Archiv rubriky: Recenze

Angloamerický komiks, Překladový komiks, Recenze

Von, vona a sociální inženýr Gimpl Bejmiš

RECENZE > Možná že jsem mešuge (židé údajně používají i tvar mašugga), ale název knihy Gimpl Bejmiš, dohazovač mým uším zní podobně úderně jako „James Bond, agent ve službách Jejího Veličenstva.“ A stačí jen letmé nahlédnutí do této sbírky stripů, aby každému došlo, že být hebrejský agent ve službách šiduchu (rozuměj: domluveného sňatku), přináší adrenalin srovnatelný s prací v rozvědce. Navíc energický podnikavec Bejmiš (na obrázcích vždy v cylindru, kvádru a psích dečkách) by od pohledu mohl být starším příbuzným mého oblíbeného Groucha Marxe. Tohle nebyla z mé strany nějaká mdlá svatba z rozumu, ale komiksová láska na první pohled! 

Pokračování textu Von, vona a sociální inženýr Gimpl Bejmiš →
Japonský komiks, Překladový komiks, Recenze

Manga Skrýš dávkuje děs, klaustrofobii… chybí ale špetka uvěřitelnosti

Japonský komiks se vyžívá v dlouhých sériích, nicméně k hororovému žánru se kratší celky, uzavřené klidně i v jedné knize, hodí možná o něco víc než roky natahovaná pokračování. I proto v Japonsku, kde manga časopisy těží z věrnosti fanoušků sáhodlouhých sérií, výrazně bodují i typičtí horroroví „povídkáři“ jako jsou Džundži Itó nebo Hideši Hino. Přidat si k nim můžeme i Masasumiho Kakizakiho, který nyní debutuje v českém překladu se Skrýší, svým nejslavnějším – promiňte mi ten anglicismus – „oneshotem“ z roku 2010.
Pokračování textu Manga Skrýš dávkuje děs, klaustrofobii… chybí ale špetka uvěřitelnosti →

Angloamerický komiks, Překladový komiks, Recenze

Nemo. Srdce z ledu. Srdcovka nebo chladný test z popkultury?

Rok 2002 byl jedním ze zlomů české komiksové scény. Za podpory Crwe vstoupilo na komiksový trh velké knižní nakladatelství s luxusně vyvedenou publikaci Alana Moora Liga výjimečných, která by v našich končinách těžko hledala konkurenci. BB art se stal nepřehlédnutelnou značkou pro grafické romány. Ale nic není navěky. Zdá se mi, že pozici BB artu v poslední době začíná dosti přebírat další zavedené nakladatelství beletrie, konkrétně Argo. To vydalo mimo jiné Moorovy Ztracené dívky a nyní se rozhodlo pokračovat v sérii Ligy výjimečných komiksem Nemo. Srdce z ledu.
Pokračování textu Nemo. Srdce z ledu. Srdcovka nebo chladný test z popkultury? →

Domácí komiks, Recenze

Proč (ne)číst Čapka v komiksu

RECENZE > Dalším výročím, které si letos připomínáme spolu s osmičkou na konci letopočtu, je i úmrtí spisovatele Karla Čapka, a to den po Štědrém dnu, 25. prosince 1938. Do kina si můžete zajít na Hovory s TGM, které se postavou našeho prvního prezidenta samozřejmě váží i k založení republiky, v knihkupectvích se pak vyrojily hned tři čapkovské komiksy. Nakladatelství Albatros po loňské Velké knize Jana Štěpánka vydává hned dva komiksy, v nichž Štěpánek adaptuje Čapka. Tehdy se mnozí recenzenti ptali, proč v ní není asi nejslavnější Štěpánkův komiks, Válka s mloky. A teď se dozvídáme odpověď: protože se ho nakladatelství rozhodlo vydat samostatně. A k tomu přidalo ještě Štěpánkovu adaptaci Krakatitu. Mezitím Knižní klub vyrukoval s pěti Povídkami z jedné a druhé kapsy, které vyšly v souboru Kapsy a stojí za nimi, tedy hlavně scénáristicky, Jonáš Ledecký.
Pokračování textu Proč (ne)číst Čapka v komiksu →

Překladový komiks, Recenze, Západoevropský komiks

Ztřeštěná jízda bez jasného cíle

RECENZE > Stalo se už takovou mou devízou, že mám tady na Komiksáriu často v rukou pokračování. Ačkoliv je otázkou, na kolik je přínosné recenzovat zvlášť jednotlivé díly sérií, první dva díly Ekha jsem v minulé recenzi hodnotil jako příjemný mainstream, vhodný pro všechny věkové kategorie. A mainstream by se měl sledovat, je-li pořád stejně zábavný. Je tomu tedy tak? A objevil se konečně i nějaký hlubší příběh?
Pokračování textu Ztřeštěná jízda bez jasného cíle →

