Archiv štítku: manga

ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (2/2)

Komiksová nadsázka se v Japonsku moc nenosí a málokterý autor si dovolí udělat krok mimo realitu. Pár jich ale je. Jedním ze svérázů mangy je Taijó Macumoto, letos pětačtyřicetiletý kreslíř a scenárista, jehož díla si rozhodně s nikým nespletete.

Od sportu do světa mladistvých delikventů se Macumoto dostal v povídkové sbírce Modré jaro (Aoi Haru, Blue Spring, 1993). Svět je to stejně brutální a nesmiřitelný jako box. Proto také dýchá zvláštní poetikou nespoutané divokosti, kterou ještě dotváří anarchistická kresba. Mimochodem „aoi haru“ z názvu sbírky v japonštině znamená i „mladistvé roky“, poslední éru v životě člověka, kdy nemusí přijímat žádnou zodpovědnost. Nakonec každá ze sedmi povídek se odehrává v posledním ročníku povinné školní docházky, náctiletí výtržníci bez budoucnosti jsou v nich konfrontováni s neodbytnou a přesto nevyřčenou otázkou – co dál s životem?

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (2/2)

ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (1/2)

Jedním z typických znaků mangy je její realističnost. Mezi standardní výbavu kreslíře patří šablony s reálnými tokijskými ulicemi či parky a jako základní vzdělání se každý autor učí „latinu“ stylu, do jehož tajů se na západě snaží zasvětit učebnice typu Jak kreslit mangu. Samozřejmě, že autoři mají svůj osobitý styl, málokdy ale dojdou k takové abstrakci, která by nahlédla skutečnost neobvyklou optikou, jako to dělají třeba autoři v evropském či americkém undergroundu.

Komiksová nadsázka se v Japonsku moc nenosí a málokterý autor si dovolí udělat krok mimo realitu. Pár jich ale je. Jedním ze svérázů mangy je Taijó Macumoto, letos pětačtyřicetiletý kreslíř a scenárista, jehož díla si rozhodně s nikým nespletete.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (1/2)

PRVNÍ SIGNÁLNÍ: Weston poprvé ukázal, jak měla vypadat adaptace Akiry

UKÁZKY > Kacuhiro Ótomo nejdříve zásadně ovlivnil výtvarníky po celém světě kinetickým stylem v manze Akira z roku 1982, o pár let později vstoupil i do dějin audivizuální kultury, když svůj magnum opus převedl do podoby anime.

Od začátku 21. století se sci-fi sága Akira (která mimochodem v angličtině stále existuje jenom v přehozené verzi zleva doprava) valí Hollywoodem ve stylu videohry Katamari Damacy a nabaluje na sebe hvězdy, které se do projektu měly údajně zapojit. Z koule tak už trčí hlavy a končetiny Leonarda DiCapria, Josepha Gordona-Levitta, Morgana Freemana, Zaca Efrona, Keanu Reevese, Andrewa Garfielda, Mily Kunisové, Jamese McAvoye, Roberta Pattinsona, Chrise Pinea, Michaela Fassbendera, Keiry Knightleyové, Kena Watanebeho, Kristen Stewartové nebo Jamese Franca.

Někde v horní vrstvě je i režisér Albert Hughes, který film chystal v roce 2010. S bratrem Allenem zadaptovali Mooreovu a Campbellovu klasiku Z pekla a natočili také postapokalyptickou Knihu přežití, ke které dělal storyboardy Chris Weston (Soudce Dredd, Invisibles, The Twelve). Známého komiksového kreslíře měl Albert k ruce i během příprav Akiry, Weston před pár dny krásné ilustrace zveřejnil na svém blogu vůbec poprvé.

A možná taky naposledy. Link, který k nim vedl, totiž už zkratoval. Asi v tom nebudou čáry kyberprostoru, spíš svaly Hollywoodu.

Pokračování textu PRVNÍ SIGNÁLNÍ: Weston poprvé ukázal, jak měla vypadat adaptace Akiry

ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (2/2)

Ať už Džiró Taniguči píše o horolezcích, detektivech nebo jen docela obyčejných lidech, může se jeho manga vždy pochlubit zvláštní atmosférou, jež povyšuje i ty nejbanálnější příběhy na nejvyšší komiksové umění. V angličtině se pro popis těchto realistických příběhů používá termín „slice of life“, který by se do češtiny dal přeložit otrocky jako „kousek života“ (fuj) a nebo poetičtěji „každodennost“. Odkazuje se na termín „tranche de vie“, kterým se popisovala literatura franouzského realismu konce devatenáctého století.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (2/2)

Manga One Piece je pokladem v době krize. Nový díl má rekordní náklad

Svůj statut nejpopulárnějšího japonského komiksu posledních let potvrzuje manga One Piece (Wan Piisu), pod kterou je podepsaný sedmatřicetiletý Ejčiro Oda. Podle agenturních zpráv (převzatých třeba AnimeNewNetwork) byl tento týden 67. díl manga série vytištěn v dosud největším nákladu, kterého se kdy v zemi vycházejícího slunce dočkala jakákoli kniha v prvním vydání. Do obchodů právě putují čtyři miliony a padesát tisíc kusů, nedočkaví čtenáři si je rozeberou v pátek.

