Archiv autora: Dan Černý

Vzestup Sithů diriguje Darth Maul. Tak by mohly vypadat Star Wars v televizi

RECENZE > UKÁZKY > Rytíři Jedi jsou fajn chlapíci. Hodní, spravedliví, nepijí, nekouří, mluví slušně… Ale není s nimi žádná sranda. To Sithové jsou jiné kafe! Zlí páni, kteří téměř každému rozmlátí červeným světelným mečem ciferník. Tahle temná značka umí slušně prodávat. A to je nejspíš hlavní důvod, proč nejaktuálnější omnibus ze světa Star Wars, který vydalo nakladatelství BB/art, nese název Vzestup Sithů.

V sedmi příbězích, které téměř 500stránková bichle obsahuje, si totiž Sithů příliš neužijete. Hlavními protagonisty jsou především Jediové a jejich radosti i strasti (hlavně tedy ty strasti) v dobách před filmovou Epizodou I. Najdete tu staré známé, například pubertálního Obi-Wana Kenobiho a jeho mistra Qui-Gon Jinna, ale i méně provařené postavy, jejichž výskyt zase ocení hluboce zarytí fanoušci Lucasova universa. Úroveň i rozsah jednotlivých povídek značně kolísá, proto je obtížné hodnotit obsah knížky jako celek. Pojďme se tedy podívat na zoubek každému příběhu zvlášť.

Pokračování textu Vzestup Sithů diriguje Darth Maul. Tak by mohly vypadat Star Wars v televizi

Tenkrát na krvavém Západě. Když upíři ještě uměli rozpoutat skutečný masakr

americky_upir

RECENZE > Máte už plné zuby metrosexuálních upírů, kteří pijí krev leda tak fanouškům hororového žánru? Je vám zle z komerčního změkčení ikon hrůzy? Toužíte po návratu těch pravých krvežíznivých potvor, nezatížených takovými nesmysly, jako jsou emoce, city, láska… ? Pak nechápu, proč ještě doma nemáte komiksový opus Americký upír.

Pokračování textu Tenkrát na krvavém Západě. Když upíři ještě uměli rozpoutat skutečný masakr

Podivný brakový svět Goona aneb o buranech nejen pro burany

RECENZE > Jste buran? Výborně! Čtěte dál! Přesně pro vás je tahle recenze určena! Pro komiksem netknuté jedince, kteří nikdy neslyšeli o vidlákovi jménem Goon a kterým se naskytuje jedinečná příležitost chytit druhý vagón ujíždějícího komiksového vlaku. A zjistit tak, že být buranem, co každému rozbije ciferník, je vlastně docela fajn. A pokud buran nejste a Goona znáte, taky čtěte dál! Přijdete na to, že číst si o buranském mlátičkovi je fajn i podruhé.

Pokračování textu Podivný brakový svět Goona aneb o buranech nejen pro burany

Černí šmoulové jsou stále klasika, ale už nešňapají

RECENZE > To tenkrát bylo léto 1957 a jistý Pierre Culliford seděl s jistým André Franquinem u oběda. Ti dva pánové měli dovolenou a užívali si nepracovní atmosféry, když náhle idylu překazil nedostatečně osolený (nebo opepřený, to už nikdo neví) pokrm. Pierre požádal svého přítele: „Podej mi šmoulu.“ André na nechtěné přeřeknutí pohotově zareagoval: „Až došmouluješ, šmoulni mi to zpátky.“

André Franquin byl legendárním kreslířem komiksu Spirou a Fantasio a Pierre Culliford, jehož malý bratránek nedokázal správně vyslovit jeho jméno, a tak mu říkal Peyo, duchovním otcem modrých skřítků, které zná dnes celý svět.

Pokračování textu Černí šmoulové jsou stále klasika, ale už nešňapají

Pidilidi připomínají legendární časopis Spirou, ale velkou kvalitu nenabízejí

RECENZE > Také jste si jako malí hráli s cínovými, případně plastovými vojáčky, chystali jim všelijaké peripetie a útrapy a v posteli před usnutím snili o tom, jak by to bylo úžasné, kdyby jednoho pěkného dne obživli? Rozhodně nejste sami. Přesně takhle si hrál i Belgičan Pierre Seron, který ovšem na rozdíl od ostatních tohle své fantazírování přetavil do úspěšné komiksové série.