Recenze, Západoevropský komiks

Rudá zima aneb maloměstská milostná maoistická historie

Švédská komiksová autorka Anneli Furmarková (56) svým grafickým románem Rudá zima (švédsky 2015, anglicky 2018) dokazuje, že pokud se podaří výtvarně i scénáristicky uchopit libovolnou látku, mohou se dít věci. Příběh se odehrává v mdle osvětlených interiérech zasněženého Švédska a ukazuje drama tam, kde by ho nikdo nečekal. Kresbou vzdáleně připomíná nezapomenutelného Jiřího Kalouska a dílem i Mawila, ale jinak je zcela svá, skandinávská a pronikavá.
Pokračování textu Rudá zima aneb maloměstská milostná maoistická historie →

Angloamerický komiks, Překladový komiks, Recenze

Čtyři pro jednoho a jeden za sebe

Na jedné straně věda, na druhé magie. Věda má většinou poučky a vzorce, vše podloženo empiricky, tedy pokusy a výsledky. Magii stačí velká fantazie a víra. Její vyznavači ji nemusí chápat v technologickém slova smyslu, stačí věřit v její existenci a umět ji používat, ať už je černá nebo bílá. Neil Gaiman má magii rád, nevidí v ní nic špatného nebo zlého. Existuje totiž všude kolem nás, jenom jsme ji nějak s rozvojem civilizace přestali vnímat. Gaiman se v Knihách magie snaží ukázat rozmanité světy magie i cesty k nim. Pro své čtyři příběhy zvolil komiksovou formu a každý ze čtyř zvolených výtvarníků pojal jeho svět po svém.
Pokračování textu Čtyři pro jednoho a jeden za sebe →

Angloamerický komiks, Překladový komiks, Recenze

Rosův kačeří epos šlape na paty vrcholným dílům Alana Moora

Komentáře: 4

RECENZE > Edice Zlatá klasika, ve které vychází výběr příběhů z Kačerova od těch nejlepších autorů (Carl Barks, Vicar, Romano Scarpa), vyvolala bouřlivé reakce (#duckwars) a nejinak tomu bylo i u vydání legendárního eposu Dona Rosy Život a doba Skrblíka McKváka. Řešil se překlad, grafická úprava, lettering, SFX… Až se tak trochu upozadilo to nejdůležitější – že se totiž jedná o jeden z nejlepších komiksů, který u nás vyšel.
Pokračování textu Rosův kačeří epos šlape na paty vrcholným dílům Alana Moora →

Překladový komiks, Recenze, Západoevropský komiks

Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy

RECENZE > Jak známo, Vontové se dělili na voliče Losny, nebo Mažňáka. Podobně se komiksáci u nás dělí na čtenáře Crwe (mainstreamové řemeslo) a čtenáře Aarghu! (alternativnější umění). Takové dělení občas kulhá existencí rušivého mezistupně, průniku, třetí skupiny… „Třeba Bahňáka“, chcete-li. Komiks Dlouhý zítřek je z tohoto pohledu ukázkový „Bahňák“. Nakladatelem, paprskomety, hvězdolety a slabostí pro násilí je to jasné hájemství Crwe. Na druhou stranu třeba doslov pana Prokůpka působí dojmem, jako by ho napsal někdo z Aarghu! Taky je kniha opatřena zcela necrewním upozornění (či snad varováním/kultickým zaříkáním): „Tento text vznikl v rámci aktivit Centra pro studia komiksu Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.“ Uf!
Pokračování textu Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy →

Recenze, Západoevropský komiks

Bílá velryba na tří způsoby

RECENZE > Román amerického spisovatele Hermana Melvilla Bílá velryba vyšel poprvé v roce 1851 a zůstal nedoceněn až do 20. století. Čeští čtenáři si ho poprvé přečetli v roce 1933, nicméně významným milníkem v českém vydávání tohoto rozsáhlého díla se stal loňský rok. V roce 2017 totiž vyšel v Odeonu nový překlad knihy od Šimona Pellara, vydavatelství Radioservis zároveň vydalo zkrácenou audioknihu a nakladatelství Argo přidalo ještě francouzskou komiksovou adaptaci od autora, který používá jen své příjmení: Chabouté.
Pokračování textu Bílá velryba na tří způsoby →