Komiksová nadsázka se v Japonsku moc nenosí a málokterý autor si dovolí udělat krok mimo realitu. Pár jich ale je. Jedním ze svérázů mangy je Taijó Macumoto, letos pětačtyřicetiletý kreslíř a scenárista, jehož díla si rozhodně s nikým nespletete.
Od sportu do světa mladistvých delikventů se Macumoto dostal v povídkové sbírce Modré jaro (Aoi Haru, Blue Spring, 1993). Svět je to stejně brutální a nesmiřitelný jako box. Proto také dýchá zvláštní poetikou nespoutané divokosti, kterou ještě dotváří anarchistická kresba. Mimochodem „aoi haru“ z názvu sbírky v japonštině znamená i „mladistvé roky“, poslední éru v životě člověka, kdy nemusí přijímat žádnou zodpovědnost. Nakonec každá ze sedmi povídek se odehrává v posledním ročníku povinné školní docházky, náctiletí výtržníci bez budoucnosti jsou v nich konfrontováni s neodbytnou a přesto nevyřčenou otázkou – co dál s životem?
Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (2/2)