První díl knižní série Dobrodružství pidilidí s podtitulem Exodus vydalo letos v únoru nakladatelství CooBoo (které patří pod Albatros) a je to další příležitost seznámit se podrobněji s komiksy legendárního belgického časopisu Spirou.

Pokračování textu Pidilidi připomínají legendární časopis Spirou, ale velkou kvalitu nenabízejí

Star Wars jsou nádherný brak. Ukazují, jak vypadal komiks před dávnými časy

RECENZE > UKÁZKY > Kdysi dávno v jedné předaleké… Ale co, buďme přesní. 25. května 1977 v předalekých Spojených státech měly premiéru legendární Hvězdné války George Lucase. Hned po prvních projekcích bylo jasné, že se podařilo natočit megahit. A takový megahit se musí vydojit hned v samotném začátku dřív, než opadne zájem. A tak dodnes vedle hraček a triček a hrníčků s logem Star Wars pocucává z naplněného struku i komiks.

On tedy měl přijít už o dva roky dříve, ale Stan Lee se v nejistých dobách pro Marvel nechtěl pouštět do projektu před dokončením filmu (tenkrát byly Star Wars podnikem značně nejistým). Nakonec se však série po letech ujal Roy Thomas, jenž přesvědčil Leeho coby scenárista tehdy úspěšného Barbara Conana. První dvě čísla komiksu Star Wars vyšla v rámci reklamní kampaně ještě před premiérou filmu, což byla jedna z mála podmínek Lucasova týmu. Marvel díky tomu ale podchytil vlnu Star Wars mánie a vydělal zásadní balík, který dost možná finančně zachránil celé vydavatelství.

Prvních šest sešitů jen kopírovalo filmový scénář, ale protože zájem čtenářů neupadal, vydali se tvůrci posléze do hlubin vlastních fantazií „za hranice filmu a galaxie!“ A vydrželo jim to až do roku 1986, kdy sešit s číslem 107 řadu ukončil. Nový Star Wars Omnibus: Před dávnými časy… 1, který vyšel na konci minulého roku, nabízí sedmadvacet sešitů.

Pokračování textu Star Wars jsou nádherný brak. Ukazují, jak vypadal komiks před dávnými časy

Simonův kocour není druhý Garfield. Což je dobře

RECENZE > Mach a Šebestová nejspíš opět volali do sluchátka, že je koček málo a že volají jako hrom, ať je koček milion! Přivítejte miliontou první kočku kresleného světa – Simonovo koťátko.

Málokteré zvíře podněcuje lidskou fantazii tak jako kočka. Obsaďte ji do hororu a publikum bude šílet hrůzou, obsaďte ji do komiksového stripu a čtenáři se potrhají smíchy. Jen si zkuste před krámek s prošlými rybami seřadit frontu kočičích celebrit! Všichni ti Garfieldové, Myšpulíni, Vavřincové, Tomové, Sylvesterové, Felixové, Catwomanky, Modroočka, Mikešové a zlí kocouři z tajuplných zahrad s velrybou by vydali na slušný dav. Tak co to jistého Simona Tofielda popadlo přidat k nim dalšího svého bezejmenného kocoura? A jak to, že má takový úspěch? Copak už těch koček není dost?

Pokračování textu Simonův kocour není druhý Garfield. Což je dobře

Bílý králík se nám vybarvil. Album Yokai je hlavně krásný artefakt

RECENZE > Kolikrát jste si při čtení černobílého Usagiho říkali: „Kdyby tak byl barevnej! To by byla pecka!“ Takže, je tu Usagi v barvě. Je to pecka?

Album Yokai, které před koncem roku uvedlo v češtině nakladatelství Crew, je především artefakt. Nádherně vyvedená knížka, která svým slavnostním vzhledem dává najevo, že vznikla k 25. výročí od zrození hlavního hrdiny. Usagi sfouknul tyhle polokulatý svíčky na dortu sice už v roce 2009, takže má slušný zpoždění, ale na roli ocasu světa jsme u nás už tak nějak zvyklí. Navíc těžko říct, jak by si Yokai vedl v prodejnosti v době, kdy si ušatý samuraj silnou kupní základnu tuzemských čtenářů teprve získával.

Pokračování textu Bílý králík se nám vybarvil. Album Yokai je hlavně krásný artefakt