Pokračování textu Manga One Piece je pokladem v době krize. Nový díl má rekordní náklad

ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (1/2)

Jedna věc, kterou na japonském komiksu opravdu miluji, je široká nabídka četby pro dospělé. Vážně tím nemyslím porno nebo erotickou literaturu, ale příběhy s tématy z každodenního života, kde se toho – měřítky tradičního komiksu – zase tolik dramatického nestane. Žádní mimozemšťané, roboti ani superhrdinové, žádná stříkající krev ani vyhřezlé vnitřnosti. Jen obyčejný život v celé jeho kráse či snad ošklivosti.

Nuda? Jak se to vezme. Není žádným tajemstvím, že demografie komiksových čtenářů je v Japonsku mimořádně široká a pokrývá všechna zákoutí věku, vzdělání, genderu i sexuální orientace. Proto mají šanci prorazit i autoři, pro které je médium mangy prodlouženou rukou seriózní literatury. Když američtí autoři jako Robert Crumb (Kocour Fritz / Fritz the Cat) nebo Will Eisner (Smlouva s bohem… / A Contract with God…) objevili v šedesátých a sedmdesátých letech nový „kontinent“ vážných témat, zrodila se paralelní forma grafických románů, která v osmdesátých letech začala aspirovat na menšinovou, alternativní literaturu s bublinami.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Ambientní komiksy Džiró Tanigučiho (1/2)

Bleach má něco z mytologie i samurajských eposů. Ale rozbíhá se pomalu

RECENZE > Díky nakladatelství Crew vychází v češtině další globální komiksový trhák z Japonska – duchařská manga Bleach. Tite Kubo ji začal vydávat v roce 2001 v nejprodávanějším časopise Weekly Shonen Jump a postupně se s ní prodral do absolutní špičky nejprodávanějších komiksů v zemi vycházejícího slunce a pár let na to i v USA a zbytku světa.

Klíčové slovo v předchozí větě je „postupně“, první svazek Bleach nazvaný (i v českém vydání – jak velí licenční smlouva – anglicky) The Death and the Strawberry nabízí poněkud volný rozjezd, který prozrazuje, že Kubo při psaní prvních kapitol ještě moc netušil, kam chce svůj příběh vést. Jenže v komiksových ságách z Japonska absolutně platí: nesuď sérii podle první knihy.

Pokračování textu Bleach má něco z mytologie i samurajských eposů. Ale rozbíhá se pomalu

Černá a bílá: Děsivý Kazuo Umezu načíná kulty mangy (1/2)

Vesmír japonského komiksu je báječné místo na život, ve kterém najdete komerční věci pro masy i fantaskní světy undergroundových vizionářů. Vždycky jsem miloval komiks, ale když jsem přežil pubertu, začal jsem mít pocit, že mě běžné čtivo západní provenience přestává uspokojovat. A pak se to stalo: Před deseti lety jsem v podstatě náhodou otevřel svoji první mangu a pomalu začal zjišťovat, že tam někde daleko na východě existuje komiks jako médium, v němž se odráží život v celé jeho kráse. Nikdy jsem se pak už nechtěl vrátit…

V následující sérii článků bych chtěl představit svoje oblíbené autory manga komiksů a jejich klíčová díla, která jsem měl možnost číst v oficiálních i neoficiálních překladech. Třeba můj výběr někoho inspiruje v prvních krůčcích po tomhle báječném vesmíru.

Pokračování textu Černá a bílá: Děsivý Kazuo Umezu načíná kulty mangy (1/2)

Plačící drak je závan osmdesátek

RECENZE: Hrnčíř Jó je unesen čínskou mafií Sto osm draků a ta z něho pomocí akupunktury vyrobí perfektního nájemného zabijáka, který má v Japonsku zasadit smrtící ránu místní jakuze. Vraždící mašina má jen jedinou slabinu – nad svými chladnokrevnými činy se vždy z lítosti rozpláče.

Odtud dostal komiks Plačící drak (Kuraingu Furiiman/Crying Freeman) scenáristy Kazue Koikeho a malíře Rjóči Ikegamiho jméno. Manga, která v letech 1986 až 1988 vycházela v časopise Weekly Big Comic Spirits, a byla už třikrát zfilmovaná, se díky nakladatelství Crew objevuje i v českém překladu. Zatím tedy alespoň první díl z pěti. (Série má šest částí, Crew ale vychází z vydání od Dark Horse, kde se vešla do pěti knih – pozn.red.)

Pokračování textu Plačící drak je závan osmdesátek

Tohle že je manga? Jéžiš…

Siku vydal také Manga Bibli

RECENZE: Jako fanoušek japonského komiksu bych měl být nejspíš rád, že slovo manga už je ve světě natolik cool, že s ním někteří tvůrci dokonce nahrazují i obecnější výraz komiks. Jak jinak si vysvětlit, že například nigerijsko-anglický autor Siku (vlastním jménem Ajibayo Akinsiku) nazval svoje ambiciózní komiksové zpracování Ježíšova příběhu právě Manga Ježíš.

Ve skutečnosti totiž nemá s mangou – až na pár drobných detailů – nic společného. Siku s ním navázal na úspěšnou knihu The Manga Bible. Dílo původně vydané v letech 2008 a 2009 ve třech svazcích vyšlo vloni v českém překladu v jedné knize. Z náboženského proroka dělá superhrdinu, který toho hodně napovídá, ale nemá ani daleko k rázné akci. Není to jediný titul na českém trhu, který ledabyle žongluje se slovem manga.

Pokračování textu Tohle že je manga? Jéžiš…