přišel Crumb
Nezávislá abeceda: Robert Crumb 2/2
Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé R?) a neposlouchá, bouří se a dělá to, co chce jen ona sama. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Chris Ware? Craig Thompson? Autoři ryze alternativní… Zapomeňte na chlapíky, co se rádi oblékají do barevných kostýmů – podruhé přichází Robert Crumb.
Nezávislá abeceda: Robert Crumb 1/2
Může být abeceda závislá? Mám dojem, že ano, závislá na tom, kdo ji používá nebo zneužívá. Naopak nezávislá abeceda si dělá sama co chce, trochu zlobí a trochu vyplazuje jazyk (vidíte třeba to drzé R?) a neposlouchá, bouří se a dělá to, co chce jen ona sama. A pokud vyjdeme z názoru, že samotná písmena vznikla z obrázků, není pak každé slovo malým komiksem? Toto je tedy nezávislá abeceda angloamerického – ehm – komiksu. Tedy – comixu… nebo komixu? Samo si to řekne, kdy to chce tak a kdy onak, už je to přece jen subkultura více jak čtyřicetiletá a i když za ta léta sjela hodně druhů drog, nakazila se všemi možnými i nemožnými chorobami (namnoze pohlavními) a i když už dneska je comix víc „alternativní“ než „undergroundový“, je to pořád jedna z nejzajímavějších částí komiksového světa vůbec. Posouvá totiž pořád hranici dál: jen si připomeňte, kdo všechno v poslední době alespoň u nás rezonoval mimo striktně komiksové ghetto: Chris Ware? Craig Thompson? Autoři ryze alternativní… Zapomeňte na chlapíky, co se rádi oblékají do barevných kostýmů – přichází Robert Crumb.
