Věřte nevěřte, zase měli v pondělí další svátek, tentokrát Pentecote neboli Letnice. Tak jsem zase vyrazila. Do vlaku jsem si s sebou tentokrát vzala Setha, mého oblíbeného kanadského autora a jeho knížku It’s a Good Life, If You Don’t Weaken z r. 1996 – v knihovně jsem objevila knihy v angličtině, sláva! Seth a jeho staromilství mě okouzlují, jeho rozvláčné tempo nikterak nenudí, navozuje atmosféru starých černobílých filmu, které byly taky mnohem pomalejší. Hraje si s detaily, s textem a obrázky, které mnohokrát ukazují něco úplně jiného, než o čem se mluví. Příběh vypráví o až téměř obsedantním sběrateli starých komiksů, který pátrá po dávno zapomenutém a neúspěšném autorovi, který je už samozřejmě dávno mrtvý a nikdo o něm nic neví… Na zažloutlém papíře, jednoduchá, jistá linka a jeden barevný tón.
Pokračování textu Zápisky z Angoulême #7: Seth – pohádka – workshopy
Archiv autora: hostující autor
Zápisky z Angoulême #6: Multikulti
Od pátku do neděle se v Angoulême konal festival worldmusic Musiques métisses, kde vystupují převážně hudebníci z Afriky. Program je pestrý, koná se to na ostrově na řece Charente a dlouho do noci duní nad městem zvuky bubnu a jásot obecenstva.
Pokračování textu Zápisky z Angoulême #6: Multikulti
Zápisky z Angoulême #5: Vacances, vacances
16. 5. 2010
Francouzi měli další svátek, tentokrát cirkevní, 13. května, L’Ascension neboli Nanebevstoupení Ježíše Krista. Moji francouzští přátelé mě vzali na ostrov Oléron k příbuzným. Komiksového nic, ale jak už jsem potrefená, vidím bubliny i v kamenech v písku… V pátek ráno jsem se vydala do přístavu a trošku jsem si kreslila. Loví se tu hlavně mušle a ústřice a v těch maličkých domkách mají jednotliví rybáři zázemí. Jsou krásně barevné a velmi rázovité… Dopoledne byl odliv, takže přistav byl na suchu a kůly, které lodím ukazují při přílivu, kde je největší hloubka, byly vidět celé.
Pokračování textu Zápisky z Angoulême #5: Vacances, vacances
Zápisky z Angoulême #4: Z práce a do práce
12. 5. 2010
Čas se mi tady podezřele rozběhl, ale je mi jasné, že je to tím, že stále pracuju. V Praze tolik práce zdaleka neudělám. Nic mě neruší, teda jenom to, co k sobě pustím. Dneska tedy pár obrazků z mého pracovního dne.
Pokračování textu Zápisky z Angoulême #4: Z práce a do práce
Zápisky z Angoulême #3: Maslov, exoti a jiné
Už mi funguje tiskárna, skener, i pero od tabletu, jen ta lampa stále chybí… A tak kreslím doma dopoledne, v ateliéru pracuju hlavně na počítači.
Predevčírem jsem byla poprvé v knihovně, půjčila jsem si deset knih, pomalu je probírám, nemůžu se rozhodnout, co dřív dělat – kreslit nové stránky, vybarvovat staré, číst komiksy, učit se francouzsky, poznávat město, muzeum, muvit s lidma… (Vím, že tohle rozhodování je dost přepychové, asi jako když někdo neví, jestli má sníst nejdřív, já nevím, Toblerone nebo Mozartovu kouli…)
Pokračování textu Zápisky z Angoulême #3: Maslov, exoti a jiné
Zápisky z Angoulême #2: Je toho moc…
3. 5. 2010
…co bych tu chtěla vidět a udělat. Ještě mi nedali ke stolu lampu a nemám ještě v provozu ani tiskárnu, ani skener, takže jsem včera večer pracovala „doma“ – už tomu tak začínám říkat. Mám nakreslit autoportrét, pro stránky MDA (Maison des auteurs), což byl trochu oříšek, ale doufám, že jsem se nešetřila. Pod tím na obrázku (titulka – pozn. red.) strana 95 Divochů, první, co jsem tu dokončila. Teda jen černobíle, vše musím ještě barvit.
Pokračování textu Zápisky z Angoulême #2: Je toho moc…
Lucie Lomová a její zápisky z Angoulême
Ode dneška budou na Komiksáriu vycházet nepravidelné zápisky Lucie Lomové z Angoulême. Autorka Anči a Pepíka, Zlatých českých pohádek nebo komiksu Anna chce skočit je ve Francii na dvouměsíčním tvůrčím pobytu. Během něj bude pracovat na novém komiksu Divoši a psát své zážitky z městečka, které žije komiksem.
30.4.2010, asi 10:00
Sedím v TGV z Paříže do Angoulême a připomínám si, že ten rychlovlak jede opravdu tak rychle, že se v něm dá psát. A taky kreslit – koukám, že u většího stolku si nějaký kluk rozkládá desky a velké papíry a cosi tam tvoří. Před třemi lety jsem tudy jela v opačném směru, teď se vracím na dva měsíce, které jsem si vybrala. Květen a červen, dva nejkrásnější měsíce v roce.
Pokračování textu Lucie Lomová a její zápisky z Angoulême
Recenze série Unwritten, která se natahuje po Eisnerech
Napsal Jiří G. Růžička
Fenomén Harry Potter se dostává i do komiksu. Scénárista Mike Carey však neadaptuje příběhy J. K. Rowlingové, ale vytváří nového hrdinu dětských knih – Tommyho Taylora. Ten existuje paralelně vedle Harryho, je tedy dalším z mnoha pokusů o zopakování úspěchu britské spisovatelky. A to úspěšným!
Carey jde ale naštěstí ještě dál. Vedle fiktivního Tommyho Taylora tu vystupuje také Tom Taylor, který je reálným předobrazem fiktivní postavy. Tedy pokud je pravda to, co prohlásil Tomův otec předtím, než zmizel.
Pokračování textu Recenze série Unwritten, která se natahuje po Eisnerech
Věrný příběh nejvěrnějšího přítele
Napsal: Tomáš Přibyl
Každá recenze je subjektivním pohledem jejího pisatele, nikoliv objektivním konstatováním reálného stavu věci (lze-li jej vůbec dosáhnout). Z ryze subjektivního úhlu pohledu mohu prohlásit, že mě Lajka po technické i historické stránce překvapila. Mile.
Pokračování textu Věrný příběh nejvěrnějšího přítele
Jiří Winter-Neprakta slaví dvě výročí
Napsal: Jaroslav Kopecký
Jiřímu Winterovi bylo letos v červenci úctyhodných 85 let. Neméně úctyhodných let dosáhla letos v listopadu i činnost firmy, na jejíž jméno tento malíř, kreslíř a karikaturista už 60 let slyší. Firmu nebo kolektivní pseudonym Neprakta založili v roce 1949 dva umění milovní přátelé a sběratelé starožitností, sice nedostudovaní, leč oba velmi vzdělaní pánové Bedřich Kopecný a Jiří Winter. Kopecný, poté co zavřeli začátkem války vysoké školy, zanechal již navždy studia na stavební fakultě a otevřel si se společníkem Tomkem krámek s orientálními kuriozitami v pražské Václavské pasáži. Winter, o jedenáct let mladší, po maturitě v roce 1942 žádnou vysokou školu už nestihl a po osudových zkušenostech s nacistickými kriminály se v revolučních květnových dnech vrátil do rodných Holešovic.
Pokračování textu Jiří Winter-Neprakta slaví dvě výročí